První světová válka

První světová válka byl celosvětový konflikt, který se odehrál mezi lety 1914 a 1918. Vzhledem k tomu, že šlo do té doby o největší a nejničivější válku v historii lidstva, byla dobově označována jako Velká válka.

Počátek války

Evropské státy byly již před začátkem války rozdělené a hledaly záminku pro vyhlášení války. V roce 1914 byl spáchán atentát na Františka Ferdinanda d’Este, následníka rakousko-uherského trůnu, který na jeho následky zemřel. To bylo využito jako záminka pro vyhlášení války mezi evropskými mocnostmi.

Bojující strany

Ve válce proti sobě stály Centrální mocnosti a státy Dohody. Centrální mocnosti na začátku války je tvořilo Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie, Itálie však rok po začátku války přešla na stranu Dohody. Státy Dohody na počátku války byly Velká Británie, Francie a Rusko. Během války se na jejich stranu přidala Itálie a USA, naopak Rusko z války vystoupilo rok před jejím koncem.

Závěr války

Během války se objevily nové technologie, často spojené s novým způsobem boje, tzv. zákopovou válkou. Šlo např. o tanky nebo bojové plyny.

Válku vyhrály státy Dohody, tedy Velká Británie, Francie, USA a Itálie. Německo a Rakousko-Uhersko byly poraženými státy. Rakousko-Uhersko se jako stát na konci války rozpadlo a vznikla řada národních států, mezi nimi vzniklo i samostatné Československo.

Československá republika vznikla na konci první světové války. Přesné datum jejího vzniku je 28. října 1918. Zasloužili se o to zejména Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik.

Situace na začátku války

České země byly během první světové války součástí Rakouska-Uherska, které bylo společně s Německem a Itálií členem Centrálních mocností.

Čeští politici byli překvapeni vypuknutím války a aktuálním vývojem ve světě, nebyli tak schopni domluvit se na jednoznačném postoji k nastalé situaci. Češi byli mobilizováni a nastoupili na frontu na straně Centrálních mocností, nadšení do boje měli ale pouze čeští Němci.

V celém Rakousko-Uhersku byla nastolena vojensko-úřednická diktatura, to umožňovalo například udělení trestu smrti. K němu byli odsouzeni i politici budoucí první republiky Karel Kramář a Alois Rašín. Vykonání trestu unikli jen díky amnestii nového císaře Karla I.

Odboj

Za 1. světové války fungoval domácí i zahraniční odboj. Domácí odboj vedl na začátku Edvard Beneš a organizace se jmenovala Maffie. Do čela zahraničního odboje se postavil Tomáš Garrigue Masaryk, který propagoval myšlenku samostatného českého státu.

V souvislosti s tím vznikaly v cizině první legie: ve Francii rota Nazdar (10 000 členů) a v Rusku Česká družina (80 000 členů).

V Paříži byla ustanovena Česká a později Československá rada, která propagovala myšlenku nového samostatného československého státu. V jejím čele stál Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a jako zástupce Slovenska Milan Rastislav Štefánik.

Rada nejdříve nebyla uznávána jako zástupce budoucího státu žádnou ze zemí Dohody (Velká Británie, Francie, USA). Ke změně došlo po bitvě u Zborova v roce 1917, ve které se vyznamenali čeští legionáři. Díky úspěchu československých legií byla Československá rada uznána jako zástupce československého národa a základ budoucí vlády.

Vývoj v českých zemích

V českých zemích vyšel v roce 1917 Manifest českých spisovatelů, který požadoval po českých poslancích, aby hájili zájmy svého národa. O rok později, v roce 1918, pak byla vydána Tříkrálová deklarace, ve které čeští poslanci požadovali autonomii pro Čechy a Slováky v rámci Rakousko-Uherska.

Na Tříkrálovou deklaraci se odvolává ve Washingtonské deklaraci, vydané 19. října 1918, i Tomáš Garrigue Masaryk. Ta byla zaslána americkému prezidentovi Woodrowu Wilsonovi. Masaryk v ní požaduje svrchovanou Československou republiku a odmítá možnost autonomie pro Čechy a Slováky. Wilson se za vznik samostatného státu postavil a zaručil Masarykovi jeho vznik.

Vyhlášení Československa

28. října 1918 Rakousko-Uhersko uznalo mírové podmínky, včetně uznání autonomie jednotlivých národů. Češi si to vyložili jako vznik Československa, začaly živelné demonstrace a začaly se strhávat symboly císařství.

Večer, 28. října, byl Národním výborem vydán zákon o zřízení samostatného státu československého. Mužům, kteří jsou pod ním podepsaní, se přezdívá muži 28. října. Jedná se o: Antonína Švehlu, Aloise Rašín, Jiřího Stříbrného, Františka Soukupa a Slovensko zastupoval Vavro Šrobár.

28. října 1918 vznikl samostatný Československý stát. Slovensko se oficiálně přidalo Martinskou deklarací vydanou 30. září 1918.