Bakterie a viry náleží mezi mikroorganismy. Některé jejich druhy mohou způsobovat nemoci člověka. Celkově však v přírodě mají daleko rozmanitější role.

Stavba

Bakterie jsou jednobuněčné organismy. Jejich buňka je typicky menší než buňka rostlin, živočichů či hub, má také jednodušší stavbu. Genetická informace bakterie je v základu zapsána v kruhové DNA (a), buňky bakterií nemají pravé jádro. Bakteriální buňka je ohraničena cytoplazmatickou membránou (b), vně ní se nachází buněčná stěna (c), případně slizové pouzdro (d). Bakterie mohou mít bičíky (e) k pohybu či brvy (f) sloužící zejména k přichycení k podkladu.

Velikost bakterií se pohybuje v řádu jednotek až desítek μm (mikrometrů).

Viry jsou naopak nebuněčné. Tvoří je v základu nukleová kyselina (DNA, nebo RNA; na obrázku a). Ta je zabalena v bílkovinné schránce (kapsidě, b), případně ještě zvnějšku opatřena membránou – virovým obalem (c). Virový obal v sobě může mít zanořené bílkoviny pro uchycení na hostitelskou buňku (d).

Virová částice je velká zpravidla v řádu nm (nanometrů), tedy daleko menší než bakterie.

Rozmnožování

Bakterie jsou schopné samostatného rozmnožování, k němuž potřebují vhodné zdroje (např. živiny). Dělící se bakterie nejdříve zkopírují svou DNA, pak dochází k rozdělení buňky vedví.

Naopak viry ke svému rozmnožování potřebují buňku jiného organismu, kterou využijí jako „továrnu“ ke zkopírování své genetické informace, případně výrobě dalších součástí virové částice.

Způsob života a výskyt v přírodě

Bakterie a viry jsou v přírodě všudypřítomné, obývají prakticky všechna prostředí. Z tohoto důvodu se např. vesmírné sondy mířící na jiná vesmírná tělesa sterilizují.

Viry (respektive jejich různé druhy) mohou využívat ke svému rozmnožování všechny skupiny buněčných organismů (včetně bakterií). Pokud při rozmnožování virů dojde k výraznějšímu poškození hostitelského organismu, vznikají onemocnění.

Bakterie mohou žít volně, nebo využívat jako hostitele (či „partnery“) složitější buněčné organismy (zejména živočichy, rostliny).

• Přemnožení či působení některých bakterií v cizím organismu způsobuje nemoci.
• Mnohé bakterie mohou žít s jinými organismy ve vzájemně prospěšném vztahu (mutualismu). Např. organismus člověka obsahuje mikrobiom (zejm. bakterií) v trávicí soustavě či na kůži. Bakterie mohou pomáhat s trávením i u jiných organismů (např. přežvýkavců). V rámci mutualismu s rostlinami mohou např. vázat vzdušný dusík.

Některé skupiny bakterií dokáží provádět fotosyntézu (typicky sinice).

Bakterie jsou v přírodě typickými rozkladači, podílí se na koloběhu látek.

Užitečné mikroorganismy

Člověk cíleně využívá zejména bakterie. Ty mají uplatnění v potravinářství (mj. při kvašení, např. jogurtů, sýrů, zelí). Geneticky upravené bakterie se využívají v biotechnologiích, slouží k výrobě konkrétních chemických látek (např. inzulin). Rozkládání organických látek bakteriemi hraje roli ve fungování čistíren odpadních vod.

Viry jsou v současnosti využívány spíše příležitostně, např. při genetických úpravách organismů či v rámci specifických způsobů léčby vybraných onemocnění.