Starověká Indie
Přibližně v 2. polovina 3. tisíciletí př. n. l. se objevují první civilizace i na poloostrově Přední Indie. Zvláště příznivé podmínky pro zemědělství byly v povodí řek Indus a Ganga, kde se hojně využívalo i umělého zavlažování. Sklizeň díky vhodným podmínkám tak mohla probíhat dvakrát až třikrát ročně.
Pro starověkou Indii byla typická rozsáhlá a často dobře organizovaná města, která byla centrem řemesel a obchodu. Indové obchodovali především s kořením, látkami, zlatými šperky i slonovinou. Slon zde byl, narozdíl od Evropy, v této době již částečně domestikovaným zvířetem využívaným pro práci, transport či k válečným účelům.
Náboženství starověké Indie
Ze starověké Indie známe tři náboženské tradice, hinduismus, buddhismus a džinismus.
Buddhismus a džinismus mají spíše filozofický základ, hinduismus je polyteistické náboženství, má tedy větší množství bohů.
Hinduismus
Hinduismus je indické náboženství a filozofický systém, který zahrnuje širokou škálu věrouk, rituálů a tradic. Věří v reinkarnaci, karmu (řetězení činů a následků) a dharmu, tedy jakýsi životní řád a morální povinnost. Uctívá mnoho bohů a zdůrazňuje cestu k osvobození. Vychází z posvátných textů jako jsou védy či upanišady.
Buddhismus
Buddhismus je duchovní a filozofický systém, zaměřený na překonání utrpení prostřednictvím osvícení. Klade důraz na meditaci, etiku a moudrost, přičemž odmítá lpění na materiálním světě.
Vývoj starověké Indie
Harappská kultura
Nejstarší období je pojmenovano podle města Harappy a sídlila v povodí Indu. Toto archeologicky zkoumané město je zajímavé tím, že evidentně vznikalo podle plánu. Mělo široké ulice, domy z pálených cihel a dokonce přívody vody do domů a kanalizaci. V centru města byl opevněný palác obývaný pravděpodobně vládce zvaný citadela.
Příchod Árjů a védské období
V 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. došlo k velkým pohybům indoevropských kmenů. Jeden z nich, Árjové, se usídlil v povodí Gangy, kde vybudoval vyspělou civilizaci. Toto období bylo pojmenováno podle náboženských textů, véd. Ty později doplnily komentáře zvané upanišady.
Společnost Árjů se postupně rozdělila do dědičných společenských vstev, varn.
| varna | popisek |
|---|---|
| bráhmani | kněží (nejvyšší varna) |
| kšátriové | bojovníci (varna, ze které pocházel král) |
| váišové | primárně zemědělci |
| šúdrové | chudí, někteří řemeslníci, lovci, apod. |
Ašóka a klasické období
Postupem času dochází k upevňování rozdělení obyvatel podle majetku do kast a k rozšíření říše na území téměř celého Indického poloostrova. Nejinak tomu bylo za vlády Ašóky (cca 272 až 232 př. n. l.), který se zasloužil o šíření buddhismu. Jeho vláda byla mírumilovná, jak by se od buddhistického vládce dalo očekávat.
Během vlády jeho nástupců někdy ve 4. století n. l. došlo také k upevnění pozice hinduismu v Indii. V 6. století se poslední říše navazující na starověkou Indii pod nájezdy Hunů rozpadla.
Starověká Čína
Nejstarší civilizace se v dnešní Číně usadily kolem řek Jang-c-ťiang (Dlouhá řeka) a Chuang-che (Žlutá řeka), kde byly výhodné podmínky pro zemědělství.
Ač vývoj v Číně probíhal vzhledem ke vzdálenosti do jiných starověkých civilizací velmi samostatně, existoval obchod mezi Čínou a Středozemním mořem. Po Hedvábné stezce se do Středomoří dostávalo:
- hedvábí (luxusní látky vyráběné z bource morušového)
- kompas,
- koření a čaj,
- papír a
- později i střelný prach nebo porcelán (během raného středověku).
Vládnoucí císaři museli kromě obchodu a vnitřního chodu Číny řešit i nájezdy kočovných kmenů ze severu. Jako obranný prvek proti nim postavili Velkou čínskou zeď.
Velká čínská zeď
Jde o systém opevnění v severní Číně. Základy první Velké čínské zdi vznikaly ve 3. století př. n. l. Dodnes se z této původní zdi mnoho nezachovalo, během dalšího vývoje však vznikaly další opevnění stejného jména. Do dnešního dne se zachovala kamenná Velká čínská zeď v úpravě ze 16. století, která je dlouhá 21 000 km.
Ve všech obdobích ale tyto zdi plnily stejný účel – byly obranným prvkem proti kočovným kmenům ze severu.
Společnost ve starověké Číně dosáhla značného stupně společenské organizace. Vedle sebe zde existovaly tři filozofické směry konfuciánství, taoismus a buddhismus.
Konfuciánství
Jde o filozofický směr založený Konfuciem. Učí o správném chováním, respektu k rodičům a harmonii ve společnosti.
Taoismus
Taoismus je čínské učení o životě v souladu s přírodou, jednoduchosti, rovnováze a plynutí s přirozeným řádem světa (Tao).
Buddhismus
Buddhismus je učení o překonání utrpení, nalezení vnitřního klidu a osvícení skrze meditaci, správné činy a pochopení života.
