- Obecná biologie
Všechny souhrny - Projevy a podmínky života
- Třídění živých organismů
- Úvod do biologie, znaky živých soustav: mix
- Biologie: pojmy
- Biologické obory
- Život ve vesmíru
Související modul
Cvičení
RozhodovačkaProjevy života
Mezi projevy/znaky živých soustav patří zejména:
- dědičnost – Předávání znaků potomkům, „návod“ na znaky je zapsán v nukleových kyselinách (DNA, RNA).
- rozmnožování
- dráždivost – Reakce na podněty, udržování stálého vnitřního prostředí (homeostáza). S dráždivostí může souviset pohyb.
- látková přeměna (metabolismus) – Souvisí s přijímáním živin (potravy), vylučováním či buněčným dýcháním (živiny se reakcí s kyslíkem mění na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se využitelná energie). Některé organismy provádějí fotosyntézu: z oxidu uhličitého a vody za účasti energie světla vznikají živiny a kyslík.
- vývoj
- v rámci jedince (ontogeneze) – Souvisí s růstem.
- v rámci druhu (fylogeneze) – Souvisí s evolucí. Průkopníkem myšlenky evoluce hnané přírodním výběrem byl Charles Darwin (1809–1882).
Živé organismy jsou z buněk
Živé organismy na Zemi se skládají z buněk, mohou být v základu jednobuněčné či mnohobuněčné. U mnohobuněčných organismů mohou mít různé buňky/tkáně různé role v souvislosti s projevy života: např. nervové buňky zajišťují dráždivost, pohlavní buňky rozmnožování.
Definice života
U živých organismů se obvykle vyskytují výše uvedené projevy života. Mnohdy je ale život složité definovat a hranice mezi „živým“ a „neživým“ není zcela jasná.
Např. viry sice mají genetickou informaci a projevuje se u nich evoluce, ale k rozmnožování potřebují buněčné organismy. U klidových stádií či rozmnožovacích struktur organismů (např. spory bakterií, výtrusy, semena) se prakticky neprojevuje metabolismus, dokud nenastanou vhodné podmínky.
Kdybychom uvažovali „jednodušší“ části organismu, např. samotnou DNA, označili bychom ji spíše za „neživou“, v kontextu dalších molekul či buněk se již ale lze hovořit o živé soustavě.
Zajímavostí jsou některé jílové minerály, které dokáží replikovat tvar svých krystalů, ale neprobíhá u nich evoluce a nemají genetickou informaci.
Život a (ne)uspořádanost
Živé organismy směřují k co největší vnitřní uspořádanosti a tím pádem co nejmenší entropii. Po smrti organismu se jeho entropie zvětšuje.
Ke snižování své entropie organismy využívají zdroje a energii ze svého okolí. Tímto naopak zvětšují jeho entropii. Energie, která na Zemi přichází ze Slunce, je tedy v základu využívána ke snižování entropie živých soustav.
Podmínky života
Živé organismy potřebují určité chemické látky (např. minerální látky, vodu, vzduch, živiny) a energii (zejména ve formě tepla, světla). Zároveň potřebují být chráněné před nepříznivými vlivy (např. UV zářením, ionizujícím zářením – např. kosmickým zářením z vesmíru). Organismy potřebují také prostor pro život, často se jedná o rozhraní prostředí či povrch (např. suchozemské organismy se obvykle pohybují na rozhraní litosféry a atmosféry).
Podmínky života pro 1. stupeň ZŠ
V samostatném tématu jsou podmínky života představeny v širším kontextu.
