Základy evoluce, rozmnožování

Evoluce je proces postupného vývoje živých organismů. Živé organismy vypadají a fungují do určité míry různě (je u nich přítomna různorodost neboli variabilita, na úrovni druhů i při porovnání větších skupin). Organismy a jejich znaky se mohou v čase měnit např. díky pohlavnímu rozmnožování či změnám genetické informace.

Příklady variability

• odrůdy jabloní – Jabloně se liší např. barvou či chutí jablek, nebo tím, kdy jablka dozrávají (letní vs. zimní jablka).
• plemena psů – Vyšlechtěná plemena psů mají jinou podobu i chování.
• barevné formy páskovek – Některé páskovky keřové mají žlutou, některé růžovou, některé páskovanou a některé zcela hnědou ulitu.

V rámci přirozeného výběru dochází k tomu, že přežívají a rozmnožují se jedinci, kteří mají výhodné znaky v souvislosti s prostředím, v němž žijí.

• Přizpůsobení se označuje jako adaptace. Tento pojem se obvykle používá pro znaky typické pro určitou skupinu organismů, například druh. Příklad: Krtek obecný se adaptoval na hrabání chodeb v půdě širokými předními tlapami a proto se zde efektivně pohybuje a hledá potravu.
• Míra schopnosti organismu přežít a rozmnožit se (a tím předat své geny) lze popsat jako evoluční fitness (zdatnost). Tento termín se obvykle používá pro porovnání jedinců určitého druhu v populaci. Příklad: Sýkora koňadra, která má lépe fungující termoregulaci než jiní jedinci, se lépe vyrovná se zimou a přežije do jara, kdy se může rozmnožit.

Umělý výběr

O přežití a rozmnožování organismů může rozhodovat i člověk, v takovém případě se hovoří o umělém výběru. Umělým výběrem jsou ovlivněny prakticky všechny užitkové organismy (např. jabloň a její odrůdy) či domácí zvířata (např. plemena psů).

Organismy se rozmnožují dvěma základními způsoby – nepohlavně a pohlavně.

Nepohlavní rozmnožování

Při nepohlavním rozmnožování je nově vzniklý jedinec svými znaky shodný s rodičem, je to jeho klon.

• Nepohlavní rozmnožování je u jednobuněčných organismů (např. bakterií) spojeno s dělením buňky.
• U mnohobuněčných organismů dochází obvykle k oddělení části těla původního organismu, z něhož vznikne nový jedinec. K čistě nepohlavnímu rozmnožování tedy stačí jeden jedinec.

Co se týče mnohobuněčných organismů, nepohlavního rozmnožování jsou schopní někteří bezobratlí živočichové (např. nezmar, ploštěnka v rámci regenerace). Obvyklé je u rostlin, kde se také označuje jako vegetativní.

V přírodě se vegetativně rostliny rozmnožují např. pomocí šlahounů (jahodník), cibulí (tulipán) či oddenků (přeslička, sasanka hajní, mnohé trávy). Vegetativní rozmnožování u rostlin využívá i člověk, v zemědělství či zahradnictví je díky němu možné získat větší množství rostlin se stejnými znaky. Lze zachovávat určitou odrůdu (kultivar) rostliny. Typickým příkladem je řízkování (oddělení stonku či listu s následným zakořeněním, často u pokojových rostlin) či roubování (přenášení roubu na podnož, často u ovocných stromů či keřů).

Roubování