Baroko je historickým uměleckým směrem z období raného novověku. V České republice patří mezi nejvýraznější a setkáme se s ním na většině historických míst. Jedná se o poslední umělecký směr, který se rozšířil v celé Evropě.

Historie baroka

Vzniklo na konci 16. století v Itálii a během 17. století v Evropě nahradilo renesanci. Samotný název se začal používat až později, jelikož je odvozován od portugalského slova barocco, které odkazuje na nepravidelnou perlu.

Evropou se šíří v době silné protireformace, takže je spojeno s katolickou vírou a návratem absolutistické moci panovníka.

Znaky baroka

Barokní styl je okázalý a vznešený. Snaží se dát najevo energii, pohyb a dramatičnost. Měl by vyjadřovat vztah k Bohu a citovost.

Stavby jsou masivní a symetrické, mezi časté materiály patří mramor a pozlacené prvky. Velmi časté jsou i sochy v nadživotní velikosti, nejtypičtější jsou pak barokní andílci.

Baroko v českých zemích

Typickými stavbami baroka byly hlavně ty církevní, tedy kostely. Velká většina starších památek byla alespoň nějakým způsobem barokizována, tedy přestavěna do barokního stylu.

Mezi nejznámější české barokní architekty patří Kryštof Dienzenhofer a Kilián Ignác Dienzenhofer, otec a syn. Mezi jejich největší stavby patří kostel svatého Mikuláše na Malé Straně nebo Michnův letohrádek. Hlavní osobou českého gotického baroka, které si do barokního slohu propůjčuje prvky gotiky je Jan Blažej Santini-Aichel, mezi jehož největší díla patří kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.

S tímto obdobím je také spojeno svatořečení Jana Nepomuckého jako jeden ze symbolů rekatolizace.

Barokní malířství

V této době vznikají díla spojená s církevní tématikou, objevují se také fresky. Malíři se snaží o hru světla a barev, Velmi časté jsou také portréty nebo krajinky.

Za průkopníka je považovaný Caravaggio, mezi další zásadní malíře patří Petr Paul Rubens nebo Rembrandt van Rijn. Čechy zastupují například Karel Škréta nebo Václav Hollar.