První pomoc

První pomoc je soubor postupů a úkonů, které mají za cíl zachránit zdraví či život. První pomoc je v Česku povinen poskytnout každý člověk, pokud tím neohrozí sebe nebo někoho dalšího. Pomoc lze poskytnout i pouhým přivoláním záchranné služby.

Poskytování první pomoci

Pokud dojde ke stavu ohrožujícímu život nebo zdraví, nejprve chráníme sebe a předcházíme dalšímu zhoršení situace (např. umístěním výstražného trojúhelníku při dopravní nehodě). Pokud zachraňovaný nereaguje na podněty, voláme zdravotnickou záchrannou službu (tel. 155). Telefon je vhodné nastavit na hlasitý odposlech.

Pro volání zdravotnické záchranné služby lze též využít aplikaci Záchranka. Ta dispečinku zasílá polohu zařízení a je výhodné ji použít zejména při situacích, které se odehrávají mimo budovy. Telefonní linku ani aplikaci není vhodné zneužívat (nebo volat při banálních zdravotních problémech), kvůli takovému konání by se pomoc nemusela dostat k lidem, kteří ji opravdu potřebují.

Pokud lze předpokládat i zapojení policie či hasičů, lze využít i linku integrovaného záchranného systému (tel. 112, funguje v rámci celé Evropy).

Zástava dýchání a oběhu

Mezi život ohrožující stavy patří zejména zástava krevního oběhu či dýchání (což je často spojeno). Pokud člověk nereaguje na podněty (oslovení, zatřesení aj.), zakloníme mu hlavu a zjišťujeme, zda dýchá. Pokud nedýchá normálně (nedýchá vůbec, nebo jen chroptivě „lape po dechu“), zahájíme resuscitaci (KPR): Zachraňující si klekne vedle postiženého a stlačuje střed hrudníku postiženého do hloubky 5–6 cm (tempem 100–120 stlačení za minutu). Umělé dýchání (2 vdechy po 30 stisknutích hrudníku) je možné zahrnout, pokud jej ovládáme – jinak u dospělých stačí stlačování hrudníku.

Resuscitace je fyzicky náročná, pokud je někdo s námi, střídáme se. Resuscitujeme, dokud zachraňovaný nezačne jevit známky života nebo do příjezdu pomoci. V místech s větší koncentrací lidí (např. obchodní centra, zastávky hromadné dopravy, obecní úřady) lze za účelem obnovení činnosti srdce obvykle využít automatický externí defibrilátor (AED), který zachraňujícího provází.

Pokud je postižený v bezvědomí, ale dýchá, umístíme jej do zotavovací polohy.

Dušení nastává, když cizí těleso ucpe dýchací cesty — postižený se nemůže nadechnout, nedokáže mluvit. Povzbudíme ke kašli, případně přistoupíme k úderům mezi lopatky či prudkému stlačení nadbřišku (Heimlichův manévr).

Další stavy ohrožující život

Masivní vnější krvácení (žilní či tepenné) je vhodné co nejrychleji zastavit: stlačením přímo v ráně, aplikací tlakového obvazu (těsně obvázat krvácející místo, v případě potřeby přidávat vrstvy), případně zaškrcením končetiny.

Závažné poranění, zvláště vnitřní krvácení, může vést k šoku. Postiženého udržujeme v tepelné pohodě, nepodáváme mu tekutiny (nanejvýš svlažíme rty) a jsme s ním v kontaktu.

Mezi další úrazové stavy ohrožující život patří např. poranění hlavy, hrudníku (pneumothorax – vniknutí vzduchu do hrudní dutiny) či břicha.

Informace o první pomoci lze najít na stránkách Českého červeného kříže, na webu Mladý zdravotník či na stránkách České resuscitační rady.

Příklady úrazových stavů

• poranění páteře – Pokud postižený dýchá, nemanipulujeme s ním, jinak provádíme resuscitaci.
• poranění končetin/zlomeniny – S postiženou končetinou je vhodné co nejméně manipulovat.
• úrazové amputace – Zastavíme krvácení. V případě menších amputací (např. prstů) amputát (oddělenou část těla) uchováme v sáčku ponořeném do vody s ledem (často možno opět připojit k tělu).
• rány – Porušení kůže. Je vhodné je vyčistit, při větším rozsahu sterilně překrýt. Předměty (např. střep) z ran není vhodné vytahovat, mohlo by dojít k dalšímu poškození tkání či krvácení.

Tepelná poranění zahrnutí např. popáleniny. U těch přerušíme působení tepla, postižené místo chladíme vlažnou vodou, případně sterilně překryjeme (např. hydrogelovým krytím). V případě úpalu či úžehu postiženého přemístíme do chladnějšího prostoru. Omrzliny ohříváme vlažnou vodou. Podchlazeného člověka přesuneme do teplého prostředí, respektive zabraňujeme úniku tepla např. izotermickou fólií či dekou.

Příklady neúrazových stavů

• mdloba – Krátkodobá porucha vědomí.
• stavy při epilepsii – Při epileptickém záchvatu neomezujeme pohyb postiženého.
• stavy při cukrovce – Postižený může být např. být zmatený, vrávorat, komolit slova v důsledku hypoglykemie (nízké hladiny cukru v krvi). Podáváme cukr, nejlépe v nápoji.
• náhlá bolest na hrudi – Často signalizuje srdeční infarkt, postiženého uložíme do polosedu, zajistíme mu čerstvý vzduch (např. otevřením okna).
• cévní mozková příhoda – Projevuje se např. pokleslým koutkem, ztrátou hybnosti v polovině těla.
• alergické reakce