Společnost (socioekonomická geografie)

Studiem aktivit lidské společnosti a jejich vzájemným vztahem s přírodním prostředím se zabývá socioekonomická geografie. Jejím zájmem jsou prvky, jevy a vazby mezi jednotlivými složkami činnosti člověka a jejich důsledky. Skládá se ze dvou částí, a to sociální (společenské) geografie a ekonomické (hospodářské) geografie.

Sociální geografie je označována jako geografie člověka, a zaměřuje se na studium obyvatelstva a osídlení. Ve světě se sociální geografie často označuje i jako tzv. „humánní geografie“.

Ekonomická geografie se zabývá hospodářstvím a jeho složkami – zemědělstvím, průmyslem, dopravou, službami a vědou a výzkumem.

Oblasti zájmu

• geografie obyvatelstva – Studuje rozmístění obyvatelstva a jeho strukturu.
• geografie sídel – Studuje zákonitosti rozmístění lidského osídlení na planetě Zemi.
• geografie zemědělství – Studuje rozmístění zemědělských aktivit člověka.
• geografie průmyslu – Zajímá se o rozmístění průmyslové výroby.
• geografie služeb – Zkoumá rozmístění aktivit, které se nezabývají zpracováním fyzických materiálů.
• geografie dopravy – Zabývá se dopravní silou a pohyby.
• geografie cestovního ruchu – Jinak též geografie turismu, zkoumá vazby, jevy a rozmístění cestovního ruchu.
• geografie kultury
• historická geografie
• teritoriální studia
• politická geografie

Vazby mezi jednotlivými částmi společenského prostředí jsou různé silné. Na základě těchto vazeb se ve světě formují jádrové a periferní oblasti.

Jádrové oblasti

Jedná se o místa se silným společensko-hospodářským potenciálem. Takovými jádry jsou například velká města a jejich aglomerace, dopravní uzly, oblasti známé vědeckým výzkumem…

Periferní oblasti

Oblasti se slabším společensko-hospodářským potenciálem jsou označována jako periferie. Jedná se o místa, kde je oproti jádrovým oblastem nižší míra rozvoje a jsou většinou závislé na jádrových oblastech.

Společenské prostředí (socioekonomická sféra) tvoří dohromady s přírodním prostředím (fyzickogeografickou sférou) krajinnou sféru Země.

Hospodářství, neboli ekonomika, je obor lidské činnosti, který společnosti zajišťuje výrobu statků (hmotných věcí) a služeb (nehmotných aktivit). Základem celého hospodářství jsou přírodní zdroje planety Země, které nejsou nekonečné. V současné době tento fakt však hospodářství často nerespektuje. Avšak je naprosto nutné hospodářské aktivity přizpůsobit tak, aby nedošlo k vyčerpání přírodních zdrojů a s těmito zdroji se pracovalo udržitelně. To zajistí příležitosti k získávání obživy i pro další generace.

Některé ukazatele úrovně hospodářství jsou využívány pro určení úrovně rozvoje států. Jedná se hlavně o HDP (hrubý domácí produkt). Většinu hospodářských aktivit člověka lze rozdělit do odvětví neboli sektorů podle typu dané činnosti.

Dělení světového hospodářství

Klasický model rozdělení hospodářských aktivit se skládá ze tří odvětví (sektorů). V současné době se díky rozvoji technologií a celosvětové životní úrovně přidávají další sektory, tzv. sektory vedlejší – kvartérní (tj. celkem je hospodářství dělení na čtyři odvětví) a kvintérní (celkem pět odvětví). S dalším vývojem se předpokládá, že se rozdělení hospodářství může dále měnit.

• primární sektor – Zahrnuje zemědělství, těžbu nerostných surovin, rybářství, lesnictví. Jedná se o prvotní získávání zdrojů z přírody, je naprosto zásadní pro fungování celé společnosti.

pěstování pšenice, chov prasat, těžba dřeva, pěstování lnu

• sekundární sektor – Zpracovává přírodní suroviny získané v primární sektoru (tj. druhovýroba), označuje se jako průmysl.

potravinářský průmysl, oděvní průmysl, papírenský průmysl, výroba energií, zásobování vodou…

• terciérní sektor – Jedná se o obslužný sektor, patří sem činnosti zabezpečující potřeby lidí. Souhrnně se jedná o služby.

školství, zdravotnictví, obchod, kultura, stavebnictví, doprava, ubytovací služby, komunikační služby, cestovní ruch…

• kvartérní sektor – Zahrnuje vysoce specializovanou lidskou činnost a kvalifikované aktivity. Řadí se do něj věda a výzkum, peněžnictví, pojišťovnictví či správa nemovitostí.

• kvintérní sektor – Lidská činnost spojená s inovacemi, nejmodernějšími technologiemi a objasňováním nových myšlenek a informací. Klíčový sektor pro rozvoj lidské společnosti.

Vývoj hospodářství

V průběhu 20. století se vyvinuly dva základní systémy hospodářství, které fungují dodnes, avšak v praxi se prolínají. Plánované hospodářství (ústředně řízené) bylo spravováno a kontrolováno dopředu státem, který sám určoval ceny produktů a služeb. Tyto ceny mohl stát libovolně upravovat. Bylo zavedeno v Sovětském svazu, v současné době platí částečně např. v Číně či Severní Korey.

Základem druhého typu, tržního hospodářství, je volný trh, kde se ceny dynamicky mění na základě nabídky a poptávky (tzv. „neviditelná ruka trhu“). Příkladem tržní ekonomiky jsou Spojené státy americké, Kanada či Británie.

Spojením těchto dvou typů vzniká smíšené hospodářství, které spojuje principy otevřenosti tržního hospodářství i zásahů státu. Většina současných ekonomik světa je smíšená.

Mezinárodní hospodářské organizace

V rámci mezinárodní spolupráce států světa existují množství organizací zaměřujících se na určité směry v hospodářství. Patří mezi ně např. USMCA (Severoamerická dohoda o svobodném obchodu, dříve známá pod zkratkou NAFTA), OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), ASEAN (Asociace východoasijských národů), MERCOSUR (Sdružení volného obchodu jihoamerického kontinentu) či G7 (Sdružení ekonomicky nejvyspělejších států světa).