Erik Erikson (1902–1994) byl německo-americký psycholog a psychoanalytik, který rozšířil Freudovu teorii vývoje a vytvořil psychosociální teorii vývoje osobnosti. Na rozdíl od Freuda, který se zaměřoval na dětství a psychosexuální vývoj, Erikson věřil, že osobnost se vyvíjí po celý život, a zdůrazňoval vliv sociálního prostředí.

Osm psychosociálních fází vývoje podle Eriksona

Klíčové myšlenky Eriksonovy teorie

• Psychosociální vývoj trvá celý život – osobnost se neustále formuje.
• Každá fáze přináší výzvu (konflikt), kterou je třeba zvládnout – úspěšné zvládnutí posiluje osobnost.
• Sociální faktory hrají klíčovou roli – vztahy s rodiči, přáteli i společností ovlivňují psychický vývoj.
• Každá fáze přispívá k celkové osobnosti člověka – například nevyřešené problémy identity mohou vést k problémům s intimními vztahy v dospělosti.

Aplikace Eriksonovy teorie v praxi

• Ve výchově – Rodiče mohou pomoci dětem rozvíjet důvěru, sebevědomí a nezávislost tím, že je podporují v rozhodování a objevování světa.
• Ve vzdělávání – Učitelé mohou pomáhat dětem rozvíjet pocit kompetence tím, že je povzbuzují k učení a oceňují jejich úspěchy.
• V terapii a psychologii – Pomáhá pochopit, jak nevyřešené konflikty z dětství ovlivňují dospělé a jak s nimi pracovat.