Mitigační opatření

Opatření s cílem snížení emisí skleníkových plynů (či zmenšení jejich množství v atmosféře) se označují jako mitigace. Lze řešit příčiny emisí, např. zmenšením/úpravou spotřeby či výrobou energie bez spalování fosilních paliv. Zvažuje se též sekvestrace (dlouhodobé zachycení skleníkových plynů z atmosféry v litosféře).

Energetika

Výroba elektřiny a tepla patří celosvětově k největším zdrojům emisí. Mezi obnovitelné zdroje energie se řadí solární, větrné, vodní elektrárny. Nevýhodou řady obnovitelných zdrojů je jejich závislost na počasí, proto je nutné rozvíjet ukládání energie (bateriová úložiště, přečerpávací elektrárny) a možnosti sdílení dostupné elektřiny přes hranice států. Dalším zdrojem bez přímých emisí \mathrm{CO_2} je jaderná energetika, v budoucnu snad i termojaderná fúze. V Česku je hlavním problémem dosavadní závislost na uhelných elektrárnách.

Doprava a budovy

Hromadná doprava produkuje méně skleníkových plynů než doprava individuální. Emise dále snižuje přechod na elektromobilitu (osobní i nákladní vozidla, autobusy, vlaky). Vyvíjen je též vodíkový pohon. Určitou roli hraje i dostupnost cyklistické a pěší infrastruktury ve městech. V sektoru budov přispívá k úsporám zejména zateplování a snižování energetické náročnosti, nové budovy v EU musí postupně splňovat standard blízký nulové spotřebě energie.

Zemědělství, les a krajina

Co se týče stravování, méně skleníkových plynů produkuje výroba rostlinné stravy ve srovnání s produkcí masa a mléčných výrobků. V zemědělství lze emise snižovat i změnami hospodářských postupů, např. regenerativním zemědělstvím, které zvyšuje obsah uhlíku v půdě. Zalesňování a obnova mokřadů a rašelinišť přispívají k přirozenému ukládání uhlíku v ekosystémech.

Sekvestrace

Dlouhodobé zmenšení množství skleníkových plynů v atmosféře přirozenými či průmyslovými procesy se nazývá sekvestrace. Přirozené zásobníky uhlíku představují lesy, oceány a půda. Průmyslová varianta, zachycování a ukládání uhlíku (CCS, carbon capture and storage), má za cíl zachytit \mathrm{CO_2} přímo u zdroje emisí (elektráren, cementáren) a uložit jej do zemské kůry. V současnosti je však CCS stále velmi nákladné a pouze se testuje. V rámci přístupu BECCS (bioenergie s CCS) se spaluje biomasa, tím se získá energie a část uvolněného uhlíku se rovnou ukládá. Teoreticky tak lze dosáhnout negativních emisí, reálná efektivita je však předmětem diskuzí.

Ekonomická opatření

Mezi ekonomická mitigační opatření patří např. uhlíková daň či prodej emisních povolenek (v rámci EU ETS). Společnosti omezující emise či přecházející na šetrnější/pokročilejší technologie by díky tomu neměly být tak finančně zatíženy. Důležitou roli hrají také tzv. zelené investice a fondy EU (např. Fond pro spravedlivou transformaci), které mají pomoci regionům závislým na fosilních palivech s přechodem na čistší ekonomiku. Širší systémový přístup představuje cirkulární ekonomika – opětovné využívání materiálů a prodlužování životnosti výrobků snižuje energetickou náročnost výroby a tím i emise.

Vzdělání a informovanost

K zavádění úspěšných opatření na různých úrovních (od jedinců až po státy a mezinárodní společenství) a technologickému pokroku může přispět informovanost o klimatické změně a odpovídající vzdělání lidí.

Informovaní občané dokáží lépe rozlišit, která opatření mohou stav klimatu (či životího prostředí celkově) zlepšovat. Mohou efektivněji činit politická rozhodnutí (např. v rámci voleb). Také mohou uzpůsobit vlastní chování a přístup (spotřeba, stravování, doprava).