
Uhlík

Uhlík (\mathrm{C}) je významný nekov. Jakožto samostatný prvek je stálý a málo reaktivní. Jeho atomy mají 4 valenční elektrony, vlivem toho jsou 4vazné. Atomy \mathrm{C} jsou schopné se spojovat do řetězců či kruhů, což umožňuje vznik velkého množství organických sloučenin.
Formy uhlíku (jakožto samostatného prvku) se liší uspořádáním atomů.
grafit (tuha) (a) – Má atomy uspořádané ve vrstvách (b), které se snadno odlupují (proto se používá do tužek). Je elektricky vodivý, může být materiálem pro výrobu elektrod. Také se z něj tvoří žáruvzdorné nádoby.
grafen – Strukturou (c) odpovídá jedné vrstvě grafitu. Nalézá uplatnění např. v elektronice/při výrobě akumulátorů.
diamant (d) – Nejtvrdší minerál vyskytující se v přírodě. Drobné diamanty (pro průmyslové využití) lze vyrábět i uměle. Diamant má atomy pevně vázané v krychlové mřížce. Používá se proto např. k broušení, řezání či vrtání. Uplatnění má i ve šperkařství.
fullereny – Uměle vyráběné molekuly tvaru fotbalových míčů (e), lze z nich připravovat kompozitní materiály a nanovlákna.
a – grafit
b – struktura grafitu
c – struktura grafenu
d – diamant
e – struktura fullerenu
Další výskyt uhlíku
Uhlík je také součástí sazí (ty se používají třeba jako černé barvivo v tonerech laserových tiskáren), koksu (je zásadní pro výrobu železa) či uhlí.
Aktivní uhlí na sebe díky své porézní struktuře a velkému povrchu dokáže vázat různé látky. Toho se využívá při léčení zažívacích obtíží nebo při čištění vody či vzduchu. Vyrábí se z rostlinného materiálu, např. kokosových skořápek.
Uhlík v živých organismech
Uhlík je zásadní součástí biomolekul (sacharidů, tuků, proteinů či nukleových kyselin). Pozemský život je založen na uhlíku. Z organismů v průběhu času vznikají fosilní suroviny.
Radioaktivní uhlík a datování
Fotosyntetizující organismy preferovaně ze vzduchu vážou radioaktivní nuklid uhlíku \mathrm{\mathrm{^{14}_{\phantom{0}6}C}}, ten se dostává do potravních řetězců a dalších organismů. Po smrti organismu množství tohoto nuklidu postupně klesá (poločas rozpadu je 5730 let). Díky tomu lze zjišťovat stáří archeologických či paleontologických nálezů.
Sloučeniny uhlíku
Mezi anorganické sloučeniny uhlíku patří například:
- oxid uhličitý (\mathrm{CO_2}) – Vzniká při buněčném dýchání či hoření organickcých látek. Výchozí látka fotosyntézy. Je součástí koloběhu uhlíku v přírodě. Jde o skleníkový plyn.
- oxid uhelnatý (\mathrm{CO}) – Jedovatý plyn, blokuje přenos kyslíku hemoglobinem.
- hydrogenuhličitan sodný (\mathrm{NaHCO_3}) – Jedlá soda. Využívá se např. v kypřicích prášcích či hasicích přístrojích.
Zavřít