Náboženství

Starý zákon je první a zároveň nejrozsáhlejší částí Bible, posvátné knihy křesťanů. Jeho kořeny však sahají ještě hlouběji do minulosti – pro židy je totiž tato textová sbírka, napsaná převážně v hebrejštině, jejich vlastní a nejdůležitější svatou knihou (označují ji jako Tanach neboli Hebrejskou bibli, jejíž nejdůležitější částí je Tóra). Křesťané ji od nich převzali jako svůj základ, na který později navázala druhá část Bible, Nový zákon.

Obsahově nás Starý zákon bere na cestu od úplného počátku. Vypráví příběhy o stvoření světa a prvních lidech, ale především mapuje pestré dějiny izraelského národa – od jeho legendárních praotců přes vysvobození z otroctví až po proroctví o příchodu Spasitele.

Příběhy ze Starého zákona ovlivnily naši kulturu v mnoha ohledech. Například mnohé obraty někdy používáme v řeči, aniž bychom si uvědomovali jejich náboženský původ (např. začít od Adama, šalomounské řešení, Jobova zvěst, Sodoma Gomora).

Mezi nejznámější příběhy a postavy Starého zákona patří následující:

Nový zákon je druhá a rozsahem kratší část Bible, která je pro křesťany klíčová. Zatímco Starý zákon sdílejí s judaismem, Nový zákon popisuje události z 1. století n. l. a zaměřuje se na život, učení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista z Nazareta. Na rozdíl od Starého zákona byl původně napsán ve starořečtině, která byla tehdy běžným rozhovorovým a obchodním jazykem celého Středomoří.

Tato část Bible zásadním způsobem vytvořila základ západní kultury – od našeho kalendáře (počítání letopočtu od narození Ježíše) přes svátky až po pojetí lidské solidarity a morálky. Vypráví nejen o Ježíšovi a jeho učednících (apoštolech), ale také o vzniku a šíření prvních křesťanských společenství v tehdejší Římské říši.

Základní dělení a klíčové části

Nový zákon se skládá ze 27 jednotlivých spisů, které lze rozdělit do čtyř hlavních skupin:

1. Evangelia (4 knihy): Napsali je evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Popisují Ježíšův život, jeho zázraky, učení a oběť.
2. Skutky apoštolů (1 kniha): Vyprávějí o tom, co se dělo po Ježíšově smrti a jak apoštolové (hlavně svatý Petr a svatý Pavel) šířili víru.
3. Dopisy / Epištoly (21 knih): Dopisy nově vznikajícím křesťanským obcím, které obsahují návody k životu, povzbuzení a řešení sporů.
4. Zjevení Janovo / Apokalypsa (1 kniha): Závěrečná, symbolická kniha plná obrazů vyprávějící o zápasu dobra se zlem a o konci světa.

Nejznámější příběhy a postavy

Křesťanská víra se neodehrává pouze v mysli nebo při čtení Bible, ale projevuje se v konkrétním jednání a společných setkáních. Křesťané vyjadřují svou víru skrze různé obřady, modlitby a slavnosti, které provázejí člověka od narození až do smrti. Tyto zásadní okamžiky lidského života i pravidelná setkání společenství věřících dávají křesťanskému životu jasný řád.

Tento řád se promítá i do celého kalendářního roku, kterému se říká liturgický rok. Ten se neustále opakuje a připomíná hlavní události z Ježíšova života. Velká část našich dnešních českých tradic, státních svátků a rytmu týdne (například neděle jako den volna) vychází právě z tohoto křesťanského kalendáře.

Klíčové obřady a svátosti

Křesťanské obřady a svátosti jsou v křesťanství posvátné úkony a viditelná znamení Boží milosti. Provázejí věřícího v důležitých životních fázích.

Liturgický rok a svátky

Liturgický rok nezačíná 1. ledna, ale už koncem listopadu prvním dnem adventu. Během roku věřící procházejí dvěma velkými svátečními okruhy: vánočním a velikonočním.

• Advent: Čtyřtýdenní období přípravy na Vánoce. Symbolizuje ho adventní věnec se čtyřmi svícemi (každou neděli se zapaluje jedna). Je to čas ztišení a očekávání.
• Vánoce: Oslava narození Ježíše Krista v Betlémě (zahajují se na Štědrý večer 24. prosince). Vyvrcholením vánočního období je svátek Tří králů (6. ledna).
• Postní doba: Šestitýdenní (40denní) období přípravy na Velikonoce. Začíná Popeleční středou. Pro křesťany je to čas odříkání (jídla, zlozvyků), přemýšlení o sobě a pomoci potřebným.
• Velikonoce: Nejvýznamnější a největší křesťanský svátek roku.
  • Příprava: Pašijový týden (Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek – den ukřižování Ježíše, Bílá sobota).
  • Vyvrcholení: Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) – oslava Ježíšova zmrtvýchvstání a vítězství života nad smrtí.

Křesťanství je nejrozšířenější náboženství světa, ke kterému se hlásí více než dvě miliardy lidí. Během dvou tisíc let své historie se však rozrostlo a rozvětvilo. Přestože všichni křesťané věří v jednoho Boha a Ježíše Krista, liší se v tom, jak jsou jejich společenství organizována, jak vypadají jejich kostely a jaké tradice dodržují.

Aby takto obrovské světové společenství mohlo fungovat, má organizovaný systém vedení (hierarchii). Porozumění tomu, kdo je kdo v církvi a jaké jsou hlavní křesťanské směry, nám pomáhá lépe chápat nejen náboženství, ale i dějepis, zeměpis a souvislosti v dnešním světě.

Lidé a hodnosti v církvi

V církvi existuje rozdělení rolí a odpovědnosti – od místní vesnice či města až po celosvětové vedení.

• Kněz – Duchovní, který vede místní společenství věřících (farnost). Slouží mše v kostele, vyučuje, křtí, oddává a zpovídá. Bydlí v domě zvaném fara.
• Biskup – Nadřízený kněží. Má na starosti větší územní oblast zvanou diecéze (biskupství). Sídlí v hlavním chrámu oblasti – katedrále.
• Papež – Nejvyšší hlava katolické církve na celém světě. Je považován za následovníka apoštola Petra. Sídlí ve Vatikánu.
• Mnich / Jeptiška – Muži a ženy, kteří se rozhodli zasvětit celý život Bohu. Žijí v uzavřených společenstvích v klášterech, nosí řeholní oděv a věnují se modlitbě, práci nebo pomoci nemocným a chudým.
• Opat / Abatyše – Představený mužského kláštera / představená ženského kláštera. Vede mnišskou komunitu po duchovní stránce, stará se o hospodářský chod kláštera.

Mezi další křesťanské role patří například jáhen (duchovní) či ministrant (laický pomocník u oltáře).

Tři hlavní větve křesťanství

V historii došlo k několika velkým rozdělením křesťanů. Dnes tak křesťanství dělíme na tři hlavní větve:

• Katolíci (Římskokatolická církev)
  • V jejich čele stojí papež ve Vatikánu.
  • Kněží skládají slib čistoty (celibát) a nesmějí se ženit.
  • Kostely bývají bohatě zdobené obrazy a sochami.
  • Rozšíření: Nejrozšířenější větev na světě i v ČR. Dále např. Polsko, Itálie, Jižní Amerika, Španělsko.
• Pravoslavní (Pravoslavná / Východní církev)
  • K rozdělení západní a východní církve došlo v 11. století (tzv. velké schizma).
  • Nemají jednoho papeže, v čele jednotlivých zemí stojí patriarchové.
  • Kněží se mohou před vysvěcením oženit.
  • Typické jsou chrámy s cibulovitými věžemi. Místo soch uctívají posvátné malované obrazy (ikony). Používají trochu odlišný kříž se třemi příčnými břevny.
  • Rozšíření: Východní a jihovýchodní Evropa (Řecko, Ukrajina, Rusko, Srbsko, Bulharsko).
• Protestanti (Evangelíci)
  • Vznikli v 16. století reformací (myšlenky Martina Luthera, u nás navazovali na odkaz Jana Husa).
  • Odmítají autoritu papeže a zdůrazňují čtení a znalost Bible.
  • Jejich duchovní se nazývají pastoři nebo kazatelé. Mohou se ženit a zakládat rodiny. V mnoha protestantských církvích mohou stát v čele i ženy (pastorky).
  • Modlitebny a kostely bývají velmi skromné, bez soch a výrazné výzdoby, aby nic nerozptylovalo od soustředění na slovo z Bible.
  • Rozšíření: Severní Evropa (Švédsko, Norsko), Německo, Velká Británie, USA.

Judaismus (židovství) je nejstarší ze tří velkých monoteistických náboženství (víra v jednoho Boha). Vzniklo na Blízkém východě před více než 3000 lety. Židé nejsou jen příslušníci náboženství, ale také národ s bohatou historií, kulturou a vlastním jazykem (hebrejštinou).

Vztah ke křesťanství

Křesťanství a židovství jsou si velmi blízké, protože křesťanství vyrůstá přímo z židovských kořenů. Křesťanský Starý zákon je převzatou židovskou svatou knihou. Příběhy o stvoření světa, Noemově arše, Abrahámovi, Mojžíšovi i Desatero přikázání jsou společné pro obě náboženství. Ježíš Kristus i jeho první učedníci (apoštolové) byli sami židé. Křesťanství se původně oddělilo od židovství jako jedno z jeho hnutí.

Jeden z výrazných rozdílů mezi křesťanstvím a judaismem je v očekávání Spasitele. Zatímco křesťané věří, že zaslíbeným Spasitelem (Mesiášem) byl Ježíš, židé na příchod Mesiáše stále čekají.

Základní pojmy, symboly, svátky

• Tóra: Nejsvětější kniha židovství (odpovídá prvním pěti knihám Starého zákona / knihám Mojžíšovým). Je psána ručně v hebrejštině na svitku z kůže a předčítá se z ní při bohoslužbách.
• Synagoga: Židovská modlitebna, škola a centrum společenského života (obdoba křesťanského kostela).
• Rabín: Duchovní vůdce a učitel židovské obce. Na rozdíl od katolického kněze se může ženit a zakládat rodinu.
• Šabat: Posvátný den odpočinku. Začíná v pátek se západem slunce a končí v sobotu večer. Židé během šabatu nepracují, tráví čas s rodinou, odpočinkem a modlitbou.
• Košer strava: Jídlo připravené podle přísných náboženských pravidel. Nejí se například vepřové maso ani korýši a striktně se odděluje příprava a konzumace masitých a mléčných výrobků.
• Davidova hvězda: Šesticípá hvězda složená ze dvou propletených trojúhelníků. Je celosvětovým symbolem židovství a najdeme ji např. na státní vlajce Izraele.
• Menora: Sedmiramenný svícen, jeden z nejstarších symbolů židovského národa (původně stál v jeruzalémském chrámu).
• Pesach („Židovské Velikonoce“): Jarní svátek, který připomíná vysvobození židů z egyptského otroctví pod vedením Mojžíše.
• Hanuka („Svátek světel“): Osmidenní zimní svátek (často časově blízký Vánocům). Připomíná opětovné zasvěcení chrámu v Jeruzalémě a zázrak s posvátným olejem.

Islám je druhé nejrozšířenější náboženství na světě (hlásí se k němu zhruba 1,9 miliardy lidí, kterým říkáme muslimové). Vznikl v 7. století n. l. na Arabském poloostrově. Stejně jako křesťanství a židovství je to monoteistické náboženství (věří v jednoho jediného Boha, kterého v arabštině nazývají Alláh).

Základní pojmy

• Mohamed: Zakladatel islámu. Pro muslimy je nejvýznamnějším a posledním prorokem, kterého Bůh poslal k lidem.
• Korán: Svatá kniha islámu, napsaná v arabštině. Muslimové věří, že obsahuje doslovné slovo Boží, které Mohamedovi předal archanděl Gabriel.
• Mešita: Islámská modlitebna a duchovní centrum (obdoba křesťanského kostela či židovské synagogy). Uvnitř nejsou žádné obrazy ani sochy lidí či Boha, pouze kaligrafie a koberce.
• Minaret: Štíhlá věž u mešity, ze které svolávač (muezzin) volá věřící k modlitbě.
• Imám: Duchovní vůdce a představený v mešitě, který vede společné modlitby.

Pět pilířů islámu

Život každého praktikujícího muslima se opírá o pět základních pravidel neboli pilířů:

• Vyznání víry: Veřejné prohlášení: „Není Boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok.“
• Modlitba: Povinnost modlit se 5× denně, s tváří obrácenou směrem k posvátnému místu – městu Mekka.
• Almužna: Povinnost darovat část svého jmění na pomoc chudým, nemocným a potřebným.
• Půst v měsíci ramadánu: Během posvátného měsíce ramadánu se muslimové od úsvitu do západu slunce zdržují jídla, pití a kouření. Učí se tím sebekontrole a soucitu s chudými.
• Pouť do Mekky: Každý muslim, kterému to zdraví a finance dovolí, by měl alespoň jednou za život vykonat pouť do posvátného města Mekky v Saúdské Arábii.

Vztah ke křesťanství a rozdíly od něj

Islám, křesťanství a židovství se označují jako abrahámovská náboženství, protože všechna tři odvozují své kořeny od praotce Abraháma.

Co mají společného:

• Víra v jednoho Boha (Alláh je arabské slovo pro Boha, které používají i arabští křesťané).
• Uznávání mnoha stejných postav ze Starého i Nového zákona (Abrahám, Mojžíš, Adam, archanděl Gabriel).
• Uznání Ježíše: Muslimové chovají k Ježíšovi velkou úctu a považují ho za jednoho z nejvýznamnějších Božích proroků.

V čem se liší:

• Pojetí Ježíše: Pro křesťany je Ježíš Boží Syn a Spasitel. Pro muslimy byl Ježíš člověk a prorok (odmítají myšlenku, že by Bůh měl syna).
• Svaté knihy: Pro křesťany je hlavní knihou Bible, pro muslimy Korán (věří, že Korán opravil chyby, které se podle nich do Bible časem dostaly).
• Poslední prorok: Pro muslimy je konečným a největším prorokem Mohamed.

Hlavní větve islámu

Po Mohamedově smrti v roce 632 n. l. vznikl spor o to, kdo má vést muslimskou obec. Tento spor rozdělil islám do dvou hlavních směrů:

• Sunnité (cca 85–90 % muslimů): Věří, že vůdcem se měl stát nejschopnější z Mohamedových následovníků. Je to dominantní směr ve většině muslimských zemí (Egypt, Turecko, Saúdská Arábie).
• Šíité (cca 10–15 % muslimů): Věří, že vedení mělo zůstat v Mohamedově rodině (jeho zeť Alí). Žijí především v Íránu, Íráku a Ázerbájdžánu.