Krasové oblasti (kras)

Kras je označení pro soubor tvarů reliéfu (vzhled povrchu Země) nacházející se na krasových horninách. Mezi ty patří zejména vápenec, aragonit, dolomit, případně sádrovec nebo halit. Kras který vzniká na nekrasových horninách (např. tvary tvořené lávou) se označuje jako pseudokras.

Samotný pojem „kras“ pochází ze slovinštiny, původně označoval pustý neúrodný povrch. Zároveň se jedná o toponymum konkrétní oblasti rozprostírající se v Evropě od Terstského zálivu do podhůří Alp – Kras, jinak též Klasický kras leží mezi jihozápadním Slovinskem a severovýchodní Itálií

Vznik krasových útvarů

Proces, díky kterému kras vzniká, se označuje jako krasovění, a v podstatě jde o chemické zvětrávání.

V krasových oblastech se vyskytují rozpustné a pórovité horniny, skrz které může voda prosakovat do podzemí. Povrchová voda a půdní i atmosférický oxid uhličitý reagují a vytváří kyselinu uhličitou, která je schopna chemicky rozpustit vápenec v horninovém podkladu (či jinou krasovou horninu). Kyselina uhličitá s uhličitanem vápenatým (vápencem) pak tvoří roztok hydrogenuhličitanu vápenatého. Hydrogenuhličitan vápenatý prostupuje do podloží, kde se díky změnám v teplotě a tlaku prostředí (či působením živých organismů) může opětovně vysrážet do pevného skupenství a vzniká opět uhličitan vápenatý (vápenec), který tvoří sekundární krasové útvary, jako jsou například krápníky.

Typy krasu

Typy krasu se rozlišují buď podle jejich polohy, nebo podle vzniku. Podle polohy se krasový reliéf dělí na povrchový kras (exokras) a podpovrchový kras (endokras).

Mezi tvary povrchového krasu patří:

• kokpitový (kuželový) kras, věžičkovitý kras (mogoty), závrty, škrapy, úvaly, polje, krasová údolí, ponory, vyvěračky, krasové planiny či propasti

Mezi tvary krasu podpovrchového patří:

• jeskyně, jeskyní dómy, jeskynní chodby, sifon, krasové komíny, speleotémy, pěnovce, travertiny, sintry, krápníky, jeskynní perly, záclony, štíty

Podle vzniku se kras rozděluje na primární a sekundární kras. Primární krasové útvary vznikají přímým působením vody (závrty, škrapy, jeskyně, ponory, vyvěračky…). Sekundární krasové útvary vznikají opětovným vysrážením uhličitanu vápenatého do pevného skupenství (krápníky, pěnovce, travertiny, sintr, jeskynní perly, jeskynní záclony…).

Život v podzemí

V podzemí se mohou vyskytovat organismy, které jsou dokonale přizpůsobené jeho specifickým podmínkám. Jedná se o tzv. troglobionty. Musejí se vyrovnat s nedostatkem (či úplnou nepřítomností) denního světla, vysokou relativní vlhkostí a chladným tepelným podmínkám, které jsou po celou dobu roku stálé.

Kras v Česku

V Česku se o podzemní prostory stará Správa jeskyní České republiky. Dohromady se jedná o téměř 2500 jeskyní, přičemž veřejnosti přístupných je 14.

V Čechách se jedná o Koněpruské jeskyně (v Českém krasu), Bozkovské dolomitové jeskyně a Chýnovskou jeskyni. Na Moravě lze navštívit jeskyně Moravského krasu, tj. jeskyni Balcarka, Kateřinskou jeskyni, Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvské jeskyně a jeskyni Výpustek. Mimo Moravský kras jsou se nachází jeskyně Na Turoldu, Javoříčské jeskyně, Mladečské jeskyně a Zbrašovské aragonitové jeskyně. Ve Slezsku jsou návštěvníkům otevřeny jeskyně Na Pomezí a jeskyně Na Špičáku.