Atom je základní stavební částice hmoty.
Stavba atomu
Atomové jádro obsahuje kladně nabité protony (\mathrm{p^+}) a elektricky neutrální neutrony (\mathrm{n^0}). Protony a neutrony se souhrnně označují jako nukleony. Vně jádra se nachází elektronový obal, který obsahuje záporně nabité elektrony (\mathrm{e^-}). Ty se zde nacházejí ve „vrstvách“. Elektrony náležící do energeticky nejvýše položené vrstvy se označují jako valenční, ty zodpovídají za většinu chemických vlastností látky, kterou tvoří.
Počet protonů a počet elektronů v atomu je v základu stejný, atom jako celek je tedy elektricky neutrální.
Zobrazení atomu jsou pouze modely
Jednotlivé atomy jsou menší než vlnová délka viditelného světla, nelze je tedy přímo pozorovat/zobrazit. Vyobrazení atomů v učebních materiálech jsou jen modely, které přibližují rozložení částí atomu. Zhruba odpovídají Bohrově modelu atomu, který byl aktuální zhruba před 100 lety.
Co se týče těchto modelů, mnohdy také vyvolávají zkreslenou představu o velikostech. Např. jádro atomu uhlíku (\mathrm{C}) je asi 26 000× menší než celý atom. Uvažujme, že Moravské náměstí v Brně má zhruba velikost kruhu o průměru 150 m. \frac{1}{26\,000} by odpovídala asi 6 cm (o něco méně než je průměr tenisového míčku). Většina atomu je tedy „prázdný prostor“ (v rámci obalu se v něm s určitou pravděpodobností mohou vyskytovat elektrony).
Chemické prvky
Chemický prvek je látka složená z atomů, které mají ve svých jádrech určitý počet protonů. Prvky se popisují značkami (např. \mathrm{O} = kyslík, \mathrm{Co} = kobalt). Značky se píší vždy s velkým počátečním písmenem (další písmena jsou malá), hláskují se (např. \mathrm{Al} = [á el]). Názvy prvků v češtině začínají malým písmenem (např. hliník).
Počet protonů v jádře atomu popisuje protonové číslo (značí se Z, zapisuje se jako dolní index před značku prvku. Tedy například: \mathrm{_{8}O} – atomy s protonovým číslem 8 tvoří prvek kyslík (\mathrm{O}), \mathrm{_{15}P} – atomy s protonovým číslem 15 tvoří prvek fosfor (\mathrm{P}).
Nukleonové číslo (A) značí počet částic v jádře atomu, píše se jako horní index před značku prvku. Neutronové číslo (N) se obvykle neuvádí, spočítá se jako rozdíl nukleonového a protonového čísla: N = A - Z.
Příklad: protonové, nukleonové a neutronové číslo
\mathrm{^{238}_{\phantom{0}92}{U}} – Tato konkrétní forma prvku uranu má ve svých atomech 238 částic v jádře, z toho 92 částic jsou protony. Počet neutronů (neutronové číslo) se tedy spočítá jako rozdíl nukleonového a protonového čísla: 238 - 92 = 146.
Izotopy
Izotopy jsou varianty chemického prvku, které mají stejné protonové číslo (tedy obsazují stejné místo periodické tabulky), ale liší se neutronovým číslem. Izotopy se mezi sebou mohou lišit tím, zda jsou stabilní či podléhají radioaktivní přeměně. Příkladem mohou být izotopy vodíku:
\mathrm{^{1}_{1}H} |
protium |
1 |
0 |
ano |
\mathrm{^{2}_{1}H} |
deuterium |
1 |
1 |
ano |
\mathrm{^{3}_{1}H} |
tritium |
1 |
2 |
ne, poločas rozpadu 12,32 let |
Množina atomů s odpovídajícím protonovým a nukleonovým číslem se označuje jako nuklid.
Periodická tabulka prvků
Prvky jsou na základě svých protonových čísel a opakujících se vlastností uspořádány v periodické tabulce (soustavě).