Velká francouzská revoluce (střední) – online Doplňování textu

QR kód

Stáhnout Na celou obrazovku

Kód / krátká adresa

Zkopírujte kliknutím. Zkopírováno!

T7S

umime.to/T7S

Velká francouzská revoluce

Společnost ve Francii před Velkou francouzskou revolucí

Ve 2. pol. 18. století je Francie nejmocnějším státem v kontinentální Evropě.
Obyvatelé rozděleni do třech stavů:

stav	podíl obyvatelstva	daňová zátěž	majetek a vliv
duchovenstvo	1 %	bez daní	vlastní 1/10 půdy
šlechta	2 %	prakticky bez daní	úřední a vojenské funkce, mnoho majetku
třetí stav	97 %	veškeré daně, velká zátěž	bez práv a privilegií

Příčiny Velké francouzské revoluce

nespokojenost třetího stavu, který byl bez politické moci
chaos ve státní správě, nepořádek v zákonech
finanční krize
náboženská nesvoboda

Finance ve Francii

Za vlády králů Ludvíka XIV., XV. a XVI., vedl francouzský dvůr velmi nákladný a rozmařilý život. Velké množství financí spolykala také stavba paláců, např. Versailles.

Další obrovskou položkou v rozpočtu byly náklady na války v Evropě především s Habsburky a v koloniích s Velkou Británií. Koloniální expanze se nedařila podle představ francouzského dvora, a tak se investované peníze ne vždy vracely zpět. Velké výdaje si také vyžádala podpora amerických osadníků v bojích s Velkou Británií.

Náboženství ve Francii

Po krvavých náboženských válkách, které probíhaly celé 16. století, byla ve Francii Ediktem nantským uzákoněna částečná svoboda náboženského vyznání. Tento edikt byl však v roce 1685 zrušen Ludvíkem XIV. a tudíž bylo v době Velké francouzské revoluce jediným oficiálně povoleným náboženstvím katolictví.

Ludvík XVI.

Nastoupil na trůn v roce 1774.
vzdělaný, ale mírný a slabý král
manželka Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie), vedou rozmařilý život
Za jeho vlády došlo ke ztrojnásobení státního dluhu. Finanční krizi se snažil řešit zvyšováním daní a rušením fondů pro sociálně slabé.
Opatření byla velmi nepopulární.

Zrod revoluce

Na jaře roku 1789 byly svolány generální stavy do Versailles, aby na požadavek krále odsouhlasily nové daně.

Generální stavy

Generální stavy byl sněm, složený ze tří stavů, společenských vrstev. Jednalo se o šlechtu, duchovenstvo a třetí stav složený z poddaných, obchodníků, rolníků, bezzemků a zbytku nemajetného obyvatelstva. Tento orgán sloužil jako poradní sbor francouzských králů, k řešení náboženských konfliktů a odsouhlasení výše daní. Jeho počátky spadají do 14. století. Před Velkou francouzskou revolucí byly Generální stavy naposledy svolány v roce 1614, tedy od jejich posledního zasedání uplynulo v roce 1789 již 175 let.

Privilegované stavy odmítají vzdát se svých výsad a práv.
Třetí stav nesouhlasí se způsobem hlasování, který je pro něho nevýhodný. (Má sice nejvíc členů, ale nejméně hlasů). Proto ustavuje Národní shromáždění jako vlastní orgán a do Národního shromáždění jsou pozvány také zástupci dvou vyšších stavů. Z nich se přidává většina duchovenstva a část šlechty.
Z Národního shromáždění vzniká Ústavodárné národní shromáždění, jeho hlavním úkolem je vypracování ústavy.
Král se pokusil jednání stavů zmařit, ale podlehl politickému tlaku a nakonec s jednáním souhlasil.

Dobytí Bastily

Král politicky ustoupil, ale poslal k Versailles vojsko, aby si zajistil pořádek.
To popudilo pařížské občany, kteří vyrabovali zbrojnici, a začali sestavovat milice z ozbrojených občanů.
Královo vojsko u Paříže vyburcuje občany k akci.
14. července 1789 ozbrojení občané dobývají pařížskou pevnost a vězení Bastilu.

Bastila

Pevnost postavená v 70. a 80. letech 14. století uprostřed Paříže. V době vlády Ludvíka XVI. se jednalo o prvořadý symbol absolutistické moci. Svému původnímu účelu, ochraně Paříže, už nesloužila. V době Velké francouzské revoluce byla využívána především jako vězení a muniční skladiště. V době útoku se nacházelo v pevnosti pouze 7 vězňů a žádný z nich nebyl odsouzen za politickou činnost.

Nepokoje se z Paříže šíří na venkov, kde ozbrojení obyvatelé drancují šlechtická sídla.

Symboly Velké francouzské revoluce

Heslo revoluce

Volnost, Rovnost, Bratrství

Volnost → individuální občanská práva
Rovnost → před zákonem pro všechny vrstvy obyvatelstva
Bratrství → národní sounáležitost
Heslo bylo jedním z mnoha hesel Velké francouzské revoluce, prosadilo se až v 19. století.

Trikolóra

Revoluční Francii symbolizovaly barvy modrá, červená a bílá. Modrá a červená jsou barvy Paříže, bílá je barva královská. Tyto barvy se objevily i na nové státní vlajce.

Národní hymna

Píseň Marseillaise byla složena v roce 1792 a ještě pod svým původním názvem Chant de guerre de l’Armée du Rhin měla sloužit francouzské armádě na řece Rýn v bojích s Rakušany. První ji však užili dobrovolníci z Marseille, kteří pochodovali do Paříže, odtud název. Hymnou se stala v roce 1795. Za císařství i restauračního režimu byla zakázána. Hymnou se opět stala až v roce 1879.

První revoluční zákony

Dne 4. srpna 1789 jsou vyhlášeny tzv. Srpnové dekrety.

Srpnové dekrety

Zrušení roboty.
Povinnost platit daně se týká všech stavů.
Zrušení desátků.
Zrušení vrchnostenských soudů.

Deklarace práv člověka a občana byla přijata Ústavodárným shromážděním 26. srpna 1789. Zajišťuje rovnost svobodných občanů před zákonem a stala se úvodem k nové ústavě a vzorem pro pojetí moderních lidských práv.
Král odmítá podepsat dekrety i Deklaraci a povolává do Paříže vojáky z Flander.

Základní lidské svobody

Svoboda slova.
Svoboda shromažďování.
Svoboda tisku.
Svoboda vyznání.
Svoboda vlastnictví majetku.

Francie konstituční monarchií

V září 1791 přijata nová ústava, která vychází z Deklarace.
- Král je hlava státu a představitel výkonné moci.
- Rozhodující moc má Zákonodárné shromáždění.
- Královská moc je omezena, avšak formálně zůstává hlavou státu.
V rámci Zákonodárného shromáždění vznikají jednotlivé politické diskusní kluby, které hájí své zájmy a bojují o vliv v Zákonodárném shromáždění, postupně se tak profiluje několik navzájem soupeřících frakcí, od radikálních až po demokratické.

Klub jakobínů

Pod jiným názvem jako Společnost přátel ústavy.
Zahrnoval umírněné i radikální poslance.
Mluvčím a nejdůležitější osobností se stal Maximilien Robespeirre.

Klub kordeliérů

Pod jiným názvem Spolek přátel lidových práv.
Byl složen z radikálních revolucionářů.
Významnými osobnostmi byli Jean Paul Marat, Georges Jacques Danton

Girondisté

Složeni z demokraticky smýšlejících politiků.
Z počátku měli v Zákonodárném shromáždění rozhodující vliv.
Násilně potlačeni radikálnějšími politickými soupeři.

Usazení frakcí v Národním shromáždění

Radikálové jsou zastánci revoluce, jsou v sálu umístěni vlevo. Monarchisté a umírnění jsou umístěni vpravo, chtějí, aby si král zachoval právo veta.Toto dělení se stalo základem pro moderní rozdělení politického spektra – levice, pravice.

Revoluční zákony

Zabavení církevního majetku

Zabavení majetku má pomoci zlepšit špatnou ekonomickou situaci státu.
Ani veškerý zabavený majetek však nepokryje náklady na umoření státního dluhu.

Decentralizace státní správy

Je provedena reforma územních celků.
Vzniká 83 departementů.
Systém se drží dodnes.

Reforma církve

Kněží jsou placeni státem, stávají se z nich tedy státní zaměstnanci.
Kněží jsou povinni přísahat věrnost ústavě.
Stát jmenuje do úřadu církevní hodnostáře, papež je pouze potvrzuje.

Reakce Evropy na revoluční události ve Francii

Strach ostatních evropských panovníků.
Vzniká dohoda císaře Leopolda II. (Rakousko) a Fridricha Viléma II. (Prusko) na společném vojenském postupu proti Francii (srpen 1791).
Ve Francii jsou král a Girondisté nakloněni válce, věří, že zvítězí.
Vůdce Girondistů Jacques Pierre Brissot podporuje válku revoluční propagandou.

Válka Francie s Rakouskem

Král Ludvík XVI. podporoval válku s Rakouskem především proto, protože v případě porážky francouzských sil by s pomocí rakouských vojáků mohl nastolit zpět předrevoluční poměry.
Ve skutečnosti byla francouzská armáda ve velmi špatném stavu.
Část armády se rozpadla, vojáci dezertovali. Na bojišti hrozil nedostatek munice i zásob.
Francouzi byli zatlačeni až k Paříži. Šířila se panika mezi civilním obyvatelstvem.
Paříži pochodovali na pomoc dobrovolníci z celé Francie. Zde poprvé zazněla píseň Marseillaisa, která se později stala státní hymnou Francie.

Vznik republiky

Nepřátelská vojska pochodují na Paříž. Ve městě se šíří nemoci, je hlad, zásobování prakticky neexistuje (je nasměrováno armádě).
10. srpna 1792 probíhá převrat, v jeho čele stojí Danton.
Král je uvězněn a jsou vyhlášeny volby do nového parlamentu, který nese název Národní konvent.
Mezitím je rakousko-pruská armáda poražena v bitvě u Valmy, díky čemuž Konvent tím získává sebevědomí.
Král je sesazen a 22. září 1792 je vyhlášena Francie republikou.

Soud s Ludvíkem XVI.

Do té doby nevídaný soudní proces s králem z boží milosti.
Probíhá od 10. prosince 1792. Král je v něm obviněn z velezrady. Je u něho nalezena tajná korespondence.
Dne 15. ledna je král uznán vinným a 20. ledna odsouzen k smrti.
21. ledna 1793 je král popraven stětím gilotinou.
Poprava krále vyvolala ostré reakce ve státech Evropy, které mají za následek vytvoření protifrancouzské koalice.
Na podzim popravena také královna Marie Antoinetta.

Gilotina

Popravčí nástroj složený z desky a nabroušeného ostří, které bylo umístěno svisle a spouštělo se proti lavici na které ležel odsouzený. Ostří, které bylo zatíženo 60 kg závažím, setnulo odsouzenému hlavu v oblasti krčních obratlů.

Nástroj byl znám již z období vrcholného středověku. Nejvíce ho proslavily události Velké francouzské revoluce, kdy byly pomocí gilotin stínáni politicky nepohodlní, nepřátelé revoluce i obyčejní vězni. První gilotina se v Paříži objevila v dubnu 1792. První osobu popravenou gilotinou byl kapesní zloděj Nicolas Jacques Pelletier. Během Velké francouzské revoluce byl gilotinou popraven král Ludvík XVI. s manželkou Marií Antoinettou, dále například Maximilien Robespierre. Gilotina se stala jedním ze symbolů krutosti Velké francouzské revoluce.

Proti Francii se tvoří koalice složená ze států Rakouska, Pruska, Velké Británie, Nizozemí, Španělska, a dalších.
Zpočátku opět hrozí porážka Francie, zachrání ji všeobecná mobilizace.

Jakobínská diktatura

V Konventu se vede politický boj mezi Girondisty a uskupením Jakobínů a Kordeliérů. Girondisté jsou nepopulární (hlad, tvrdý postup proti kněžím).
3. června 1793 občané oblehnou Konvent proběhne zatýkání nejdůležitějších Girondistů. Do čela revoluce se dostávají jakobíni, čímž začíná jakobínská diktatura.
Byly zřizovány Výbory, které získaly postupně moc výkonnou a soudní. Nejdůležitějším byl Výbor pro veřejné blaho, který organizoval zásobování, obranu a zahraniční politiku. Vedl jej Maximilien Robespierre.

Reformy jakobínů

Zrušeny veškeré poplatky a feudální dávky.
Stanovena minimální mzda a cena obilovin.
Reforma armády.
Vyhlášena všeobecná branná povinnost.
Reforma ústavy.

Velký teror

Veškerá moc je soustředěna do rukou parlamentu a Výboru veřejného blaha.
Jakobíni nastolili ve Francii hrůzovládu, při které se zbavovali všech nepohodlných (útoky na katolickou církev, popravy politických konkurentů).
V březnu 1794 nechal Výbor popravit představitele umírněných Dantona.
Robespierre kolem sebe soustředil čím dál více moci, což se přestalo líbit mnohým jeho dřívějším stoupencům, kteří se obávali z jeho rostoucího vlivu. Z těchto důvodů byl Robespierre zatčen, obviněn a následně popraven stětím gilotinou.
Byla ustavena vláda Direktoria spolu s radou Pěti set a Radou starších.

Direktorium

Výkonný orgán ve Francii mezi lety 1795–1799.
Hlavní moc drželo pět osob tzv. direktorů.
Vládu direktoria ukončil převratem Napoleon Bonaparte v roce 1799.

Rada pěti set

Měla zákonodárnou moc (navrhovala zákony).
Navrhovala k volbě kandidáty do Direktoria.

Rada starších

Odsouhlasila, nebo zamítala zákony navrhované Radou pěti set.
Volila kandidáty do Direktoria navržené Radou pěti set.

Vzestup Napoleona

Napoleon Bonaparte byl vojenský důstojník, pocházející z Korsiky. Účastnil se revoluce na straně revolucionářů.
Byla mu svěřena armáda, se kterou dokázal porazit vojska protifrancouzské koalice a připojit část území Itálie k Francii.
S vojenskými úspěchy rostla i jeho politická moc.
V roce 1798 Napoleon vedl tažení do Egypta, kde porazil Egypťany a mamlůky v bitvě u Pyramid.

Rosettská deska

Starověká kamenná deska s texty, nalezená francouzskými vojáky v červenci roku 1799. Na desce byl psán tentýž text ve třech různých jazycích. Egyptských hieroglyfech, démotickém písmu a řecké alfabetě. Díky shodnosti textů rozluštil v roce 1814 démotické písmo Brit T. Young a v roce 1822 hieroglyfické písmo francouzský vědec F. Champollion.

Loďstvo Napoleona bylo zničeno v námořní bitvě proti Britům u Aboukiru, po porážce se vrátil do Francie.
Francouzská armáda během Napoleonova tažení prohrála několik bitev s Ruskem a Rakouskem.
Následně se účastnil státního převratu, ve kterém zanikla Rada pěti set i Direktorium a byly ustanoveni tři konzulové.
Po převratu byl Napoleon jmenován prvním ze tří nově vzniklých konzulů.

Zavřít

Velká francouzská revoluce (střední)