Vrcholný středověk

Období tzv. posledních Přemyslovců je spojeno s výrazným rozvojem českých zemí. Trvalo od roku 1198, kdy se do té doby kníže Přemysl Otakar I. stal třetím českým králem, do vymření Přemyslovců po meči roku 1306.

Vznik Českého království

Za podporu římského krále a později císaře Fridricha II. získal český kníže Přemysl Otakar  I. královský titul nejprve pro sebe a později i pro své nástupce skrze Zlatou bulu sicilskou (1212). Ta zajistila dědičně titul českého krále a ustanovila hranice Českého království včetně Moravy. Přemysl Otakar I. začal ve svém znaku využívat českého lva (dodnes např. na malém státním znaku), který nahradil svatováclavskou orlici. Zároveň změnil systém nástupnictví na primogenituru, novým králem se tedy měl vždy stát nejstarší syn panovníka, v tomto případě Václav I.

Václav I. za své vlády řešil nájezdy Mongolů do Evropy i povstání šlechty proti jeho vládě, jehož součástí byl i Václavův syn Přemysl Otakar II. Po potlačení vzpoury společně rozšířili české země o Rakousko.

Král železný a zlatý

Jako král byl Přemysl Otakar II., později přezdívaný král železný a zlatý, velmi ambiciózní. Ve sporu o Rakousko zvítězil nad uherským králem Bélou IV. a české země dočasně rozšířil až k Jaderskému moři. Zakládal města (například České Budějovice, Děčín nebo Písek), hrady (Bezděz či Špilberk) i kláštery (Zlatá Koruna). Usiloval i o titul krále Svaté říše římské, kterým se však stal Rudolf Habsburský. Přemysl jeho volbu neuznal a v následujících válkách ztratil většinu získaného území. Celý spor vyvrcholil bitvou na Moravském poli (1278), ve které Přemysl Otakar II. zemřel.

Poslední králové

V době smrti Přemysla Otakara II. bylo nástupci trůnu Václav II. sedm let a k moci se místo něj v Čechách dostal Ota Braniborský. Budoucí český král byl nějaký čas zajat a české země z důsledku válečných událostí a politických sporů zasáhl hladomor.

Samostatná vláda Václava II. se pak nesla ve znamení rozmachu českého království. Podařilo se mu získat polskou korunu pro sebe, a korunu uherského krále pro svého syna. Hospodářská situace i zahraniční obchod se rychle rozvíjel díky nově nalezeným bohatým zdrojům stříbra u Kutné Hory, které nechal Václav II. přeměnit na novou minci, pražský groš. Pro kontrolu nových zdrojů vydal horní zákoník Ius regale montanorum.

Václav III., který se po smrti Václava II. v šestnácti letech stal králem českým, polským i uherským, velmi záhy ztratil uherský trůn. Když se přibližně rok po svém nástupu na trůn začala vyostřovat i situace v Polsku, rozhodl se podniknout válečné tažení. Byl zavražděn v roce 1306 v Olomouci během své cesty do Polska.

Po Přemyslovcích se dostávají na trůn Lucemburkové, kteří českým zemím vládli ve 14. a 1. polovině 15. století. Nejvýznamnějším panovníkem z rodu Lucemburků byl Karel IV.

Jan Lucemburský

Prvním panovníkem tohoto rodu u nás. Vzal si v roce 1310 dědičku rodu Přemyslovců Elišku Přemyslovnu. Kromě panovníka českých zemí, kde mu náležel titul krále, byl i panovníkem Lucemburska.

V českých dějinách byl známý jako „král cizinec“, jeho zahraniční politika byla ale pro český stát výhodná. Za jeho vlády bylo trvale připojeno Chebsko, další připojenou částí byla Horní Lužice a slezské knížectví.

Jeho syn Karel IV. se za jeho vlády stal moravským markrabětem a postupně jeho spoluvládcem. Během této spoluvlády bylo v roce 1344 založeno pražské arcibiskupství a položen základní kámen katedrály svatého Víta.

Jan Lucemburský zemřel v roce 1346 v bitvě stoleté války u Kresčaku.

Karel IV.

Karel IV. byl synem Jana Lucemburského a otcem Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Jeho vládu detailněji rozebírame samostatně zde.

Václav IV.

Nástupcem Karla IV. byl jeho nejstarší syn Václav IV., který korunován českým králem již ve svých dvou letech. Později se stal i císařem Svaté říše římské, za jeho vlády však gradovala krize církve. Jako císař musel řešit papežské schizma, ale kvůli své nerozhodnosti si zkomplikoval vykonávání svého úřadu.

Církevní problémy musel řešit i jako český král. Neshody vyvrcholily, když nechal umučit spolupracovníka českého arcibiskupa Jana z Pomuku. Později byl podporovatelem Jana Husa. Proti jeho vládě vznikl i šlechtický odboj, který si říkal panská jednota a byl podporován jeho bratrem Zikmundem. Ti krále dokonce dvakrát zadrželi. Kvůli komplikacím jak s církví, tak ve vnitřních záležitostech českého státu, byl v roce 1400 sesazen z trůnu císaře Svaté říše římské.

V roce 1409 vydal Dekret kutnohorský, který umožnil získat Čechům kontrolu nad univerzitou v Praze. Volební hlasy byly rozděleny 3:1 ve prospěch Čechů, jeden hlas měly všechny zbývající národy.

Zemřel v roce 1419 po první pražské defenestraci, říká se, že měl v reakci na zprávy o události mrtvici.

Zikmund Lucemburský

Nástupcem Václava IV. měl být jeho mladší bratr Zikmund Lucemburský, uherský král, kterému se v českých dějinách přezdívá „liška ryšavá“.

Ten byl v této době již císařem Svaté říše římské. V roce 1419 byl přijal za moravského markraběte a částí Čechů za českého krále, husité ho ale neuznali až do konce husitských válek. V českých dějinách je toto období nazýváno obdobím mezivládí, interregnum.

Českým králem byl oficiálně uznán až v souvislosti s Basilejskými kompaktáty v roce 1436. Zemřel o rok později v roce 1437 bez nástupce.

Karel IV. žil v letech 1316 až 1378. Jeho rodiči byli Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna, který jej pojmenovali Václav. Byl vychováván a vzděláván v Paříži, kde přijal jméno Karel. Již před svou korunovací českým králem spoluvládl se svým otcem. Byl u založení pražského arcibiskupství v roce 1344, při této příležitosti byl položen základní kámen katedrály svatého Víta na Pražském hradě.

Českým králem byl korunován v roce 1347 novou českou korunou vyrobenou podle jeho představ. Svatováclavská koruna je dnes součástí českých korunovačních klenotů. Už na pohřbu byl nazýván Otcem vlasti.

Zakladatelská činnost

Za svého života Karel IV. založil a nechal postavit obrovské množství památek. Za jeho vlády se Praha stala největším středoevropským městem (40 000 lidí). Založil či nechal vybudovat například:

• Nové Město pražské, které obývali primárně Češi (zatímco Staré Město Němci),
• Karlův most pro spojení dvou částí Prahy na místě bývalého Juditina mostu,
• Hradčany, což je čtvrť poblíž Pražského hradu,
• v době hladomoru nechal vystavět v Praze Hladovou zeď,
• hrad Karlštejn, Kašperk či město Karlovy Vary.

V roce 1348 také pomohl založit 1. univerzitu u nás, Karlovu univerzitu v Praze.

Výuka probíhala v kolejích, kde studenti i bydleli, nejslavnější je Karolinum.

České země za vlády Karla IV.

V roce 1348 rozhodl Karel IV. o změně názvu českého království, které je oficiálně nazýváno země Koruny české (existovaly až do roku 1918). Jeho částmi bylo České království, Morava, Slezsko, Horní Lužice, Dolní Lužice, Braniborsko a Horní Falc.

Karel IV. chtěl vyhlásit i svůj zákoník Maiestas Carolina, ale šlechta mu v tom zabránila, protože by král měl mnohem větší moc. Vlastní zákoník tedy nevydal.

Karel IV. císařem

Kromě českého krále byl Karel IV. i císařem Svaté říše římské. V roce 1355 se vydal na korunovační cestu do Říma, během které projel celé území říše. Na uložení říšských korunovačních klenotů nechal vystavět hrad Karlštejn, byla k tomu určena kaple svatého Kříže.

Osobní život

Karel IV. měl čtyři manželky – Blanku z Valois, Annu Falckou, Annu Svídnickou a Elišku Pomořanskou, díky sňatkům se mu podařilo značně rozšířil území českého státu. Zároveň mluvil pěti jazyky – česky, latinsky, italsky, německy a francouzsky, což mu výrazně usnadňovalo diplomacii.

Měl tři syny , syn Václav se stal císařem a českým králem, syn Zikmund získal titul polského krále a Jan Zhořelecký byl braniborským markrabětem.