Buňka: základy
Situace
Váš denní počet odpovědí je omezen. Pro navýšení limitu či přístup do svého účtu s licencí se přihlaste.
Přihlásit se
Buňka: základy
Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Organismy mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. U mnohobuněčných organismů soubory buněk tvoří tkáně (u rostlin též označované jako pletiva), z tkání se skládají orgány (např. srdce, mozek, list, květ…).
Co je a není z buněk
Z buněk se obecně neskládají neživé přírodniny (např. zlato, křemen, sníh). Některé neživé přírodniny jsou tvořené odumřelými buňkami (např. dřevo, vápenec vzniklý usazením mrtvých řas).
Viry jsou nebuněčné, mají ve srovnání s buňkami jednodušší stavbu. Přesto (cizí) buňky potřebují ke svému rozmnožování a existují hypotézy o tom, že viry mohly vzniknout zjednodušením buněčných struktur.
Buňka bakterií
Bakterie jsou jednobuněčné (či jejich buňky tvoří kolonie). Jejich buňka má DNA volně uloženou v cytosolu (nemá pravé jádro), je ohraničena cytoplazmatickou membránou, dále většinou buněčnou stěnou a případně pouzdrem (kapsulou). Obsahuje ribozomy, aby mohla tvořit bílkoviny.
Buňka rostlin, živočichů, hub aj.
Rostliny, živočichové, houby či prvoci/protisté patří mezi tzv. eukaryotní organismy, které v buňkách mají pravé jádro ohraničené membránou. Buňky eukaryotních organismů jsou stavebně složitější a zpravidla větší než buňky bakterií.
| Součást buňky a popis | Jak se projevuje navenek (příklad) |
|---|---|
| jádro (a) – Je ohraničené jadernou membránou. Je v něm uložena genetická informace ve formě DNA. Jeho součástí je jadérko. | DNA je návod na tvorbu bílkovin (proteinů). Ty ovlivňují, jak organismy budou vypadat (jsou např. stavebním materiálem) a fungovat (tvoří např. enzymy či hormony). |
| cytoplazmatická membrána (b) – Ohraničuje buňku, zajišťuje výměnu látek s okolím a komunikaci. Je polopropustná. | Organismus není neorganizovanou neohraničenou hmotou, buňky si mohou předávat informace a látky. |
| buněčná stěna (c; není u živočichů) – Vně cytoplazmatické membrány. Je propustná, zpevňuje buňku. Obvykle z polysacharidů (složitých cukrů). | Orgány rostlin a hub jsou „tuhé“ a udržují si tvar. |
| mitochondrie (d) – Zajišťuje získávání energie rozkladem živin (organických látek) za účasti kyslíku (buněčné dýchání). | Můžeme získat energii např. ze svačiny, kterou sníme (za spoluúčasti kyslíku, který dýcháme). |
| vakuola (e; v živočišných buňkách nemusejí být) – Vakuoly jsou skladištěm různých látek (např. voda, cukry, barviva…). U rostlin (a hub) svým tlakem zajišťují napětí buňky. | Např. květenství chrpy je modré, protože ve vakuolách jeho buněk jsou barviva anthokyany. Zalitá rostlina v květináči není zvadlá. |
| ribozom (f) – Na ribozomech probíhá tvorba bílkovin. | Organismy jsou schopné tvořit bílkoviny, látky zajišťující jejich stavbu a fungování. |
| chloroplast (g, není u živočichů ani hub) – Zajišťuje fotosyntézu, obsahuje barvivo chlorofyl. | Rostliny mohou fotosyntetizovat a jsou obvykle zelené. |
Vnitřní obsah buňky mimo jádro (včetně organel) se označuje jako cytoplazma.
Rozdíly mezi rostlinnou a živočišnou buňkou
Z výše uvedených součástí mají rostlinná i živočišná buňka jádro, cytoplazmatickou membránu, mitochondrie a ribozomy.
Pouze rostlinné buňky pak zahrnují buněčnou stěnu, vakuoly a chloroplasty. Chloroplasty se typicky nevyvíjejí v neosvětlených částech rostliny (např. v kořenech).
Materiály k tisku
K tématu buňky je k dispozici pracovní list včetně řešení.
Buňka: základy (střední)
