Země (lat. Terra, řec. Gaia) je v pořadí třetí planetou sluneční soustavy směrem od Slunce. Podle současných vědeckých poznatků se jedná o jedinou planetu, na které lze najít život.

Země ve Sluneční soustavě

Patří mezi planety tzv. terestrického (zemského) typu, které mají pevný povrch a někdy se označují jako planety kamenné nebo planety vnitřní. V porovnání s ostatními terestrickými planetami (Merkur, Venuše, Mars) je Země největší.

Od Slunce je vzdálená průměrně 150 mil. km, což odpovídá 1 astronomické jednotce (AU). Kolem Slunce obíhá po oběžné dráze označované jako ekliptika. Oproti rovině ekliptiky je osa Země nakloněná asi o 66,5°, a to prakticky pořád ve stejném směru. To umožňuje na některých místech planety střídání ročních období. Země má jediný přirozený satelit – Měsíc.

Tvar a rozměry Země

Pro zjednodušení se tvar Země často přirovnává ke kouli, která je na pólech zploštělá. Reálný tvar však nejlépe vystihuje geoid – fyzikální model zemského povrchu vytvořený podle střední klidné hladiny oceánů probíhajícími myšleně i pod kontinenty.

Vzdálenost od středu Země k jejímu povrchu je na rovníku 6 378 km (lze si zapamatovat díky známé mnemotechnické pomůcce „šetři se osle“ – šest, tři, sedm, osm). Vzdálenost od středu Země k pólům (polární poloměr) je 6 357 km, což dokazuje mírnou zploštělost zemského tělesa. „Nahromadění“ hmoty v oblasti rovníků a nepatrné zploštění tělesa na pólech způsobuje odstředivá síla, která na Zemi působí v důsledku rotace kolem Slunce.

Země se skládá z několika vnitřních vrstev, jenž mají každá jiné vlastnosti – zemské kůry, zemského pláště a zemského jádra.