České stavy povstaly proti vládě Habsburků v letech 1618 až 1620. Důvodem byly náboženské rozdíly i mocenské spory mezi stavy a králem. Povstání bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, výrazně však přispělo k vypuknutí třicetileté války.

Příčiny stavovského povstání

Po uzavření evangelického kostela v Broumově a zbourání toho v Hrobu svolali čeští stavové stavovský sjezd v Klementinu. Jednalo se o totiž o porušení Rudolfova majestátu. K setkání došlo 21. května 1618 i přes zákaz krále Matyáše, a jedná se o začátek stavovského povstání.

Pražská defenestrace

Do čela šlechty, která se dohodla na potrestání královských místodržících, se postavil Jindřich Matyáš Thurn. Během pražské defenestrace byli z okna Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, Jaroslav Bořita z Martinic a královský sekretář Filip Fabricius. Všichni tři pád přežili a uprchli.

Další průběh povstání

Byla jmenována provizorní zemská vláda, ve které zasedlo deset pánů, deset rytířů a deset měšťanů. Nazývala se direktorium.

V této době se stal českým králem Ferdinand II. Štýrský, který se rozhodl, že povstání potlačí vojensky. K českým stavům se postupně připojily i stavy moravské. Jejich spolupráce byla potvrzena ve stavovské konfederaci, která byla vydána v roce 1619, ke které se připojily i stavy slezské, lužické a rakouské. Její hlavní myšlenkou byla proměna stylu vlády zpátky ve stavovský.

V srpnu 1619 byl na český trůn zvolen českými stavy Fridrich Falcký místo sesazeného císaře Ferdinanda II.

Císař Ferdinand II. získal na svou stranu více vojenské podpory, naopak stavovské vojsko bylo demoralizované a špatně informované. Vše vyvrcholilo v bitvě na Bílé hoře 6. listopadu 1620, kterou prohráli stavové. Fridrich Falcký uprchl z českých zemí a díky své krátké době vlády je nazýván zimním králem. Prahu obsadilo katolické vojsko císaře Ferdinanda II. a české stavovské povstání tím končí.

Důsledky stavovského povstání

Českým králem se znovu stal Ferdinand II., který rozhodl o potrestání členů povstání. Poprava vybraných účastníků proběhla 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Oběšeno bylo sedmnáct měšťanů a deset šlechticů, z toho pouze tři měli oficiální titul pán. I tak tato událost vstoupila do dějin jako poprava dvaceti sedmi českých pánů.

Dalšími kroky byla konfiskace majetku zapojených osob, upevnění panovnické moci a rekatolizace. Vše vyvrcholilo v roce 1627 vydáním Obnoveného zřízení zemského, které zakotvilo katolické náboženství jako jediné povolené, dědičnost českých zemí pro habsburský rod, a také přesunutí veškeré moci do rukou panovníka.