Raný novověk

Zámořské objevy jsou součástí lidské historie odjakživa. Za prvního významného objevitele je považován Marco Polo, který na počátku 14. století popsal své cesty do Číny a Japonska. V historii a dějepise je s ním ale nejvíce spojováno období 15. a 16. století.

Důvody zámořských objevů

Důvodů, proč je zrovna 15. století dobou zámořských objevů, je hned několik. V této době se objevují nové typy lodí (karavela a karaka), po dobytí Pyrenejského poloostrova mohou lodě proplouvat Gibraltarem. Do Evropy se také dostávají kompasy.

Za počátek období zámořských objevů je považován rok 1415 a dobytí města Ceuta, které se nacházelo na území dnešního Maroka, Portugalci. V něm objevili jak mapy vytvořené Araby, tak popis bohatství, které je v neprozkoumaných částech světa.

Portugalské a španělské objevy

Portugalský princ Jindřich zvaný Mořeplavec, tak začal organizovat objevné cesty. V roce 1497 objevil Vasco de Gama mys Dobré naděje, což je nejjižnější bod Afriky, a poté doplul až do Indie, jejího přístavu Kalikat.

Do objevných plaveb se zapojili i Španělé a z pověření královny Isabely Kastilské a krále Ferdinanda Aragonského se vydal Kryštof Kolumbus hledat cestu do Indie západním směrem. Doplul tak k pobřeží amerického kontinentu a 12. října 1492 přistál na Bahamských ostrovech. Až do konce svého života věřil, že se ocitl v Asii.

Španělé a Portugalci se rozhodli rozdělit si svět na dvě sféry vlivu, v roce 1494 podepsali smlouvu v Tordesillas, která potvrzovala rozdělení území na dvě poloviny. Tato smlouva nebyla ostatními zeměmi respektována.

Své jméno získala Amerika od dalšího objevitele, kterým byl Amerigo Vespucci, který ji označil jako Nový svět.

Důkaz, že je Země kulatá přinesla výprava Fernao de Magalhaese, který plul pod španělskou vlajkou, mezi lety 1519 až 1522. Sám Magalhaes zemřel v bitvě na Filipínách, ale jedna z lodí se vrátila do Španělska.

Stejnou cestu podnikl v sedmdesátých letech 16. století i Angličan Francis Drake.

Conquista

Období zámořských objevů je spojeno i s dobýváním střední a jižní Ameriky. Nejvyspělejším ze tří národů byli Mayové, kteří nikdy nevytvořili centralizovanou říši. Bydleli ale ve velkých palácích pyramidového vzhledu, dosáhli mnohem větší matematické a astronomické úrovně než Evropané v té době a používali písmo podobné egyptským hieroglyfům. Velká část mayských států byla podrobena Pedro de Alvadorem.

Dalším národem byly Aztékové, kteří žili na území dnešního Mexika, jejich hlavním městem byl Tenochtitlán. Byli podrobeni mezi lety 1519 – 1521 Hernando Cortézem. Dnešní hlavní město Mexika stojí na místě, kde byl původně Tenochtitlán, který nechal Cortéz srovnat se zemí.

Posledním národem byli Inkové, kteří žili v Andách na území dnešní Peru a Bolívie. V roce 1533 byla říše podrobena Franciscem Pizzarem.

Dopad zámořských objevů

Zámořské objevy jsou považovány jako období přelomu , které odděluje středověk od novověku. Přinesly mnoho nových příležitostí, od nových plodin, přes nové vynálezy a poznatky v zemědělství až po růst cen (kvůli přísunu zlata a stříbra) a objevu nových nemocí ať už pro Evropany, tak indiány.

Spojené státy americké vznikly po válce o nezávislost, která proběhla v letech 1775–1783. V ní se střetla Velká Británie s třinácti americkými koloniemi. Ty vyhlásily nezávislost 4. července 1776. V roce 1783 Velká Británie uznala jejich nezávislost a vznik Spojených států amerických.

Situace před válkou

Východní pobřeží Severní Ameriky bylo kolonizováno Evropany od 17. století. Jednalo se zejména o obyvatele Francie, Anglie, Nizozemska a Španělska. Postupně zásadní postavení získalo třináct anglických osad, které se rozkládaly na území mezi dnešní Kanadou a Floridou. Domorodé obyvatelstvo bylo kolonizací vytlačováno do vnitrozemí.

Hospodářství jednotlivých kolonií bylo závislé na jejich zeměpisné poloze. Zatímco města ve středu, New York a Filadelfie, byla zaměřená na manufakturní výrobu, jižní oblasti jako Severní a Jižní Karolína byly typické svými plantážemi tabáku, bavlny nebo cukrové třtiny.

O poměrech v koloniích rozhodoval britský parlament, ve kterém neměli kolonisté žádné zástupce. Byli nuceni živit anglické vojsko na svém území, respektovat zákaz přímého obchodního spojení s Evropou, a také platit vysoká cla na anglické zboží.

Válka o nezávislost

Na protest proti poplatkům za čaj proběhlo v prosinci 1773 Bostonské pití čaje. Osadníci, kteří se převlékli za indiány, vyházeli čaj z lodí do vody. V reakci na to britská vláda uzavřela přístavy, posílila vojsko v osadách a omezila jejich samosprávu.

O rok později v roce 1774 byly na prvním kontinentálním kongrese ve Filadelfii domluveny společné kroky proti britské vládě. Výsledkem kongresu byla Deklarace práv a stížností osad, která požadovala samosprávu osad a plná práva britským občanům.

V roce 1775 proběhl druhý kontinentální kongres ve Filadelfii, na kterém vznikla americká kontinentální armáda. Do jejího čela se postavil George Washington.

4. července 1776 bylo přijato Prohlášení o nezávislosti a unii, jehož autorem je Thomas Jefferson. V něm se třináct kolonií označilo za jeden celek a na jeho základě vznikly Spojené státy americké.

Spojené státy americké získaly s pomocí Benjamina Franklina podporu evropských států – Francie, Španělska a Nizozemska. Po vítězstvích nad britskou armádou v bitvě u Saratogy v roce 1777 a u Yorktownu v roce 1781 byla v roce 1783 podepsána Pařížská smlouva a došlo k uznání samostatnosti Spojených států amerických.

První americkou ústavou byla Články konfederace z roku 1781, které určovaly základní fungování státu decentralizovaným způsobem.