Přejít na cvičení:
Krok po kroku
Přejít na téma:
Oxidy
Zobrazit na celou obrazovku
Zobrazit shrnutí tématu
TU6
Sdílet

QR kód

QR kód lze naskenovat např. mobilním telefonem a tak se dostat přímo k danému cvičení nebo sadě příkladů.

Kód / krátká adresa

Tříznakový kód lze napsat do vyhledávacího řádku, také je součástí zkrácené adresy.

Zkopírujte kliknutím.

TU6
umime.to/TU6

umime.to/TU6

Oxidy

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s méně elektronegativními prvky. Oxidační číslo atomu kyslíku v oxidech je −II (kyslík myšleně přijímá 2 elektrony od méně elektronegativního atomu).

Názvosloví oxidů

Název oxidu sestává z podstatného jména oxid a přídavného jména (obsahuje název prvku, se kterým je kyslík sloučen, s koncovkou dle jeho oxidačního čísla).

Oxidační číslo prvku sloučeného s kyslíkem Koncovka přídavného jména Příklad
I -ný \mathrm{\overset{\tiny I}{N_2} \overset{\tiny -II}{O}} – oxid dusný
II -natý \mathrm{\overset{\tiny II}{C} \overset{\tiny -II}{O}} – oxid uhelnatý
III -itý \mathrm{\overset{\tiny III}{Fe_2} \overset{\tiny -II}{O_3}} – oxid železitý
IV -ičitý \mathrm{\overset{\tiny IV}{C} \overset{\tiny -II}{O_2}} – oxid uhličitý
V -ičný, -ečný \mathrm{\overset{\tiny V}{V_2} \overset{\tiny -II}{O_5}} – oxid vanadičný
VI -ový \mathrm{\overset{\tiny VI}{S} \overset{\tiny -II}{O_3}} – oxid sírový
VII -istý \mathrm{\overset{\tiny VII}{Cl_2} \overset{\tiny -II}{O_7}} – oxid chloristý
VIII -ičelý \mathrm{\overset{\tiny VIII}{Os} \overset{\tiny -II}{O_4}} – oxid osmičelý

Převádění názvu na vzorec

Příklad: oxid selenový.

  • Napsat značky prvků. Oxidy vždy obsahují kyslík (\mathrm{O}), který se ve vzorci píše doprava. – \mathrm{SeO}
  • Kyslík má oxidační číslo −II. – \mathrm{Se \overset{\tiny -II}{O}}
  • Oxidační číslo druhého prvku vychází z koncovky přídavného jména: selenový → selen bude mít oxidační číslo VI. – \mathrm{\overset{\tiny VI}{Se} \overset{\tiny -II}{O}}
  • Součet oxidačních čísel v molekule musí být roven 0, je nutné upravit počet jednotlivých atomů.
    • Pomocí křížového pravidla: oxidační číslo „převést“ na počet částic druhého prvku (\mathrm{\overset{\tiny VI}{Se_2} \overset{\tiny -II}{O_6}}) a následně vzorec zjednodušit (\mathrm{\overset{\tiny VI}{Se} \overset{\tiny -II}{O_3}}).
    • Úvahou/sestavením rovnice. Selen má oxidační číslo VI. Kolik v molekule musí být atomů kyslíku (s ox. č. −II), aby „vyrovnaly“ oxidační číslo VI? Neboli: \mathrm{-II} \cdot × + \mathrm{VI} = 0, x = 3. V molekule musejí být 3 atomy kyslíku: \mathrm{\overset{\tiny VI}{Se} \overset{\tiny -II}{O_3}}.
  • Oxidační čísla se obvykle zapisují jen jako pomůcka při tvoření vzorce, tedy výsledný vzorec by byl \mathrm{SeO_3}.

Tento postup přibližuje cvičení krok po kroku (název na vzorec).

Převádění vzorce na název

Příklad: \mathrm{Al_2O_3}.

  • Uvědomit si, že jde o oxid.
  • Zjistit název prvku sloučeného s kyslíkem (v tomto případě jde o Al = hliník). – oxid hlin…
  • Zjistit oxidační číslo druhého prvku. Součet oxidačních čísel v molekule je 0.
    • Každý atom kyslíku má oxidační číslo −II, jsou přítomny 3 atomy kyslíku. Součet oxidačních čísel u atomů O je tedy −6.
    • Jsou přítomny 2 atomy hliníku (Al). Jaké musí být oxidační číslo každého z nich, aby došlo k „vyrovnání“ −6 u atomů O? Neboli: 2 \cdot × -6 = 0, x = 3. Oxidační číslo hliníku (Al) je III.
  • Zjistit, jaké koncovce odpovídá dané oxidační číslo. V tomto případě III → -itý, jedná se o oxid hlinitý.

Tento postup přibližuje cvičení krok po kroku (vzorec na název).

Příklady oxidů

  • oxid uhličitý (\mathrm{\overset{\tiny IV}{C} \overset{\tiny -II}{O_2}}) – Je potřeba pro fotosyntézu. Vzniká při buněčném dýchání (vyšší koncentrace v zadýchané místnosti negativně ovlivňuje soustředění), ale také při spalování organických látek/fosilních paliv. Ve vzduchu je ho asi 0,042 % (420 ppm). Jeho obsah ve vzduchu vlivem lidské činnosti stoupá, což prohlubuje skleníkový efekt.
  • oxid uhelnatý (\mathrm{\overset{\tiny II}{C} \overset{\tiny -II}{O}}) – Vzniká při hoření za nedostatku kyslíku. Váže se na hemoglobin (červené krevní barvivo) ochotněji než kyslík, čímž zabraňuje přenosu kyslíku v těle (to je podstata jeho jedovatosti).
  • oxid dusný (\mathrm{\overset{\tiny I}{N_2} \overset{\tiny -II}{O}}) – „Rajský plyn“, používá se ke znecitlivění ve stomatologii či k přípravě šlehačky.
  • další oxidy dusíku – Souhrnně označované jako \mathrm{NO}_x. Jedovaté, vznikají při provozu spalovacích motorů. Jejich přítomnost může vést ke vzniku přízemního ozonu.
  • oxid křemičitý (\mathrm{\overset{\tiny IV}{Si} \overset{\tiny -II}{O_2}}) – Tvoří minerál křemen, je součástí mnohých hornin (např. žuly). Potřeba pro výrobu skla (ve formě sklářského písku). Jeho pórovitá forma, silikagel, se používá k pohlcování vlhkosti (kuličky v malých pytlíčcích doprovázející některé výrobky).
  • oxid titaničitý (\mathrm{\overset{\tiny IV}{Ti} \overset{\tiny -II}{O_2}}) – Využíván jako bílé barvivo, např. do temper či zubních past.
  • oxid siřičitý (\mathrm{\overset{\tiny IV}{S} \overset{\tiny -II}{O_2}}) – Jedovatý. Vzniká při spalování paliv obsahujících síru (např. hnědého uhlí). Dříve způsoboval kyselé deště, nyní se zachytává při odsiřování spalin. V nízkých koncentracích se používá jako konzervant (např. u sušeného ovoce).
  • oxid sírový (\mathrm{\overset{\tiny VI}{S} \overset{\tiny -II}{O_3}}) – Jeho reakcí s vodou vzniká kyselina sírová.
  • oxid železitý (\mathrm{\overset{\tiny III}{Fe_2} \overset{\tiny -II}{O_3}}) – Součástí minerálu hematitu, ruda železa.
  • oxid vápenatý (\mathrm{\overset{\tiny II}{Ca} \overset{\tiny -II}{O}}) – Pálené vápno, součást cementu. Vzniká pálením vápence.
Zavřít

Oxidy: název na vzorec (lehké)

Vyřešeno:



NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence