Stavba těla organismů (ptáci, bezobratlí, rostliny)
| Typický ročník | 6. |
| Interval vhodných ročníků | 6.–7. |
| Učivo | stavba a funkce těla ptáků, stavba a funkce rostlin, kořen, stonek, list, květ, semeno, plod, vegetativní rozmnožování |
| Bezprostřední výsledky učení |
|
| Související RVP výsledky učení |
|
Modul představuje stavbu a funkci těla vybraných organismů. Je cílen zejména na výuku v 6. třídě, tudíž se může prolínat s modulem Sídla, les. Nabízí další pohled na organismy ilustrované v kontextu ekologických vztahů. V souvislosti s rostlinami je věnován prostor stavbě, funkci a přizpůsobení jednotlivých orgánů. Co se týká opeřenců, popisována je stavba těla, chování a vztahy s člověkem. Prostor je věnován i obecnějším souvislostem a popisu těla organismů jakožto propojeného funkčního celku.
Ptáci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Z hlediska biologické systematiky patří mezi dinosaury, kteří přežili masové vymírání na konci období křídy. Většina druhů ptáků dokáže létat, čemuž je přizpůsobena stavba jejich těla.
Peří, kůže a udržování teploty
Tělo ptáků je kryto peřím. Krycí pera slouží k letu či pokrývají tělo, chrání ho a zajišťují jeho zbarvení. Krycí pera tvoří brk (ten je zanořen v pokožce) a osten, z něhož vychází prapor. Paprsky praporu jsou spojeny drobnými háčky. Prachové peří má dlouhé větve a chrání opeřence proti ztrátě tělesného tepla (právě prachové peří se používá jako výplň lůžkovin, bund či spacáků – tzv. down feathers).
Ptáci mají párovou kostrční žlázu, jejíž olejovitý sekret si roztírají po peří (zejména u vodních druhů zabraňuje jeho smáčení).
Tělesná teplota ptáků se pohybuje kolem 40–42 °C a souvisí s jejich intenzivním metabolismem.
Kostra a svaly
Čelisti ptáků tvoří zobák, jsou kryty vrstvou rohoviny. V některých kostech ptáků jsou dutiny, což snižuje jejich hmotnost. Na rozšířený hřeben hrudní kosti se upínají svaly zajišťující pohyb křídel. Ptáci mají srostlé ocasní obratle, na ně jsou připevněné svaly ovládající ocasní pera.
Migrace a aktivita během roku
Tažné druhy ptáků v rámci roku migrují (přesouvají se) na delší vzdálenosti. Migrace probíhá kvůli dostupnosti potravy či vhodnějším podmínkám pro hnízdění (např. na jaře je na severní polokouli delší den než kolem rovníku). Ptáci se při migraci orientují např. díky pozici nebeských objektů (Slunce, hvězd) či krajinných prvků. Tažní ptáci Evropy většinou migrují do Afriky.
Některé druhy ptáků jsou částečně tažné, přelétají na kratší vzdálenosti (např. v rámci Evropy se na zimu přesunou jižněji).
Ptáci Česka, kteří zde přes zimu zůstávají (stálé druhy), jsou v tomto období aktivní a často v hejnech vyhledávají potravu.
Komunikace a shlukování
Ptáci mohou komunikovat pomocí zvuků. Zpěv (vábení) slouží k vymezení území či přilákání partnera. Kromě vábení mohou ptáci vydávat např. varovné zvuky sloužící třeba k odstrašení predátorů či soků. Ptáci mohou vydávat zvuky např. i klapáním zobáku (čáp) či údery zobáku do dřeva (strakapoud).
Ptáci dále mohou komunikovat pomocí vizuálních projevů. Samci bývají často výrazněji zbarveni než samice, zvláště ve svatebním šatu. U některých druhů mají význam námluvní tance, ukazování peří aj.
Náměty na doplňkové aktivity
Pozorování ptačího peříPtačí pera lze pozorovat jak pouhým okem/lupou, tak pod mikroskopem. Podobu určitého typu pera pak lze propojit s jeho funkcí (udržování vzduchu jakožto izolace u prachového peří, vytváření aerodynamického vztlaku u letek).
Šíření plodů a semenŽáci ve skupinách dostanou k dispozici diaspory (plody/semena) uzpůsobené přenosu různým způsobem. Úkolem je spojit konkrétní diaspory s typem přenosu a případně spojit s tím, kterým rostlinám patří. Příklady snadno dostupných rostlin (na podzim i na jaře): vítr – jasan, javor, orobinec; živočichové vně těla – lopuch; živočichové uvnitř těla – ptačí zob, jmelí; voda – olše.
Rozbor květuŽáci mají k dispozici lupy, izolepu, preparační sady a květy (např. zlatice). Jednotlivé části květu mohou oddělit a izolepou nalepit do svých sešitů. S pomocí informačních zdrojů mohou viděné části pojmenovat a popsat, k čemu konkrétně v květu slouží. U květu jako celku se pak dá popsat např. typ symetrie, lze také zdůvodnit, jakým způsobem je opylován a jak tomu odpovídá jeho podoba.