Výpis souhrnů

Československo v 2. polovině 20. století

Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.

« Zpět na procvičování

Podtémata

Československo po druhé světové válce
Sametová revoluce

Československo po druhé světové válce

Přejít ke cvičením na toto téma »

Konec války v Československu

Osvobozování Československa probíhalo na jaře 1945, definitivně skončilo 9. května 1945. Většinu území osvobodila sovětská armáda, část jihozápadních Čech byla osvobozena Američany. Armády se zastavily na předem stanovené demarkační linii. Po osvobození došlo na mnoha územích k vlně násilí na německém obyvatelstvu.

Formování nové vlády a uspořádání poválečného Československa začalo ještě před koncem války ze členů londýnského i moskevského odboje. Jako prezident i nadále vystupoval Edvard Beneš. Nová vláda byla v důsledku předválečných událostí (Mnichovská dohoda) orientována primárně na SSSR a jako svůj programový dokument schválila Košický vládní program.

Vybrané body z Košického vládního programu

Němci budou odsunuti z Československa.
Lidové soudy budou trestat kolaboranty. Proběhne znárodňování majetku kolaborantů a zrádců.
Ve volbách bude možné hlasovat jen pro strany Národní fronty Čechů a Slováků, jejíž součástí byla i Komunistická strana Československa.
Stát se bude prozatím řídit primárně prvorepublikovou ústavou, tzv. Benešovými dekrety a dalšími nově vydanými zákony.

Odsun Němců a Maďarů

Prakticky ihned po osvobození došlo k tzv. divokému odsunu Němců. Šlo o neorganizované vyhnání Němců doprovázené násilím. Později, již organizovaněji, probíhal ještě řádný odsun Němců, do té doby často držených ve sběrných či pracovních táborech.

Mimo to proběhla i výměna maďarského a slovenského obyvatelstva tak, aby Československo bylo primárně státem Čechů a Slováků.

Na konci války byla též k Podkarpatská Rus byla na základě smlouvy odstoupena SSSR.

Politika let 1946 až 1948

Před volbami vládla v ČSR stále exilová vláda a následně Prozatímní národní shromáždění. Jako zákony byly přijímány primárně tzv. Benešovy dekrety neboli dekrety prezidenta republiky.

Parlamentní volby v roce 1946 byly veskrze svobodné, volilo se ze stran Národní fronty. Celkově volby vyhrála Komunistická strana Československa (KSČ), na Slovensku však zvítězila Demokratická strana. Prvním poválečným předsedou vlády se stal Klement Gottwald, předseda KSČ.

Hospodářská situace po 2. světové válce

Ekonomika byla po válce rozvrácená, továrny často vybombardované. Materiální a potravinovou pomoc zajišťovala na konci války organizace UNRRA. Marshallův plán schválený v roce 1948, který měl přispět k rekonstrukci Evropy po válce, Československo pod vlivem SSSR odmítlo.

Naopak se objevily první pokusy s centrálně plánovaným hospodářstvím inspirovaným SSSR, a to v podobě dvouletého plánu pro roky 1947–1948 (tzv. dvouletka).

Únor 1948 a jeho následky

KSČ z pozice vládnoucí strany na začátku roku 1948 vyměnila několik nekomunistických velitelů Sboru národní bezpečnosti, proti čemuž začali protestovat nekomunističtí ministři vlády. 12 z 25 ministrů, tedy menšina, následně podalo demisi s představou, že ji prezident Beneš nepřijme a vynutí si obnovení spolupráce nebo předčasné volby.

KSČ však začala využívat svůj vliv na primárně dělnické obyvatelstvo, aby poukázali na to, kolik lidí stranu podporuje. Uspořádali manifestaci v Praze i generální stávku, založili Akční výbory Národní fronty a Lidové milice. Pod tímto nátlakem 25. února 1948 prezident Beneš demise vlády přijal a KSČ postupně obsadila volné pozice prokomunistickými politiky.

V květnu 1948 byla přijata nová ústava nahrazující tu prvorepublikovou, která Československo definovala jako lidově-demokratický stát. Proběhly také volby do Národního shromáždění, hlasovat však bylo možné jen pro komunisty ovládanou jednotnou kandidátku Národní fronty. Po těchto událostech bylo Československo již plně součástí tzv. východního bloku.

Sametová revoluce

Přejít ke cvičením na toto téma »

Sametovou revolucí nazýváme sérii událostí, které v Československu v listopadu a prosinci 1989 vedly k pádu komunistického režimu. Název “sametová” odkazuje na to, že během ní nikdo nezemřel a oproti jiným zemím proběhla daleko méně násilněji.

Sametová revoluce byla součástí širšího procesu pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Tato revoluce otevřela Československu cestu k demokracii, tržní ekonomice a integraci do západních struktur, jako jsou NATO a Evropská unie.

Události 17. listopadu

Situace před revolucí

V 2. polovině 80. let došlo vlivem reformní politiky Michaila Gorbačova k částečnému uvolnění sovětského vlivu v zemích východního bloku. Ve společnosti však nadále stoupala nespokojenost s politickým, ale hlavně i ekonomickým stavem země, neboť např. často nebylo možné sehnat základní zboží a stání v řadách před obchodem bylo běžnou součástí tehdejšího života.

Událostem ze 17. listopadu 1989 předcházela řada demonstrací v roce 1988 i 1989. Příkladem může být tzv. Palachův týden, série surově potlačených demonstrací z ledna 1989 připomínající 20. let upálení Jana Palacha.

17. listopadu 1989 začala na Albertově v Praze schválená studentská demonstrace připomínající si Mezinárodní den studentstva a uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939. Dav postupně z Vyšehradu zamířil na Národní třídu, kde jim cestu zahradil Sbor národní bezpečnosti (SNB) a demonstraci brutálně rozehnal.

Vzhledem k brutalitě zásahu se rychle rozšířila i fáma, že kvůli zásahu někdo zemřel, což se ale později ukázalo jako nepravdivé.

Další průběh revoluce

Tento tvrdý zásah vyvolal masové protesty po celé zemi, ke kterým se postupně přidávali další občané, disidenti i organizace. Během několika týdnů se komunistická vláda ocitla pod tlakem masových demonstrací a generálních stávek, které si vyžádaly politické změny.

Jak vypadaly demonstrace během sametové revoluce?

Na demonstracích často zněla česká hymna či jinak zakázané písně, nejznámější v tomto směru byla Modlitba pro Martu, a vystupovali osobnosti disentu jako Václav Havel, Marta Kubišová nebo Karel Kryl. Často se objevovala hesla odkazující na to, že demonstranti nechtějí násilí, cinkání klíčemi či ukazování prsty písmeno V. Celá revoluce se nesla v duchu jednoho z jejich hesel: “Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?”

V politických změnách hrálo klíčovou roli hnutí Občanské fórum, v jehož čele stál disident a dramatik Václav Havel, pozdější prezident Československa. Kromě Občanského fóra se na změnách podílelo i hnutí Verejnosť proti násiliu na Slovensku. Dne 29. prosince 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem, což symbolicky završilo proces demokratizace Československa.

Jak dlouho vlastně trvala sametová revoluce?

Ač si sametovou revoluci připomínáme státním svátkem 17. listopadu, ke změně režimu nedošlo ze dne na den. Byl to postupný proces trvající několik týdnů. Jen informace o brutalitě zásahu proti demonstrantům se šířila republikou několik dní. Média, která byla všechna spravovaná komunistickou stranou, o demonstraci totiž vůbec neinformovala. Informace šířili po republice primárně studenti vysokých škol a umělci, díky kterým se ke stávkám a demonstracím přidávaly další školy, města i občané.

Politické funkce začali komunisté opouštět až v prosinci 1989.