Dusík, síra a fosfor jsou nekovové prvky, které jsou významné jak pro průmysl, tak pro živé organismy.

Dusík

Dusík (\mathrm{N}) je za standardních podmínek plyn. Zaujímá 78 % objemu suchého vzduchu.

Je tvořen dvouatomovými molekulami \mathrm{N_2}. Mezi jednotlivými atomy \mathrm{N} je v této molekule stabilní trojná vazba, proto je plynný dusík poměrně nereaktivní. Z tohoto důvodu se používá jako inertní atmosféra při konzervaci potravin (např. balených sýrů).

Dusík má teplotu varu −196 °C. Kapalný dusík se v medicíně využívá např. pro odstraňování bradavic či pro chlazení biologického materiálu (třeba uchovávání pohlavních buněk).

Dusík je zásadní součástí biomolekul, jde o prvek nezbytný pro život. Je součástí aminokyselin, z nichž jsou tvořeny bílkoviny (proteiny). Dusík je obsažen i v nukleových kyselinách (DNA, RNA).

Atmosférický dusík je v přírodě zabudováván do organických sloučenin díky činnosti bakterií (včetně sinic). Ze sloučenin jej do ovzduší naopak uvolňují zejména denitrifikační bakterie.

Dusík je nepostradatelný pro růst rostlin, proto bývá součástí hnojiv. Předstupněm pro výrobu hnojiv je Haberův–Boschův proces, který průmyslově zabudovává atmosférický dusík do molekul amoniaku (\mathrm{NH_3}).

Mezi další sloučeniny dusíku patří třeba jeho oxidy (souhrnně se označují jako \mathrm{NO}_x), které jsou škodlivou součástí emisí, např. při spalování fosilních paliv.

Síra

Síra (\mathrm{S}) je za standardních podmínek pevná látka žluté barvy. Má typický „pekelný“ zápach.

a – síra

V přírodě se nachází čistá zejména v okolí sopek (ve vulkanicky aktivních oblastech). Je součástí mnohých minerálů (např. pyritu – \mathrm{FeS_2}). V živých organismech jsou atomy síry obsaženy třeba v některých aminokyselinách.

Síra jakožto samostatný prvek se využívá např. při vulkanizaci kaučuku (zlepšuje/upravuje vlastnosti „gumy“, např. při výrobě pneumatik).

Fosfor

Fosfor (\mathrm{P}) jakožto prvek existuje v několika základních formách:

• bílý fosfor (b) – Vysoce reaktivní, toxický. Tvořen molekulami \mathrm{P_4}.
• červený fosfor – Stabilnější, používá se např. v rámci zápalek (c, hlavičky zápalek i zápalné plochy na krabičkách).
• černý fosfor – Stabilní, svou strukturou připomíná diamant.

b – bílý fosfor

c – zápalky

d – apatit

V přírodě se fosfor obvykle vyskytuje ve formě fosforečnanových aniontů (\mathrm{PO_4^{3-}}). Tyto ionty obsahuje třeba minerál apatit (d). Hydroxyapatit je součástí kostí či zubů živočichů.

Co se týká organických sloučenin, atomy fosforu jsou obsaženy např. v nukleových kyselinách (DNA, RNA), ATP (nosič energie v buňkách) či fosfolipidech, které tvoří buněčné membrány.