Chování živočichů (etologie)

Živočichové se určitým způsobem chovají, aby mohli přežít, žít v souladu se svým okolím (např. v rámci společenských skupin) či se rozmnožovat. Chováním živočichů se zabývá obor etologie.

Vrozené a získané chování

Chování lze rozdělit na vrozené (např. migrace ptáků, stavba hnízd) a získané. Získané chování vzniká během života a zahrnuje:

• imprinting (vtištění) – Mláďata si při narození trvale vtisknou podobu svých rodičů.
• učení – Vytváření podmíněných reflexů, jedinec se naučí reagovat na určité podněty a situace. Zvláště u mláďat savců dochází k vyhledávání nových podnětů v okolí (explorační chování) a učení hrou.

Chování podle účelu

Podle funkce (účelu) lze rozlišovat například chování:

• orientační – Vyhledávání určitého podnětu, buď náhodným pohybem nebo po zjištění smysly (na to může navazovat i útěk).
• ochranné – Ochrana před nebezpečím, hlavně před predátory. Např. znehybnění, útěk, zastrašování nepřítele (ukazování zubů či zježení srsti – zvíře se snaží vypadat „větší“). Obranný útok zahrnuje samotný boj.
• potravní – Shánění potravy, lov kořisti.
• komfortní – Souvisí s péčí o povrch těla či pocity libosti (např. protahování, zívání).
• sociální – Udržování hierarchie (vztahů), „přátelské“ chování či vzájemná komunikace. Součástí je i teritoriální chování, území může být vyznačeno např. pachem či hlasem.
• rozmnožovací – Vyhledávání partnera, zjišťování připravenosti k rozmnožování, páření, péče o mláďata.

Etologie v praxi

Znalosti etologie se v praxi uplatňují při chovu hospodářských zvířat, ale i při chovu zvířat v zoologických zahradách nebo domácnostech (např. člověk je v rámci „smečky“ nadřízený psovi).