Výpis souhrnů

Rozmnožování, životní cykly, organizmus jako celek

Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.

« Zpět na procvičování

Podtémata

Pohlavní a nepohlavní rozmnožování: základy
Tělo jako celek, reakce na teplotu

Pohlavní a nepohlavní rozmnožování: základy

Přejít ke cvičením na toto téma »

Organizmy se rozmnožují dvěma základními způsoby – nepohlavně a pohlavně.

Nepohlavní rozmnožování

Při nepohlavním rozmnožování je nově vzniklý jedinec svými znaky shodný s rodičem, je to jeho klon.

Nepohlavní rozmnožování je u jednobuněčných organizmů (např. bakterií) spojeno s dělením buňky.
U mnohobuněčných organizmů dochází obvykle k oddělení části těla původního organizmu, z něhož vznikne nový jedinec. K čistě nepohlavnímu rozmnožování tedy stačí jeden jedinec.

Co se týče mnohobuněčných organizmů, nepohlavního rozmnožování jsou schopní někteří bezobratlí živočichové (např. nezmar, ploštěnka v rámci regenerace). Obvyklé je u rostlin, kde se také označuje jako vegetativní.

V přírodě se vegetativně rostliny rozmnožují např. pomocí šlahounů (jahodník), cibulí (tulipán) či oddenků (přeslička, sasanka hajní, mnohé trávy). Vegetativní rozmnožování u rostlin využívá i člověk, v zemědělství či zahradnictví je díky němu možné získat větší množství rostlin se stejnými znaky. Lze zachovávat určitou odrůdu (kultivar) rostliny. Typickým příkladem je řízkování (oddělení stonku či listu s následným zakořeněním, často u pokojových rostlin) či roubování (přenášení roubu na podnož, často u ovocných stromů či keřů).

Roubování

Roub je část původní rostliny, jejíž odrůdu/znaky chceme zachovat. Podnož je jiná, nová rostlina obvykle vypěstovaná ze semene. Část podnože se obvykle odřízne, dojde k umístění roubu, který dále roste.

Nový vzniklý jedinec je tedy kombinací podnože a roubu, podnož sestává obvykle z kořenů a spodní části kmene.

Na jednu podnož je možné umístit i více roubů, a tak získat třeba jabloň, která bude plodit různé odrůdy jablek.

Nepohlavní rozmnožování neumožňuje rychlé změny znaků organizmů. U „stejných“ organizmů vzniklých nepohlavním rozmnožováním hrozí, že všechny obdobně podlehnou nějaké změně prostředí, nemoci aj.

Pohlavní rozmnožování

V rámci pohlavního rozmnožování dochází ke splynutí samčích a samičích pohlavních buněk. K pohlavnímu rozmnožování je obvykle potřeba více jedinců. Potomci vzniklí v rámci pohlavního rozmnožování se tedy liší od svých rodičů. Při pohlavním rozmnožování vzniká více různých kombinací znaků u potomků, dochází k rychlejším evolučním změnám. Zvětšuje se pravděpodobnost, že se objeví změny zvětšující schopnost přežít v daném prostředí a rozmnožit se.

Pohlavnost organizmů

Jedinci v základu mohou být odděleného pohlaví (gonochoristé, samec a samice), nebo mohou být oboupohlavné (hermafrodité, jeden jedinec produkuje samčí i samičí pohlavní buňky). U oboupohlavných organizmů je rozmnožení obvykle zařízeno tak, aby se nekombinovaly samčí a samičí pohlavní buňky jednoho jedince.

Pohlavní rozmnožování se vyskytuje u mnohých hub, rostlin (u nahosemenných a krytosemenných rostlin spočívá v kontaktu pylu a vaječné buňky) i živočichů.

Rozmnožování u základních skupin organizmů

bakterie – Nepohlavní (s možnou výměnou genetické informace).
houby – Pohlavní i nepohlavní.
rostliny – Pohlavní i nepohlavní.
živočichové – Obvykle pohlavní.

Zaměření tohoto tématu

Toto téma se věnuje základním charakteristikám pohlavního a nepohlavního rozmnožování. Vynechává/explicitně nezmiňuje skutečnosti o předávání genetické informace. Tento širší a pokročilejší kontext poskytuje téma Dědičnost a rozmnožování.

Tělo jako celek, reakce na teplotu

Přejít ke cvičením na toto téma »

Živé organizmy mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. U mnohobuněčných organizmů je potřeba, aby více buněk spolupracovalo ve vzájemném souladu a vystupovalo jako organizovaný celek.

Organizace těla

Buňky (a mezibuněčná hmota) u mnohobuněčných organizmů tvoří tkáně (soubory buněk s určitou funkcí). Z tkání se skládají orgány (např. list, květ, plíce, srdce). Z orgánů sestávají orgánové soustavy (systémy), ty se obvykle popisují u živočichů včetně člověka (např. srdce a cévy tvoří oběhovou soustavu). Z výše uvedených součástí se skládá celý jedinec.

Řízení činnosti těla

Koordinaci jednotlivých buněk/tkání či orgánů zajišťuje v základu komunikace pomocí hormonů. To jsou chemické látky, zpravidla odvozené z cholesterolu či bílkovinné povahy. U živočichů řízení těla pomocí hormonů zajišťuje hlavně hormonální (přesněji endokrinní) soustava. Hormony se přesouvají po těle (např. krví, hemolymfou) a ovlivňují i struktury vzdálené od místa jejich vzniku. Fungují ale i u rostlin (fytohormony) či hub.

U živočichů tělo řídí i nervová soustava. Ta využívá rychlého šíření vzruchů pomocí specializovaných buněk s výběžky (neuronů). Informace se v rámci neuronů šíří jako změna elektrického napětí na membráně.

Se řízením/udržováním koordinace v rámci těla souvisí i imunitní systém (imunita).

Příklad reakce na nepříznivé podmínky

Organizmy se ve svém těle snaží udržet stabilní prostředí. Směřují k tomu, aby se vyhly poškození svého těla. Jako příklad uveďme reakci na chlad či zvýšenou teplotu:

	příklady reakce na chlad	příklady reakce na zvýšenou teplotu
rostliny	vegetační klid, tvorba nemrznoucích látek	vypařování vody z listů (transpirace), uzavírání průduchů
živočichové	načechrání peří, vzpřímení chlupů (husí kůže), tvorba tukových zásob, (nepravý) zimní spánek, stažení cév v kůži	pocení, vyhledávání chladnějších míst, rozšíření cév v kůži

Termoregulace u ptáků a savců

U živočichů se stálou tělesnou teplotou (ptáci, savci) ovlivňuje udržování teploty těla (termoregulaci) hlavně část mozku zvaná hypothalamus.

Komunikace mezi jedinci

Více jedinců stejného druhu tvoří populaci, více populací pak vytváří společenstva (biocenózy). V přírodě komunikace probíhá i mezi různými jedinci. Děje se tak např. pomocí pohybu, světla, zvuku či chemických látek. Chemické látky sloužící ke komunikaci mezi jedinci se označují jako feromony. Mají uplatnění např. při rozmnožování (vzájemném vyhledávání jedinců).