Stavba a funkce těla rostlin

Rostliny obvykle pomocí fotosyntézy vytvářejí látky bohaté na energii, ale také produkují kyslík nutný pro život většiny organismů. Samy provádějí i buněčné dýchání. V přírodě mají úzké vztahy s dalšími organismy, spoluutvářejí krajinu a zadržují v ní vlhkost. Jsou zdrojem potravy živočichů i člověka. Lze je využít jako energetickou surovinu či z nich získávat nejrůznější látky. Rostlinami se zabývá botanika.

Fotosyntéza a buněčné dýchání

Při fotosyntéze z oxidu uhličitého (\mathrm{CO_2}) a vody (\mathrm{H_2O}) vznikají organické látky bohaté na energii (zejména cukry, např. glukóza – \mathrm{C_6H_{12}O_6}, tuky) a kyslík (\mathrm{O_2}).

Organické látky vzniklé fotosyntézou samy rostliny využijí jako zdroj (zásobu) energie či stavební látky (např. dřevo je z látek, které vznikly fotosyntézou). Látky vzniklé fotosyntézou jsou též nositeli energie v potravních řetězcích (např. koza sežere pampelišku). Kyslík vzniklý fotosyntézou využívají další organismy i rostliny samotné pro buněčné dýchání.

V rámci buněčného dýchání rostliny přeměňují živiny (např. glukózu – \mathrm{C_6H_{12}O_6}) za účasti kyslíku (\mathrm{O_2}) na oxid uhličitý (\mathrm{CO_2}) a vodu (\mathrm{H_2O}), uvolňuje se energie.

Stonek

Stonek zajišťuje rozvádění látek po těle rostliny, vyrůstají z něj listy a další orgány. Sám může provádět fotosyntézu (obsahuje buňky s chloroplasty). Stonek je článkovaný, zpravidla nadzemní.

Přesouvání látek v rostlině (zejména prostřednictvím stonku) zajišťují cévní svazky, ty mají část dřevní (xylém) a lýkovou (floém). Dřevní část vede vodu s minerálními látkami od kořenů vzhůru. Lýková část přesouvá organické látky vzniklé fotosyntézou z místa vzniku (source, např. listy) na místo spotřeby (sink, např. dělivá pletiva, květy, plody, zásobní orgány).

Podle podoby stonku se rostliny dělí na byliny (a, stonek nedřevnatí) a dřeviny (b–‍c, stonek dřevnatí, vytváří se u něj druhotná kůra a případně borka). Mezi dřeviny náleží keře (b) a stromy (c).

Typy stonku podle postavení listů

Pokud jsou listy po celé délce stonku, označuje se tento stonek jako lodyha, naopak z přízemní růžice vyrůstá zpravidla bezlistý stvol. Stonek trav (lipnicovitých) se označuje jako stéblo.

Květ slouží k rozmnožování krytosemenných („kvetoucích“) rostlin.

Součásti květu

Samčí součástí květu jsou tyčinky (a), jejichž prašníky vytvářejí pyl. Samičím orgánem je pestík (b), v jehož semeníku jsou uložena vajíčka (c). Na semeník navazuje čnělka a jedna či více blizen, na které je přenášen pyl při opylení. Tyčinek v květu bývá více, pestík často bývá jeden.

Tyčinky a pestíky bývají chráněné květními obaly. Pokud obaly vypadají jednotně, jde o nerozlišené okvětí. Květní obaly též mohou být rozlišené na kalich (d), který je zpravidla zelený, a korunu (e), která je mnohdy pestrobarevná. Části květu jsou umístěné na rozšířeném konci stonku, květním lůžku (f). Květní obaly chrání tyčinky/pestík(y) i v rámci poupěte.

Souvislost podoby květu s opylováním

Hmyzosprašné rostliny většinou pomocí medníků = nektarií (g) vytvářejí nektar a lákají hmyz barvou či vůní květů. V tropech a subtropech rostliny mohou opylovat i ptáci (např. kolibříci, strdimilové) či letouni. Větrosprašné rostliny mívají méně nápadné květy a redukované květní obaly. Nemusejí vytvářet nektar k lákání živočichů, zato obvykle tvoří více pylu.

Semena

Ze semen vyrůstají nahosemenné a krytosemenné rostliny. Zvnějšku je semeno kryto osemením. Uvnitř je zárodek nové rostliny, ten obsahuje děložní lístky (dělohy) se zásobními látkami (u krytosemenných 1–2, u nahosemenných může být děloh více). Semena vznikají oplozením vajíček. U krytosemenných rostlin jsou ukryta v plodu. Ke klíčení semena potřebují zejména vodu.

Plody a jejich dělení

Plod mají krytosemenné rostliny, vzniká z pestíku (hlavně ze semeníku) a případně dalších částí květu. Obsahuje jedno či více semen. Semena chrání, vyživuje, může napomáhat jejich šíření. Plody lze dělit např. na dužnaté a suché.

Dužnaté plody

• bobule – Např. u borůvky (a), banánovníku, vinné révy, papriky, rajčete, okurky.
• peckovice – Např. u meruňky (b), třešně.
• malvice – Např. u jabloně (c), hrušně.

a – borůvka (bobule)

b – meruňka (peckovice)

c – jablko (malvice)

Suché plody

• pukavé – Po dozrání pukají a vypadávají z nich semena.
  • lusk – U bobovitých rostlin, např. sója luštinatá, hrách setý (d).
  • tobolka – Např. mák (e), kosatec, violka.
• nepukavé – Po dozrání nepukají, obsahují obvykle jedno semeno.
  • oříšek – Např. líska (f), lípa.
  • nažka – Např. kopretina bílá, slunečnice roční (g), dub letní.
  • obilka – U lipnicovitých (např. žito, pšenice – h).

d – lusky hrachu

e – tobolky máku

f – oříšky lísky

g – nažky slunečnice

h – obilky pšenice

Souplodí a plodenství

Z jednoho květu s více pestíky vzniká souplodí (např. souplodí nažek u jahodníku – i, peckoviček u ostružiníku – j), z květenství vzniká plodenství (např. u vinné révy – k).