• skokový nárůst hladiny oceánů – Hladina moří a oceánů bude stoupat postupně a nejprve ovlivní pobřežní oblasti a ostrovy s nízkou nadmořskou výškou. Nelze si tedy představovat „mrakodrapy pod hladinou“, spíše postupné stěhování lidí ze zasažených oblastí.
• náhlý kolaps ekosystémů – Ekosystémy budou překračovat své „body zlomu“ postupně, bude docházet k pozvolnému úbytku biodiverzity.
• vymizení všeho života na Zemi – I kdyby došlo k velmi výraznému zvýšení teploty, živé organismy jako celek by se pravděpodobně přizpůsobily. Mohlo by však dojít ke kolapsu lidské civilizace (minimálně tak, jak ji známe dnes).
• ozonová díra – Jedná se o jiný problém životního prostředí, který se však podařilo adresovat omezením používání freonů. Podobně jako klimatická změna ovšem souvisí s atmosférou.
• nedýchatelná atmosféra – Zvyšování objemu \mathrm{CO_2} ve vzduchu ovlivní skleníkový efekt. Bezprostředně však nemá vliv na lidské dýchání (to by jeho množství muselo být asi 4× větší oproti dnešku).

• oxid uhličitý (\mathrm{CO_2}) – Uvolňuje do atmosféry při spalování uhlíkatých látek (typicky fosilních paliv či biomasy). Také se uvolňuje při rozkladu organických látek či sopečné činnosti. Z atmosféry je naopak odstraňován fotosyntézou, jeho množství tedy může být ovlivněno např. odlesňováním. Před průmyslovou revolucí ve vzduchu bylo dlouhodobě kolem 0,024 % \mathrm{CO_2}. Vlivem lidské činnosti jeho množství stouplo na nynějších asi 0,043 % – 427 ppm.
• oxid dusný (\mathrm{N_2O}) – Vzniká např. rozkladem dusíkatých hnojiv.
• methan (\mathrm{CH_4}) – Tvoří se při rozkladu organické hmoty za nepřístupu vzduchu (mj. v močálech či žaludcích přežvýkavců).

• energetika – Přechod na obnovitelné zdroje energie (solární, větrné či vodní elektrárny), které při produkci elektřiny víceméně neprodukují skleníkové plyny. Využívání jaderné energie a technologický vývoj řízené termonukleární fúze. Výroba elektřiny a tepla je celosvětově největším zdrojem emisí \mathrm{CO_2}.
• doprava – Zejména rozvoj hromadné dopravy. Omezování spalovacích motorů na fosilní paliva, vývoj v oblasti elektromobility a využívání alternativních paliv (např. vodíku – \mathrm{H_2}). Doplňkově rozvoj cyklistické a pěší infrastruktury ve městech.
• zemědělství a využívání půdy – Omezení emisí se živočišné výroby či menší využívání dusíkatých hnojiv. Zmenšení míry odlesňování, využívání postupů vedoucích k ukládání uhlíku do půdy.
• budovy, stavebnictví – Zateplování, využívání nízkoemisních způsobů vytápění, snižování energetické náročnosti staveb.
• průmysl a ekonomická opatření – Zvyšování efektivity výrobních procesů. Uhlíková daň a/nebo prodej emisních povolenek vedoucí k rozvoji čistších technologií. Plánování výrobků s ohledem na jejich udržitelnost (odolnost, možnost oprav), směřování k cirkulární ekonomice.

Další možností je průmyslové zachycování uhlíku a jeho ukládání do zemské kůry (CCS = carbon capture and storage), tento přístup však zatím není do větší míry rozvinutý.

• tání ledovců a pevninského ledu – Vede k postupnému zvyšování hladiny moří. Tání ledovců či kratší/mírnější zimy s menším množstvím sněhu ovlivňují např. i možnosti zimních sportů.
• extrémy počasí – Vlny veder, povodně (mohou přímo ohrožovat zdraví lidí). Naopak delší období sucha ve vnitrozemí.
• narušení/proměna ekosystémů – Při překročení určité míry ovlivnění dochází ke ztrátě rozmanitosti života (biodiverzity). Dochází k migraci organismů (a tedy např. šíření původců nemocí).
• okyselování oceánů – Změna pH ovlivňuje např. korálové útesy, které hostí velkou biodiverzitu organismů.
• narušení potravinové a vodní bezpečnosti – Omezení dostupnosti pitné vody, ohrožení výnosů plodin.

• Kjótský protokol (1997) – První závazná mezinárodní smlouva ukládající průmyslovým zemím konkrétní cíle snižování emisí. USA jej neratifikovaly, rozvojové země neměly závazné cíle.
• Pařížská dohoda (2015, COP21) – Přijata 196 státy, jejichž cílem je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí, optimální limit je 1,5 °C. Každý stát předkládá vlastní NDC (nationally determined contributions – vnitrostátně stanovené příspěvky), jejichž ambice by se měly postupně zvyšovat.