Hydrosféra

2F9

umime.to/2F9

Soubor veškeré vody na Zemi: na zemském povrchu, pod ním i v atmosféře (v kapalném, pevném a plynném skupenství), se v označuje jako hydrosféra. Studiem vody na Zemi se zabývá věda hydrologie. Pod hydrosférou se často dále vymezuje i kryosféra, tedy zemská sféra zahrnující vodu v její pevné podobě – ve formě sněhu a ledu.

Rozložení vody na Zemi

Zemský povrch celkově zabírá plochu zhruba 510 mil. km². Z této hodnoty 70,7 % zaujímají moře a oceány, to odpovídá 360,7 mil. km². Pevnina se rozprostírá na 29,3 % povrchu (149,4 mil. km²).

97 % vody tvoří slaná voda v podobě oceánů a moří. Sladká voda pak z celkového vodního objemu tvoří pouhá 3 %. Z těchto 3 % je většina sladké vody soustředěna v ledovcích (nejvíce v kontinentálním Antarktickém a Grónském ledovci). Povrchová voda (řeky, jezera, močály a bažiny) pak zaujímá 0,3 % z výše uvedených 3 % celkové sladké vody. Dále se voda vyskytuje i pod zemí a je označována jako podpovrchová či podzemní voda.

Koloběh vody

Voda se na Zemi nevytváří, ani se z ní neztrácí, pouze mění svoji formu. Koloběh vody, též označovaný jako hydrologický cyklus, je poháněn fyzikálními procesy změny skupenství látek. Voda se vypařuje ze zemského povrchu a v atmosféře vlivem ochlazení kapalní. Výpar z neživých objektů, jako je vodní hladina či půda, se nazývá evaporace, výpar z rostlin se označuje transpirace. Celkový výpar (z živé i neživé přírody) označujeme jako evapotranspiraci.

Ve formě horizontálních srážek, které mohou mít kapalnou (dešťové srážky) nebo pevnou (sněhové srážky, kroupy) podobu, pak voda padá z oblaků zpátky na povrch Země. Skrz potoky, říčky a řeky odtéká do světového oceánu. Oblast, z níž všechna voda stéká do jednoho místa (jezera, moře, oceánu), se označuje jako povodí.

Voda se do atmosféry může dostávat i díky sublimaci, tedy změně skupenství z pevného do plynného (jako tomu je např. u sněhu či ledu).

V případě že se voda vypařuje nad pevninou a spadne opět nad pevninou, jedná se o malý koloběh vody. Stejně tomu je i v případě, že se vody vypaří nad mořem/oceánem a spadne zpátky opět nad mořem/oceánem. Když dochází k výparu nad oceánem, ale voda posléze spadne nad pevninou (či obráceně), probíhá velký koloběh vody.

Oceán, vlastnosti mořské vody

Průměrná slanost (salinita) mořské vody je 35 ‰ (promile). Na zemi se vyskytuje 5 oceánů, největší z nich je Tichý (Pacifický) oceán. Velikostně druhý v pořadí je Atlantský oceán následovaný oceánem Indickým a Jižním. Jižní oceán je vymezen 60° jižní zeměpisné šířky. Nejmenším oceánem světa je Severní ledový oceán. Moře jsou části oceánů vnikající do pevniny nebo oddělené od oceánu řetězem ostrovů. Rozdělují se na moře okrajová a moře vnitřní.

Pevninská voda

Část pevniny, ze které voda odtéká do světového oceánu, se označuje jako odtoková oblast. Oblast z níž voda do světového oceánu neodtéká se nazývá bezodtokovou oblastí. Bezodtokové oblasti tvoří 20 % pevniny.

Negativní vliv člověka na hydrosféru

Člověk a společnost svou činností vědomě i nevědomě ovlivňují hydrosféru. Mezi největší ekologické katastrofy patří vysychání Aralského jezera, které bylo dříve pátým největším jezerem na planetě. Vlivem vytvoření zavlažovacích kanálů a odklonu přitékající vody z řek Amudarji a Syrdarji jezero postupně vysychá a v současnosti zaujímá pouhých zhruba 20 % své původní rozlohy (nyní 3 300 km²).

Kvůli zvyšující se globální teplotě dochází v mořích k bělení a úhynu korálových útesů. Důsledkem nadměrného rybolovu jsou zmenšující se populace ryb a dochází k ničení oceánského dna. V Tichém oceánu se vytvořila Velká tichomořská odpadková skvrna, místo kde se hromadí odpad včetně mikroplastů. Mořské živočichy a rostliny a zdraví obyvatel žijících při pobřeží ohrožují i havárie ropných tankerů a vypouštění odpadních látek do vody.