Krytosemenné rostliny – tematické skupiny

Rostliny je možné tematicky roztřídit např. podle místa, kde rostou, jejich využití či určitých vlastností. Takto sdružené rostliny si zpravidla nejsou blízce příbuzné, na druhou stranu je obvykle lze potkat pohromadě.

• Kapitola listnaté stromy a keře obsahuje informace o nejběžnějších listnatých dřevinách Česka.
• Lesní prostředí (se zaměřením na byliny) představuje kapitola byliny v lese, keřové patro.
• O rostlinách žijících u vody (či ve vodě) a jejich přizpůsobení pojednává kapitola vodní rostliny, rostliny v blízkosti vody.
• Kapitola louky, stepi, pastviny, křoviny, rumiště popisuje rostliny rostoucí v umělém či přirozeném bezlesí.
• Okrasné a pokojové rostliny zkrášlují a dotvářejí prostředí, v němž žije člověk.
• Ovoce, zelenina a aromatické rostliny jsou součástí potravy člověka, stejně jako rostliny pěstované na polích.
• Mnoho užitkových rostlin (včetně těch konzumovaných) pochází z tropů či subtropů.
• Masožravé rostliny dokáží rafinovanými způsoby získávat živiny z těl živočichů.
• Kapitola sukulenty, paraziti, invazní rostliny přestavuje sukulenty (rostliny se zdužnatělými částmi přizpůsobené suchu), parazitické rostliny (ty využívají jiných rostlin nebo hub ke své obživě) či invazní rostliny, které se šíří na nepůvodních místech.
• Možné je též procvičit poznávání jedovatých a jedlých/léčivých rostlin.

Listnaté stromy a keře rostou v lesích i na otevřených stanovištích. Jsou součástí kulturní krajiny. Mnohdy se vysazují jako okrasné dřeviny v parcích, též jsou součástí městské zeleně. Dřeviny se v souvislosti s vědou, výzkumem a osvětou pěstují v arboretech, domácí i cizokrajné dřeviny nalezneme též v botanických zahradách.

Listnaté dřeviny jsou pro člověka zdrojem dřeva. Plody dřevin jsou potravou živočichů. Živočichové též dřeviny využívají ke hnízdění (např. datel, strakapoud, brhlík…). Úlohu v ekosystémech má mrtvé dřevo, na které jsou vázáni mnozí živočichové (zejména bezobratlí).

Mnoho listnatých dřevin v lesích má nenápadné květy, opyluje je tedy zejména vítr (výjimkou je např. lípa srdčitá, javory, třešeň ptačí či bez černý).

Příklady listnatých stromů

• dub letní (a), dub zimní – Druhy původní v Česku, dlouhověké stromy s laločnatými listy a rozpraskanou šedohnědou borkou, jejich plody (žaludy) jsou nažky ve zdřevnatělé číšce.
• dub červený (b) – Pochází z Ameriky, má špičaté laloky listů, mnohde se chová invazně.
• buk lesní (c) – Strom s hladkou šedou borkou, listy jsou celokrajné, vejčité. Plodem jsou nažky (bukvice).
• javory (d–f) – Mají dlanitě členěné listy, plodem jsou dvounažky. Javor mléč (d) má části listů ostré, řapík listu po poranění roní mléko (latex). Javor klen (e) má oblé listy a výrazněji klenuté dvounažky. Javor babyka (f) má listy nejmenší, roste mj. v křovinách, vyskytuje se hlavně v nížinách.

a – dub letní

b – dub červený

c – buk lesní

d – javor mléč

e – javor klen

f – javor babyka

• bříza bělokorá (g) – Obsazuje uvolněná stanoviště, rychle roste, má bílou borku, trojúhelníkové listy a květy v jehnědách.
• habr obecný (h) – Oproti buku má dvojitě pilovitý okraj listů a borku se světlými pruhy, plodem jsou oříšky na listenech. Často se používá v živých plotech.
• jasan ztepilý (i) – Má lichozpeřené listy, roste v blízkosti vodních toků či v lužních lesích. V zimě má výrazné tmavé pupeny.
• lípa srdčitá (malolistá) (j) – Národní strom Česka. Má listy se srdčitou čepelí, plody jsou oříšky v úžlabí listenu.
• topoly – Např. topol osika (k) s široce vejčitými zubatými čepelemi listů, které se třepotají ve větru. Topol černý s trojúhelníkovými listy (běžně se pěstuje sloupovitý kultivar ‘Italica’).
• vrba jíva (l) – Na rozdíl od jiných druhů vrb nevyhledává vlhko, častá na rumištích, obsazuje nová stanoviště.

g – bříza bělokorá

h – habr obecný

i – jasan ztepilý

j – lípa srdčitá

k – topol osika

l – vrba jíva

Příklady listnatých keřů

• bez černý (m) – Roste na půdách s větším obsahem dusíku (mýtiny, rumiště, okolí cest). Z jeho bílých květenství lze připravovat sirup, plody jsou tmavé bobule (semena se šíří v trávicím ústrojí ptáků).
• líska obecná (n) – Jednodomý keř plodící lískové oříšky. Kvete od února do dubna, opyluje jej vítr.

m – bez černý

n – líska obecná

Byliny v lesích tvoří bylinné patro vegetace. V listnatých lesích byliny často vyrůstají a vykvétají zjara před olistěním stromů, aby měly dostatek světla. Jsou součástí tzv. jarního bylinného aspektu (např. sasanka hajní, dymnivky). Některé lesní byliny mají malé požadavky na světlo (např. šťavel kyselý, pitulník žlutý). Mnohé byliny dávají přednost osvětleným místům či pasekám (např. jahodník obecný). Součástí bylinného patra jsou i některé keříčky (např. borůvka).

Byliny kvetoucí časně zjara

• sněženka podsněžník (a) – V lužních lesích, vnitřní okvětní lístky mají zelené skvrny. Tento či podobné druhy se často pěstují.
• bledule jarní (b) – Oproti sněžence má na všech okvětních lístcích žluté či zelené skvrny. Roste v lužních lesích či na horských loukách.
• jaterník podléška (c) – Kvete fialově (vzácněji růžově), má listy se třemi laloky. Roste v listnatých lesích a na jejich okrajích.
• sasanka hajní (d) – Tvoří rozsáhlé porosty, kvete bíle, rozmnožuje se oddenky.
• dymnivky (e) – V listnatých lesích, kvetou obvykle bíle či fialově, květy mají ostruhy.

a – sněženka podsněžník

b – bledule jarní

c – jaterník podléška

d – sasanka hajní

e – dymnivky

• plicník lékařský (f) – Má listy se světlými skvrnami, květy mění barvu od růžové po modrou dle stáří.
• orsej jarní (g) – Květy s větším množstvím žlutých okvětních lístků.
• prvosenka jarní (h) – V listnatých lesích či na jejich okrajích, sytě žluté květy s nepřitisklým kalichem.
• česnek medvědí (i) – Má kuchyňsky využitelné aromatické listy, jeho porostům neprospívá nešetrný a nadměrný sběr.

f – plicník lékařský

g – orsej jarní

h – prvosenka jarní

i – česnek medvědí

Později kvetoucí byliny

• šťavel kyselý (j) – Má trojčetné listy a pětičetné květy s bílými korunními lístky (ty mají fialovou žilnatinu).
• violka lesní (k) – Původní druh violky, má méně syté květy než violka vonná.
• konvalinka vonná (l) – Má bílé zvonkovité květy se srostlým okvětím, plody jsou červené bobule. Prudce jedovatá.
• náprstník červený (m) – Zavlečen ze západní Evropy, často na mýtinách, prudce jedovatý.
• vřes obecný (n) – Keříček rostoucí na kyselých půdách, růžově kvete v pozdním létě.

j – šťavel kyselý

k – violka lesní

l – konvalinka vonná

m – náprstník červený

n – vřes obecný

Rostliny s jedlými plody

• brusnice borůvka (o), brusnice brusinka (p) – Keříčky rostoucí na kyselých půdách.
• jahodník obecný (q) – Na pasekách, okrajích cest.
• ostružiník maliník (r) – Plodí maliny (souplodí peckoviček), nemá trny, má světlý rub listů.
• různé další druhy ostružiníků (s) – Soubor těžko rozpoznatelných druhů (někdy souhrnně „ostružiník křovitý“), mají trny, plodí ostružiny.

o – brusnice borůvka

p – brusnice brusinka

q – jahodník obecný

r – ostružiník maliník

s – ostružiník

Příklady součástí keřového patra

• hloh (t) – Plodí drobné červené malvice (potravou ptáků).
• brslen evropský (u) – Jedovatý. Oranžová semena jsou ukryta v růžových plodech.
• ptačí zob obecný (v) – Plodí tmavé bobule, často pěstován i jako okrasný.
• růže šípková (w) – Otrněný keř. Šípky jsou plodenství nažek v češuli.
• trnka obecná (x) – Často tvoří plášť na okrajích lesů, proti ožeru se brání kolci (větévkami připomínajícími trny).

t – hloh

u – brslen evropský

v – ptačí zob obecný

w – růže šípková

x – trnka obecná

Rostliny se životu ve vodě nebo v její blízkosti musely přizpůsobit. Často mají provzdušňovací pletiva, ta zajišťují rozvod plynů po těle rostliny, ale i nadnášení orgánů (např. listů stulíku). Mnohé vodní rostliny jsou svými oddenky zakotvené ve dnu (např. leknín), nebo jsou jimi navzájem spojené (např. rákos). Plody a semena vodních rostlin jsou často uzpůsobené přenosu vodou.

Některé vodní rostliny se pěstují pro okrasu. Vodních rostlin se využívá v kořenových čistírnách u přírodních koupališť („biotopů“).

Příklady bylin vázaných na vodu

• leknín bílý (a) – Ve stojatých vodách. Uměle (např. v zahradních jezírkách) se pěstují kříženci leknínů.
• stulík žlutý (b) – Oproti leknínu má spíše oválné listy a menší, žluté květy.
• rákos obecný (c) – Součást břehového porostu, tvoří monokultury – rákosiny.
• orobinec (d) – Na březích, má typická hnědá plodenství sestávající z nažek s chmýrem (šíří je vítr).
• kosatec žlutý (e) – Má mečovité listy a 3četné žluté květy.
• blatouch bahenní (f) – V mokřadech, má 5četné žluté květy a ledvinité listy.
• okřehek (g) – Má velmi zjednodušenou stavbu těla, plave na hladině, množí se vegetativně.
• rosnatka okrouhlolistá (h) – Masožravá rostlina rostoucí v rašeliništích.

Dřeviny v blízkosti vody

• olše lepkavá (i) – Má obvejčité listy. Plodenství obsahuje zdřevnatělé listeny, ty mu umožňují plavat.
• vrby – U vody roste množství druhů, např. vrba bílá (j) či vrba košíkářská (k; její proutí se využívá na výrobu košíků).

Louky a pastviny

Louky obhospodařuje člověk a pravidelně je kosí, proto zde rostou prakticky jen byliny. Pastviny jsou spásané hospodářskými zvířaty. Na loukách i pastvinách převažují trávy (čeleď lipnicovité). Mezi rostliny luk a pastvin náleží například:

• pryskyřníky (a) – Jedovaté, většinou žlutě kvetoucí se složenými listy.
• řebříček obecný (b) – Má členěné listy a bílá květenství.
• šalvěj luční (c) – Má fialové souměrné květy, v teplejších oblastech.
• zběhovec plazivý (d) – Vytváří plazivé výběžky, kvete modře.
• ocún jesenní (e) – Prudce jedovatý, kvete na podzim, listy raší a plody se dostávají nad zem na jaře.
• zvonek rozkladitý (f) – Má fialovou korunu z 5 srostlých lístků.
• jetele – Mají typické trojčetné listy.
  • jetel luční (g) – Kvete růžově.
  • jetel plazivý (h) – Kvete bíle.

a – pryskyřník prudký

b – řebříček obecný

c – šalvěj luční

d – zběhovec plazivý

e – ocún jesenní

f – zvonek rozkladitý

g – jetel luční

h – jetel plazivý

• kohoutek luční (i) – Má čtyřklané růžové korunní lístky.
• pampelišky (j) – Žlutě kvetoucí, nažky mají chmýr a šíří se větrem.
• kopretina bílá (k) – Má žluté trubkovité květy vprostřed a bílé jazykovité na okraji úboru.
• sedmikráska obecná (l) – Menší než kopretina, má obvejčité listy v přízemní růžici, dobře snáší sešlap.
• lipnice luční (m) – Běžná tráva, květenstvím je lata tvaru jehlanu.
• jílek vytrvalý (n) – Běžná tráva, květenství jsou štíhlé klasy, společně s lipnicí se používá do travních směsí (i na fotbalová hřiště).

Na loukách rostou též orchideje (např. prstnatec májový – o), ty obvykle vyžadují specifické prostředí a patřičnou péči o něj.

i – kohoutek luční

j – pampeliška

k – kopretina bílá

l – sedmikráska obecná

m – lipnice luční

n – jílek vytrvalý

o – prstnatec májový

Stepi

Stepi jsou oblasti s přirozeným bezlesím, v Česku se jedná o nepříliš hojný ekosystém. Často hostí zvláště chráněné druhy rostlin. Mezi rostliny na stepích náleží:

• koniklec luční (I) – Má tmavě fialové květy, v Čechách i na Moravě.
• koniklec velkokvětý (II) – Má světle fialové květy, jen na Moravě.
• hlaváček jarní (III) – Má rozměrné žluté květy.
• kavyl Ivanův (IV) – Tráva, její plody mají péřité osiny.
• hvozdík kartouzek (V) – Má růžové zubaté korunní lístky.
• katrán tatarský (VI) – Na jižní Moravě, po dozrání plodů je kutálen větrem po krajině (stepní běžec).

I – koniklec luční

II – koniklec velkokvětý

III – hlaváček jarní

IV – kavyl Ivanův

V – hvozdík kartouzek

VI – katrán tatarský

Rumiště

Rumiště jsou místa, která vznikla přičiněním člověka a rostliny je postupně osidlují. Může se jednat o skládku stavebního odpadu, nakupení zeminy, zbořeniště aj. Do vegetace rumišť, křovin, strání či okrajů cest náleží například:

• třezalka tečkovaná (1) – Má žluté květy se 3 skupinami tyčinek a siličné nádržky v listech.
• mateřídoušky (2) – Na výslunných místech, aromatické.
• bodlák obecný (3) – Má ostnité listy a stonky, růžová květenství a nažky přenášené větrem.
• vlaštovičník větší (4) – Má 4četné žluté květy, roní oranžový latex.
• čekanka obecná (5) – Modré úbory, ze šlechtěné čekanky se dělá náhražka kávy.

1 – třezalka tečkovaná

2 – mateřídouška

3 – bodlák obecný

4 – vlaštovičník větší

5 – čekanka obecná

• podběl obecný (6) – Brzy zjara kvete žlutými úbory, později vyraší rozměrné listy.
• lopuch plstnatý (7) – Má plodenství s háčky (přenášení na srsti/peří živočichů).
• hluchavka bílá (8) – Bílé souměrné květy, křižmostojné listy.
• kopřiva dvoudomá (9) – Podobná hluchavce, avšak má žahavé trichomy a opyluje ji vítr.
• heřmánek pravý (10) – Má úbory s vyklenutým a dutým květním lůžkem, léčivý.

6 – podběl obecný

7 – lopuch plstnatý

8 – hluchavka bílá

9 – kopřiva dvoudomá

10 – heřmánek pravý

Na rumištích a podobných místech se často vyskytují invazní rostliny, jako např. trnovník akát, bolševník velkolepý nebo křídlatky.

Okrasné a pokojové rostliny lidé pěstují zejména proto, aby zkrášlili své okolí a učinili ho příjemnějším k pobývání. Tyto rostliny jsou obvykle vyšlechtěné, díky umělému výběru a křížení se od svých předků pocházejících z přírody liší např. výraznějšími květy, listy či bujnějším vzrůstem. Také mohou být snazší na pěstování. Rostliny určitých vlastností (vzniklé obvykle šlechtěním) se označují jako odrůdy neboli kultivary.

Pokojové rostliny

Jako pokojové se pěstují hlavně tropické a subtropické druhy rostlin, které by venku nepřežily zimu. Vyžadují náležitou péči (např. odpovídající zálivku) i podmínky (např. určitou míru osvětlení). Pokojové rostliny lze mnohdy vegetativně rozmnožovat, např. řízkováním či dělením trsů. Mezi známé pokojové rostliny patří:

• různé druhy fíkusů, např. Ficus benjamina (a)
• „africká fialka“ (Saintpaulia) (b) – Nepříbuzná violkám, lze snadno množit listovými řízky.
• difenbachie (c) – Jedovatá árónovitá rostlina dekorativní listem.
• Phalaenopsis (můrovec) (d) – Nejběžnější pěstovaná orchidej, kultivar druhů z Jižní Asie.
• klivie (e), hvězdník (f, Hippeastrum, v zahradnictví nepřesně „amarylis“) – Jednoděložné rostliny s výraznými květy.
• muškáty (pelargonie) (g) – Původně z tropů a subtropů Afriky, často pěstované na oknech a balkonech.

Doma se též mnohdy pěstují sukulenty (např. kaktusy, aloe).

Okrasné rostliny pěstované venku

Ve venkovních prostorách se pro okrasu pěstují dřeviny i byliny. Mezi příklady patří:

• třešeň pilovitá (sakura ozdobná) a další sakury (1) – Pěstované zejména pro květy.
• jírovec maďal (2) – Jeho semena jsou kaštany, nepříbuzný kaštanovníku setému, napadán motýlem klíněnkou jírovcovou.
• magnolie (šácholany) (3) – Mají obvykle výrazné květy.
• hortenzie (4) – Zbarvení jejich květenství je závislé na vlastnostech půdy.
• růže (5) – Pěstované i pro řez (zejména v Africe).
• pivoňky (6) – Mohou být křovinné či bylinné, zejména z Asie.
• různé cibuloviny, např. tulipány (7), narcisy (8) či modřence (9)

Mnohé rostliny člověk cíleně pěstuje jako zdroj obživy.

Ovoce a zelenina

Za ovoce se považují obvykle plody vytrvalých rostlin, které kvetou a plodí opakovaně. Zelenina pochází z jednoletých až víceletých bylin, které kvetou pouze jednou za život. Rozdělení na ovoce a zeleninu je do určité míry neostré. V kuchyni často rozhoduje obsah cukru v dané rostlinné části. Ovoce i zelenina by měly být dostatečně zastoupeny v jídelníčku, neboť obsahují cenné živiny (mj. vitamíny či vlákninu).

Aromatické rostliny

Aromatické rostliny mají uplatnění při dochucování jídel či nápojů, využívají se jako koření. V této kapitole jsou zahrnuty aromatické rostliny, které se dají pěstovat na území Česka (např. majoránka, máta, křen, kmín). O tropickém koření pak pojednává kapitola užitkové rostliny tropů a subtropů.

Na polích se pěstují užitkové rostliny. Obvykle je zde přítomen jeden druh takové rostliny (jedná se tedy o monokulturu), někdy se však pěstuje i více druhů najednou (např. v případě krmných směsí). Při pěstování plodin se zvětšuje úrodnost půdy pomocí hnojiv, též se omezuje přítomnost plevelů a škůdců (pomocí herbicidů, respektive pesticidů). Tyto postupy na jednu stranu vedou ke zvětšení výnosů, na stranu druhou mohou (zvláště při neodpovídajícím použití) negativně ovlivňovat životní prostředí. Pole dále mohou být ohrožena např. vodní či větrnou erozí.

Druhy pěstovaných rostlin se obvykle dělí do určitých skupin.

Obilniny

Obilniny patří do čeledi lipnicovitých, využívají se jejich škrobnaté obilky. Patří mezi ně:

• pšenice setá (a) – Základ výživy v Evropě. Má nahé obilky a nelámavé vřeteno klasu, pěstuje se hlavně v nižších polohách, obilky se melou na mouku či krupici.
• žito seté (b) – Má zelenavé obilky, žitná mouka se užívá k pečení chleba, dále se ze žita vyrábí např. melta.
• ječmen obecný (c) – Má značně dlouhé osiny a často krátká stébla, k výrobě krup a krupek, sladu pro výrobu piva.
• oves setý (d) – Květenstvím je lata, k výrobě ovesných vloček.
• kukuřice setá (e) – Pochází z Ameriky. Pěstuje se jako krmivo pro dobytek, zvláště jižněji též k výrobě mouky, cornflakes či popcornu. Konzumována i jako zelenina.

a – pšenice setá

b – žito seté

c – ječmen obecný

d – oves setý

e – kukuřice setá

Okopaniny

Okopaniny jsou pěstované pro své podzemní části, např. přeměněné kořeny (kořenové bulvy) či stonky (stonkové hlízy). Náleží sem:

• lilek brambor (f) – Z Ameriky, konzumují se škrobnaté stonkové hlízy.
• řepa obecná – Cukrovka (g) se užívá k výrobě sacharózy (řepného cukru), červená (salátová) řepa má užití jako zelenina.

Luskoviny

Luskoviny náleží do čeledi bobovitých. Jejich semena se označují jako luštěniny. Patří sem:

• hrách setý (h) – Nejběžnější luštěnina, možné sklízet i několikrát ročně.
• sója luštinatá (i) – Teplomilná rostlina původem z Asie, její osevní plocha v Česku roste (užívá se hlavně pro krmení skotu).

f – lilek brambor

g – cukrovka

h – hrách setý

i – sója luštinatá

Pícniny

Pícniny slouží zejména jako krmivo pro zvířata. Náleží sem např. bob obecný (j), jetel luční (k), jetel inkarnát (l, „růžák“) či tolice setá (vojtěška, m).

j – bob obecný

k – jetel luční

l – jetel inkarnát

m – tolice setá

Olejniny, chmel

Olejniny se pěstují kvůli získávání oleje, na ten jsou obvykle bohatá semena. Součástí této skupiny jsou:

• řepka (n) – Olej se využívá v potravinářství, ale též pro výrobu „biopaliv“.
• slunečnice roční (o) – Z Ameriky, pro získávání potravinářského oleje.
• mák setý (p) – Semena se používají při výrobě pečiva.

Zvláštní způsob pěstování vyžaduje chmel otáčivý (q). Pěstuje se na chmelnicích, zde jsou obvykle mezi dřevěnými konstrukcemi nataženy kovové dráty, po nichž se chmel (jakožto liána) pne. Chmel je dvoudomý, pěstují se samičí rostliny. Jejich květenství (nepřesně „šištice“) se využívají při výrobě piva.

n – řepka

o – slunečnice roční

p – mák setý

q – chmel otáčivý

Plevele

Mezi polní plevele patří např. mák vlčí (r), kokoška pastuší tobolka (s), penízek rolní (t) či merlík bílý (u).

r – mák vlčí

s – kokoška pastuší tobolka

t – penízek rolní

u – merlík bílý

Užitkové rostliny tropů a subtropů mají široké využití po celém světě. Pěstují se kvůli konzumaci (ovoce, zelenina, pochutiny, koření…), ale také jako zdroj různých látek či materiálů (např. vlákno). Tropy a subtropy nabízejí podmínky vhodné pro růst rostlin, v tropech se navíc tyto podmínky během roku jen málo mění. Produkty z tropických rostlin tak mnohdy bývají dostupné po celý rok.

Problémy spojené se (sub)tropickými plodinami

Mezi problémy spojené s využíváním tropických plodin patří nutnost dálkové dopravy, ničení původních stanovišť (např. tropického lesa) zakládáním plantáží a jejich udržováním (to vede mj. k erozi půdy a znečišťování prostředí chemickými látkami), častý je též negativní vliv na původní obyvatele těchto oblastí.

Dále uvádíme příklady tropických plodin dle využití.

Pochutiny

• čajovník čínský (a) – Čaj se připravuje z jeho listů či mladých pupenů (druh čaje je odvislý od jejich úpravy).
• kávovník – Z Afriky, pěstuje se zejména v Americe. Káva se připravuje z pražených semen. Pěstuje se zejména kávovník arabský (b, káva z něj se označuje jako arabica) či statný (robusta).
• kakaovník pravý (c) – Z Jižní Ameriky, pěstuje se zejména v Africe. Pro výrobu kakaa a čokolády se využívají semena („kakaové boby“), ta se melou na kakaovou hmotu, z níž se následně získává kakaové máslo a kakaový prášek.

a – čajovník čínský

b – kávovník arabský

c – kakaovník pravý

(Sub)tropické rostliny pěstované pro vlákno

• bambus (d) – Různé druhy lipnicovitých rostlin s dutými stonky. Bambusové výhonky se také konzumují.
• bavlník (e) – Poskytuje nejvíce využívané rostlinné vlákno, to v rámci rostliny chrání semena, náročný na závlahu.

d – bambus

e – bavlník

Tropická koření

• pepřovník černý (f) – Pěstuje se zejména ve Vietnamu, různé barvy pepře spočívají v rozdílné úpravě peckovic.
• vanilka pravá (g) – Z Ameriky, pěstuje se hlavně na Madagaskaru. Využívají se nezralé tobolky („lusky“), které musejí projít časově náročným zpracováním. Vanilková vůně je často nahrazovaná syntetickým vanilinem.
• zázvor lékařský (h) – Využívají se oddenky.
• hřebíčkovec vonný (i) – Využívají se poupata.
• skořicovník – Skořice (j) dovážená do Evropy je zejména ze skořicovníku čínského, jedná se o vonnou kůru.

f – pepřovník černý

g – vanilka pravá

h – zázvor lékařský

i – hřebíčkovec vonný

j – skořice

Ovoce

• ananasovník chocholatý (k) – Ananas je plodenství, které vzniká srůstem bobulí obklopujících stonek.
• banánovník (l) – Největší bylina, pěstován zejména ve Střední a Jižní Americe. Banány jsou bezsemenné bobule. Banánovníky jsou ohrožovány panamskou nemocí.
• různé citrusy – Rod rostlin pocházející z jihovýchodní Asie, plodí např. mandarinky, pomeranče, grapefruity, citrony (m), limety.
• kokosovník ořechoplodý (n) – Palma rostoucí zejména na pobřeží tropických moří, plody dobře plavou ve vodě.
• datlovník pravý (o) – Palma pěstovaná pro své sladké peckovice zejména v subtropech.

k – ananasovník

l – banánovník

m – citroník

n – kokosovník

o – datlovník

Další plodiny

• palma olejná (p) – Pěstována pro olej listovaný z plodů a jejich jader. Náročná na chemizaci, plantáže mají krátkou životnost.
• podzemnice olejná (q) – Květy se po oplození zavrtávají pod zem, její semena jsou arašídy („buráky“).
• cukrová třtina (r) – Získává se z ní cukr (sacharóza).
• povíjnice batátová (s) – Kořenové hlízy (batáty) jsou sladší než brambory, patří mezi svlačcovité (nepříbuzná lilku bramboru).
• rýže setá (t) – Obilnina obvykle pěstovaná na zaplavovaných polích.

p – palma olejná

q – podzemnice olejná

r – cukrová třtina

s – povíjnice batátová

t – rýže setá

Masožravé rostliny obvykle rostou v místech, kde je nedostatek živin. Tyto živiny (zejména dusík a fosfor) mohou získávat ze živočišné kořisti, kterou nalákají (např. vůní/zápachem či vzhledem pastí) a následně rozloží (pomocí trávicích enzymů).

Získávání živin

Kořistí masožravých rostlin je obvykle hmyz, určité druhy mohou být ale specializované i na jiné bezobratlé (např. pavoukovce, korýše). Obratlovci jsou spíše výjimečnou kořistí masožravých rostlin s velkými pastmi (např. láčkovka rádža). Některé masožravé rostliny se druhotně přizpůsobily získávání živin z rostlinného opadu (láčkovka soudečková, která je vlastně vegan) či trusu živočichů (např. láčkovka Lowova).

Žádná masožravá rostlina nezískává kořist květem, květy masožravým (stejně jako jiným) rostlinám slouží k pohlavnímu rozmnožování. Pasti masožravých rostlin jsou ve většině případů přeměněné listy.

Typy pastí

• gravitační – Kořist spadne do dolní části pasti a nemůže vylézt ven. Víčko u gravitačních pastí obvykle slouží k zabránění vniknutí dešťové vody do pasti (a zředění trávicí tekutiny v její spodní části), po lapení kořisti se nezavírá. Vyskytuje se např. u láčkovek či špirlic.
• adhezní (lepivé) – Kořist je nalepena na povrch listu. Např. u tučnic, rosnatek, rosnolistů.
• mechanické sklapovací – Aktivně se hýbou v reakci na přítomnost kořisti, např. u mucholapky podivné či aldrovandky měchýřkaté.
• detentivní (vrš) – Past je jednosměrná, kořist do ní může zalézt, ale nemůže vylézt. Např. u genlisejí.
• podtlakové – Vázané na vodní prostředí, dochází k otevření víčka pasti a rychlému nasátí kořisti, u bublinatek.

Masožravost u rostlin vznikla víckrát nezávisle na sobě. Mají-li různé druhy masožravých rostlin stejný typ pasti, nemusejí si být blízce příbuzné. Může se jednat o sbíhavý vývoj (konvergenci), např. u láčkovky a láčkovice či rosnatek a tučnic.

Příklady masožravých rostlin původních v Česku

• bublinatka jižní (a) – Nejčastější, pod vodní hladinou má drobné podtlakové pasti, kvete žlutými souměrnými květy.
• rosnatka okrouhlolistá (b) – Zejména na rašeliništích, listy obsahují výstupky s lesklými kapkami lepivé tekutiny (tentakule).
• tučnice obecná (c) – Na prameništích a slatiništích, loví přízemní růžicí lepivých listů.

a – bublinatka jižní

b – rosnatka okrouhlolistá

c – tučnice obecná

Většina masožravých druhů v Česku je vázaná na ohrožené biotopy a zvláště chráněná.

Masožravé rostliny subtropů a tropů

• mucholapka podivná (d) – Přirozeně na východě USA, nejčastěji šlechtěná, pasti se aktivně zaklapávají po podráždění chlupů na jejich vnitřní straně.
• láčkovky (e) – Zejména v jihovýchodní Asii.
• špirlice (f) – V Severní Americe.
• heliamfory (g) – Zejména na stolových horách Venezuely, Guyany, Brazílie.

d – mucholapka podivná

e – láčkovka

f – špirlice

g – heliamfora

Sukulenty

Sukulenty jsou rostliny, které ve svých ztlustlých orgánech skladují vodu (nejčastěji v listech či stoncích). Díky tomu jsou přizpůsobené životu v suchých podmínkách, např. na pouštích či polopouštích. Sukulence vznikla vícekrát nezávisle na sobě – například africké pryšce (a) a americké sloupovité kaktusy (b) žijí v podobných podmínkách a vypadají obdobně, ale nejsou si příbuzné. Mezi kaktusy patří i opuncie (c) s plochými stonky či vánoční kaktus (d), který roste v tropických lesích a sukulenci druhotně ztratil. Listovými sukulenty jsou agáve obecná pocházející z Ameriky (e) či aloe pravá (Aloe vera, f). Z Evropy pochází netřesk střešní (g).

a – sloupový pryšec

b – sloupový kaktus

c – opuncie (nopál)

d – vánoční kaktus

e – agáve obecná

f – aloe pravá (Aloe vera)

g – netřesk střešní

Parazitické rostliny

Parazitické rostliny ke své výživě využívají jiné rostliny nebo houby. Mnohdy jim chybí chlorofyl či jej mají malé množství. Rostliny parazitující na jiných rostlinách získávají látky pomocí specializovaných orgánů, haustorií. Vodu, minerální látky i produkty fotosyntézy od hostitele získávají např. kokotice evropská (h), zárazy (i) či podbílek šupinatý (j). Rostliny, které od hostitele získávají jen vodu a minerální látky, přičemž samy fotosyntetizují, se tradičně označují jako poloparazitické (např. jmelí bílé – k). Rostliny, které získávají výživu od hub, jsou mykotrofní (respektive mykoheterotrofní), např. hlístník hnízdák (l) či hnilák smrkový (m).

h – kokotice evropská

i – záraza bílá

j – podbílek šupinatý

k – jmelí bílé

l – hlístník hnízdák

m – hnilák smrkový

Invazní rostliny

Invazní rostliny se dostávají na nové území z jiných částí světa a intenzivně se zde šíří. V Česku jsou invazní např. následující druhy (n–r). V teplejších oblastech (např. na jihu Evropy) jsou invazními rostlinami např. výše zmíněné agáve či opuncie.

n – bolševník velkolepý

o – křídlatka

p – netýkavka žláznatá

q – pajasan žláznatý

r – trnovník akát