Obecná biologie

• Téma projevy a podmínky života představuje znaky živých soustav a podmínky, které jsou nutné pro existenci života.
• Třídění živých organizmů se věnuje pojmenovávání živých organizmů či orientaci v jejich skupinách.
• Lze procvičovat pojmy spojené s biologií a názvy biologických oborů.
• Astrobiologie se zabývá možnou existencí života mimo Zemi a jeho souvislostmi s pozemským životem.

Projevy života

Mezi projevy/znaky živých soustav patří zejména:

• dědičnost – Předávání znaků potomkům, „návod“ na znaky je zapsán v nukleových kyselinách (DNA, RNA).
• rozmnožování
• dráždivost – Reakce na podněty, udržování stálého vnitřního prostředí (homeostáza). S dráždivostí může souviset pohyb.
• látková přeměna (metabolizmus) – Souvisí s přijímáním živin (potravy), vylučováním či buněčným dýcháním (živiny se reakcí s kyslíkem mění na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se využitelná energie). Některé organizmy provádějí fotosyntézu: z oxidu uhličitého a vody za účasti energie světla vznikají živiny a kyslík.
• vývoj
  • v rámci jedince (ontogeneze) – Souvisí s růstem.
  • v rámci druhu (fylogeneze) – Souvisí s evolucí. Průkopníkem myšlenky evoluce hnané přírodním výběrem byl Charles Darwin (1809–1882).

Podmínky života

Živé organizmy potřebují určité chemické látky (např. minerální látky, vodu, vzduch, živiny) a energii (zejména ve formě tepla, světla). Zároveň potřebují být chráněné před nepříznivými vlivy (např. UV zářením, ionizujícím zářením – např. kosmickým zářením z vesmíru). Organizmy potřebují také prostor pro život, často se jedná o rozhraní prostředí či povrch (např. suchozemské organizmy se obvykle pohybují na rozhraní litosféry a atmosféry).

Lidé se odjakživa snaží organizmy pojmenovávat, třídit a seskupovat, aby se v jejich množství vyznali.

Druh

Nejnižší základní jednotkou třídění organizmů je druh (např. vrabec polní). Jména druhů jsou obvykle dvouslovná, zahrnují rodové jméno (obecnější, vrabec) a druhové jméno (konkrétnější, polní). Do jednoho rodu může patřit více druhů (např. do rodu vrabec patří vrabec polní či vrabec domácí). Za druh se obvykle označují podobné organizmy, které se mohou rozmnožovat a vytvořit plodné potomstvo.

Pojmenování organizmů

Jména organizmů se v češtině píší s malými počátečními písmeny (např. vlk obecný, borovice lesní). Výjimkou jsou vlastní jména (např. prstnatec Fuchsův) či umístění jména do nadpisu/na začátek věty.

Vědecká jména organizmů vycházejí zejména z latiny a řečtiny, jsou v základu dvouslovná. Píší se s velkým počátečním písmenem, od úrovně rodu níže kurzívou (např. Passer domesticus – vrabec domácí). Na zavedení názvosloví organizmů se do velké míry podílel švédský přírodovědec Carl Linné (1707–1778).

Obecnější skupiny (vyšší taxony)

Mezi taxony (skupiny) organizmů (vyšší než druh a rod) patří zejména:

• čeleď
• řád
• třída
• oddělení (u rostlin a hub)/kmen (u živočichů)
• říše

Vzhledem k pokrokům v určování příbuznosti organizmů pomocí molekulární biologie toto tradiční pojetí postupně ztrácí význam. Běžně lze hovořit zkrátka o skupinách organizmů. Klad v odborné biologii označuje skupinu organizmů, která zahrnuje předka a všechny z něho vzešlé potomky. Klady jsou tedy tzv. monofyletické (respektive holofyletické) taxony.

Toto téma bylo rozděleno na následující:

• Projevy a podmínky života
• Třídění živých organizmů

Toto téma představuje názvy biologických oborů či oborů, které s biologií úzce souvisejí.