Houby a lišejníky

Houby jsou samostatnou skupinou jednobuněčných či mnohobuněčných eukaryotních organismů. Jsou blíže příbuzné živočichům než rostlinám. Houbami se zabývá obor mykologie.

Příbuznost hub a živočichů

Houby se společně se živočichy řadí do skupiny Ophisthokonta (jejich pohlavní buňky mají tlačný bičík) uvnitř supergroup Amorphea.

Stavba těla hub, rozmnožování

Mnohobuněčné houby jsou tvořené mikroskopickými vlákny (hyfami). Vlákna dohromady tvoří podhoubí neboli mycelium. Mycelium se nachází obvykle v půdě či v substrátu, kde houba žije (např. ve dřevě).

Z mycelia za příhodných podmínek vyrůstají plodnice. Ty se lidově označují jako „houby“. Tedy např. hřib smrkový jakožto organismus se v lese nachází celý rok (jeho podhoubí je skryto v půdě), ale pouze v určité době tvoří plodnice, které lze přímo vidět. Plodnice mnohobuněčným houbám slouží k rozmnožování, tvoří se zde spory (výtrusy).

Plodnice hub

Mezi významné a druhově bohaté skupiny hub náleží houby vřeckovýtrusné a stopkovýtrusné.

Vřeckovýtrusné

Vřeckovýtrusné houby tvoří výtrusy uvnitř jednobuněčných vřecek. Do této skupiny hub náleží například:

• štětičkovec (Penicillium, a) – Slouží k výrobě antibiotik, na povrchu „plísňových“ sýrů.
• paličkovice nachová (b) – Parazituje na žitě a dalších obilninách, tvoří námel.
• smrž obecný (c) – Jedlý, má hnědý klobouk posetý jamkami.
• kropidlák černý (d) – Vláknitá houba používaná v biotechnologii, např. k vytváření kyseliny citronové.
• kvasinka pivní/pekařská/vinná (e) – Jednobuněčná houba používaná při kvašení těsta, piva či vína. Prodává se ve formě kvasnic (droždí).

a – štětičkovec

b – paličkovice
nachová

c – smrž obecný

d – kropidlák černý

e – kvasinka

Stopkovýtrusné

Stopkovýtrusné houby mají výtrusy na stopkách po čtyřech, tvoří se na výtrusném roušku (to se označuje jako hymenium). Dále jsou uvedeny příklady stopkovýtrusých hub:

Lišejníky jsou složené z více druhů organismů. Vznikají v základu symbiózou (těsným vztahem) houby a řasy či sinice. Houba se označuje jako mykobiont, řasa/sinice je fotobiont. (V lišejníku mohou navíc být přítomné např. kvasinky či různé druhy bakterií. Sinice a řasa se zde mohou nacházet zároveň.)

Tělo lišejníku a jeho stavba

Tělo lišejníku se nazývá stélka, ta může být rozčleněna na více vrstev: Nahoře a vespod je korová vrstva (a, d), na spodní korovou vrstvu mohou navazovat příchytná vlákna (rhiziny, e). Obvykle v horní části stélky (z důvodu přísunu světla) je vrstva s řasou/sinicí (b), pod níž je vrstva houbových vláken (c).

Symbióza řasy/sinice a houby

Houba tvoří většinu lišejníku, udržuje jeho tvar a může ho připevňovat k podkladu. Chrání řasu/sinici a dodává jí (jim) vodu a minerální látky. Řasa či sinice poskytují houbě organické látky bohaté na energii vzniklé fotosyntézou.

Mezi houbou a řasou/sinicí v lišejníku je často mutualistický vztah (navzájem si prospívají). Soužití těchto organismů ovšem může směřovat i k parazitismu (houba „zneužívá“ řasu/sinici). Řasy/sinice vyskytující se v lišejnících obvykle v přírodě žijí i volně, houby ovšem bývají obvykle na přítomnosti řasy/sinice závislé (proto je název lišejníku zároveň názvem houby, která ho tvoří). Součástí lišejníků jsou ve většině případů vřeckovýtrusné houby.