Francká říše byla jedním z raně středověkých států, který existoval na území dnešní Francie, Německa a severní Itálie mezi lety 481 až 843. Jeho jméno je odvozeno od germánského kmene Franků, který během 5. století našeho letopočtu začal toto území osidlovat.

Vznik Francké říše

Prvním rodem, který se ve Francké říši ujal vlády, byli Merovejci. Její zakladatel Chlodvík sjednotil francké kmeny a stal se prvním franckým panovníkem. Stejně jako ostatní raně středověcí panovníci přijal křesťanství, aby tak podpořil svou moc.

Z majordomů králové

Během 8. století postupně slábla moc králů a více jí získávali majordomové, což byli nejvyšší úředníci. Jedním z nich byl Karel Martel (nazývaný Kladivo), který v roce 732 v bitvě u Poitiers porazil Araby. Tahle událost je někdy považována za zastavení jejich postupu do Evropy.

Jeho syn Pipin Krátký založil dynastii Karlovců, nazvanou podle jeho otce, a stal se králem Francké říše. Dynastie Karlovců byla druhou dynastií v dějinách Francké říše.

Karel Veliký

Nejvýznamnějším panovníkem z rodu Karlovců a v dějinách Francké říše je Karel Veliký. Ten byl v roce 800 korunován papežem na císaře, stal se tak prvním středověkým císařem. Během jeho vlády se jeho říše rozrůstala. Nechal budovat marky, což byla opevněná hraniční území.

Byl také velkým podporovatelem vzdělanosti a často se vracel zpátky k antice. Období jeho vlády se proto říká karolinská renesance. V této době byly centrem vzdělanosti kláštery, kde se ve skriptoriích opisovali knihy.

Konec Francké říše

Francká říše se rozpadla v roce 843 po podepsání Verdunské smlouvy. Byla rozdělena na tři části, a to:

• Západofranskou říši,
• Východofranskou říši a
• Lotharingii.