Třicetiletá válka proběhla v Evropě v letech 1618–1648. Začala jako náboženský konflikt mezi katolíky a protestanty v rámci Svaté říše římské, ale postupně se proměnila v boj o moc mezi evropskými státy. Důsledkem byla obrovská ztráta obyvatel, hospodářský úpadek a změna politické mapy Evropy.

Situace před třicetiletou válkou

Na začátku 17. století byla Evropa rozdělena nábožensky i politicky. Po reformaci se šířil protestantismus, zatímco katolická církev se snažila svou moc obnovit (protireformace). Nábožensky nejednotná byla i Svatá říše římská, složitý svazek mnoha států, vévodství a měst. Mnohá protestantská knížata navíc chtěla větší samostatnost na úkor katolického císaře z rodu Habsburků.

Rostoucí náboženské a politické napětí vyvrcholilo roku 1618 pražskou defenestrací, kdy protestantští šlechtici vyhodili z oken Pražského hradu císařské místodržící.

Průběh třicetileté války

Strany zapojené do války se v jejím průběhu měnily. Většinu války proti sobě však stály katolické státy a protestanti. Válka se dle svého vývoje dělí na čtyři fáze.

Konec třicetileté války

Válka skončila Vestfálským mírem podepsaným roku 1648 v Münsteru a Osnabrücku. Válka přinesla utužení absolutismu a potvrzení pravidla cuius regio, eius religio (čí vláda, toho víra). V katolické Habsburské monarchii došlo tedy téměř k vymícení protestantismu. Válka zároveň přinesla územní změny. Z rostoucího Švédska se stala velmoc na Baltském moři a Francii se podařilo omezit vliv Habsburků jejichž pozice zeslábla.

V důsledku války klesl počet obyvatel ve střední Evropě až o třetinu. Všechny země musely řešit rozsáhlé hospodářské škody a zpomalení rozvoje.