Přejít na téma:
Uhlík
Přejít na cvičení:
Rozhodovačka
Zobrazit na celou obrazovku
Zobrazit shrnutí tématu
3J3
Sdílet
Zobrazit nastavení cvičení

QR kód

QR kód lze naskenovat např. mobilním telefonem a tak se dostat přímo k danému cvičení nebo sadě příkladů.

Kód / krátká adresa

Tříznakový kód lze napsat do vyhledávacího řádku, také je součástí zkrácené adresy.

Zkopírujte kliknutím.

3J3
umime.to/3J3

Nastavení cvičení

Pozor, nastavení je platné pouze pro toto cvičení a předmět.

umime.to/3J3

Uhlík

Uhlík (\mathrm{C}) je významný nekov. Jakožto samostatný prvek je stálý a málo reaktivní. Jeho atomy mají 4 valenční elektrony, vlivem toho jsou 4vazné. Atomy \mathrm{C} jsou schopné se spojovat do řetězců či kruhů, což umožňuje vznik velkého množství organických sloučenin.

Formy uhlíku

Formy uhlíku (jakožto samostatného prvku) se liší uspořádáním atomů.

  • grafit (tuha) (a) – Má atomy uspořádané ve vrstvách (b), které se snadno odlupují (proto se používá do tužek). Je elektricky vodivý, může být materiálem pro výrobu elektrod. Také se z něj tvoří žáruvzdorné nádoby.

  • grafen – Strukturou (c) odpovídá jedné vrstvě grafitu. Nalézá uplatnění např. v elektronice/při výrobě akumulátorů.

  • diamant (d) – Nejtvrdší minerál vyskytující se v přírodě. Drobné diamanty (pro průmyslové využití) lze vyrábět i uměle. Diamant má atomy pevně vázané v krychlové mřížce. Používá se proto např. k broušení, řezání či vrtání. Uplatnění má i ve šperkařství.

  • fullereny – Uměle vyráběné molekuly tvaru fotbalových míčů (e), lze z nich připravovat kompozitní materiály a nanovlákna.

grafit
a – grafit
struktura grafitu
b – struktura grafitu
struktura grafenu
c – struktura grafenu
diamant
d – diamant
struktura fullerenu
e – struktura fullerenu

Další výskyt uhlíku

Uhlík je také součástí sazí (ty se používají třeba jako černé barvivo v tonerech laserových tiskáren), koksu (je zásadní pro výrobu železa) či uhlí.

Aktivní uhlí na sebe díky své porézní struktuře a velkému povrchu dokáže vázat různé látky. Toho se využívá při léčení zažívacích obtíží nebo při čištění vody či vzduchu. Vyrábí se z rostlinného materiálu, např. kokosových skořápek.

Uhlík v živých organismech

Uhlík je zásadní součástí biomolekul (sacharidů, tuků, proteinů či nukleových kyselin). Pozemský život je založen na uhlíku. Z organismů v průběhu času vznikají fosilní suroviny.

Radioaktivní uhlík a datování

Fotosyntetizující organismy preferovaně ze vzduchu vážou radioaktivní nuklid uhlíku \mathrm{\mathrm{^{14}_{\phantom{0}6}C}}, ten se dostává do potravních řetězců a dalších organismů. Po smrti organismu množství tohoto nuklidu postupně klesá (poločas rozpadu je 5730 let). Díky tomu lze zjišťovat stáří archeologických či paleontologických nálezů.

Sloučeniny uhlíku

Mezi anorganické sloučeniny uhlíku patří například:

  • oxid uhličitý (\mathrm{CO_2}) – Vzniká při buněčném dýchání či hoření organickcých látek. Výchozí látka fotosyntézy. Je součástí koloběhu uhlíku v přírodě. Jde o skleníkový plyn.
  • oxid uhelnatý (\mathrm{CO}) – Jedovatý plyn, blokuje přenos kyslíku hemoglobinem.
  • hydrogenuhličitan sodný (\mathrm{NaHCO_3}) – Jedlá soda. Využívá se např. v kypřicích prášcích či hasicích přístrojích.
Zavřít

Uhlík (těžké)

NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Před položením dotazu si prosím projděte návody:

Prosíme, nezasílejte dotazy na prozrazení řešení úloh či vysvětlení postupu. Pokud hlásíte chybu, upřesněte prosím, v čem přesně spočívá a připojte snímek obrazovky.

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Hlášení chyby Obsah Ovládání Přihlášení Licence