Dlouhé 19. století

Období dlouhého 19. století bylo turbulentní v celé Evropě. Velké společenské, politické a hospodářské změny se samozřejmě dotkly i českých zemí.

České země byly v tomto období součástí rakouské monarchie, které se pak v 2. polovině 19. století stala Rakousko-Uherskem.

Prvním zásadním milníkem je doba národního obrození, které začíná již na konci 18. století a trvá až do poloviny století 19. Proces obrození je spojen zejména s pozvednutím českého jazyka na vyšší úroveň a formování moderního českého státu.

Období obrození se překrývá s dobou předbřeznovou, která je ohraničena Vídeňským kongresem po porážce Napoleona na jedné straně a revolučním rokem 1848 na straně druhé. Pro české země je to obdobím metternichovského absolutismu.

Revoluční rok 1848 je zásadní pro většinu Evropy, české obyvatelstvo bylo dlouhodobě nespokojeno s potlačováním vlastních práv politickým režimem kancléře Metternicha, revoluce však byla neúspěšná. V roce 1848 nastupuje na trůn císař František Josef I., který bude vládnout po zbytek 19. století.

50. a 60. léta jsou spojená s bachovským absolutismem, který omezoval svobodu lidí, využíval služby tajné policie a zavedl rozsáhlý byrokratický aparát.

Zbytek 19. století je charakteristický pokusy českého národa o zvýšení vlastní autonomie v rámci rakouského státu, později Rakousko-Uherska. Dochází k obrovskému kulturnímu rozvoji a industrializaci českých zemí.

Národní obrození je obdobím přerodu v moderní český národ. Začíná na přelomu 18. a 19. století po celé Evropě. Jedná se nejen o kulturní a sociální proces, ale dochází i k ekonomickým a politickým změnám.

Ke vzniku národního obrození přispěly zejména:

• průmyslová revoluce,
• patenty Josefa II., a
• vznik skupiny vzdělaných národních vlastenců.

Obvykle se dělí na tři fáze:

• defenzivní,
• ofenzivní a
• politická.

Defenzivní fáze (konec 18. století)

Jejím cílem bylo hlavně „oživení“ českého jazyka a rozšíření mezi většinu Čechů. V této době vzniklo první české nakladatelství Česká expedice v čele s Václavem Matějem Krameriem. Současně Josef Dobrovský sepsal pravidla české gramatiky, která se stala základem dnešní spisovné češtiny. Nejstarším českým divadlem se stalo divadlo Bouda stojící na Koňském trhu (dnešním Václavském náměstí).

Ofenzivní fáze (1805–1830)

V této fázi se národní obrozenci snaží o co největší využití českého jazyka ve všech možných odvětvích. Vznikla vědecká a umělecká terminologie, současně v této době byla také napsána zásadní historická i jazyková díla 19. století.

František Palacký napsal Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě, které mapují české dějiny až do roku 1526. Založil také Matici českou, která vydávala vědecké studie v češtině. Bylo založeno Moravské zemské muzeum v Brně a Vlastenecké muzeum v Praze.

Politická fáze (1830–1848)

V této fází se přechází od kulturních a jazykových změn k politické a ekonomické sféře. Dochází ke střetu s Němci, kteří odmítali politické změny. Součástí této fáze byla snaha vyřešit postavení Slovanů v rakouském císařství.

Vše souvisí s nástupem průmyslové revoluce, během které vznikla silná měšťanská vrstva. Dělnická třída dávala najevo svou nespokojenost protesty v továrnách. Při nich rozbíjela stroje = luddismus.

Hlavními požadavky byly zastoupení Čechů při řízení státu a český jazyk na školách a na úřadech.

Národní obrození skončilo revolučním rokem 1848, kdy došlo k potlačení všech revolučních myšlenek. Další změny jsou pak již úzce svázané s politikou. V kulturní a jazykové oblasti již k velkým změnám nedochází.

Události revolučního roku 1848 postihly většinu Evropy. Výjimkou nebyly ani české země.

Setkání ve Svatováclavských lázních 11. března 1848 se zúčastnily asi tři tisíce lidí. Výsledkem bylo sepsání požadavků pro císaře Ferdinanda I. Jednalo se o:

• samostatnost Čech v rámci Rakouska,
  
• rovnoprávnost češtiny a němčiny ve školách a na úřadech,
  
• zrušení cenzury, svobodu tisku a shromažďování,
  
• zrušení roboty a lepší postavení dělníků.

Sepsáním petice, která měla informovat císaře, byl pověřen ustanovený Národní výbor, který ze své petice vynechal zrušení roboty a zlepšení postavení dělníků.

Císař na to reagoval Kabinetním listem, ve kterém slíbil změny. Mezi obyvateli se ale zvýšila nespokojenost, protože k žádným změnám nedošlo, což vyústilo ve vznik národních gard zejména ze studentů a na venkově došlo k radikalizaci.

V červnu byl do Prahy svolán Slovanský sjezd, který se věnoval řešení vztahů mezi Němci a Čechy. Češi se odmítli stát součástí Německé říše.

12. června 1848 vypuklo Pražské červnové povstání, které trvalo až do 17. června. Říká se mu také Svatodušní bouře. Vzbouřenci, což byli většinou studenti, se setkávali v Klementinu a Karolinu, kde se také opevnili. Po Praze byly postaveny barikády. Proti vzbouřencům vyslal generál Windischgrätz vojsko. Jeho manželka byla zabita na počátku povstání náhodnou kulkou, když se vyklonila z okna.

Proti vojsku se revolucionáři neměli šanci ubránit a 17. června 1848 se vzdali. Až do konce července byla situace kontrolována vojsky, ale revoluce v Čechách již nepokračovala.

Napoleonské války představovaly soubor konfliktů mezi lety 1803–1815. Jednalo se především o války Francie za vlády Napoleona I. Bonaparta s koalicí nepřátelských států, které přímo navazovaly na války Velké francouzské revoluce.

Předpoklady

Francie v průběhu revolučních válek odrazila nápor koaličních mocností. Poté Napoleon zahájil tažení do Itálie a na severu porazil rakouskou armádu v bitvě u Marenga. Tím dočasně vyřadil Rakousko z bojů. Následně mohl začít připravovat invazi do Velké Británie. Aby posílil svoji moc a prestiž, nechal se korunovat na císaře.

Invaze do Velké Británie a bitva u Slavkova

Od roku 1803 probíhaly boje mezi Francií na jedné straně a koalicí Velké Británie, Rakouska a Ruska na straně druhé. Protože se Napoleon soustředil především na Velkou Británii, rozhodl se ji z války vyřadit tak, že ji obsadí. Jeho invazní flotila byla sice připravena, ale nejdříve musel zničit britské válečné loďstvo. K rozhodující bitvě došlo u mysu Trafalgar v roce 1805, kde byla Napoleonova francouzsko-španělská flotila poražena admirálem Nelsonem.

Protože Napoleon ztratil po porážce francouzského loďstva v bitvě u Trafalgaru naději na úspěšnou invazi do Británie, útok odvolal. Místo toho jeho vojska pochodovala proti Rakousku. Část rakouské armády byla zničena u pevnosti Ulm, ale k rozhodující porážce protinapoleonských sil došlo 2. prosince 1805 v bitvě u Slavkova. Zde byla početnější rusko-rakouská armáda poražena francouzskými vojsky. Tento střet je znám také jako bitva tří císařů a jednalo se o jedno z největších napoleonových vítězství.

Po bitvě bylo Rakousko donuceno uzavřít Prešpurský mír, díky čemuž ztratilo některá území a došlo k rozpadu Svaté říše římské.

Válka s Pruskem

Poté, co bylo Rakousko poraženo, se Francie v roce 1806 pustila do války s Pruskem. V bitvách u Jeny a Auerstedtu byly jeho armády poraženy a Prusko muselo uzavřít mír. Napoleon se stal pánem střední Evropy a zavedl kontinentální blokádu.

Následně bylo v roce 1807 poraženo Rusko, které nestihlo přijít včas na pomoc Prusku do války v roce 1806. Napoleon uzavřel s carem Alexandrem I. mír v Tylži.

Války v letech 1808–1812

V roce 1808 táhlo francouzské vojsko do Španělska, kde narazilo na masivní odpor obyvatelstva, které pomocí tzv. guerillové taktiky přepadalo menší francouzské oddíly a působilo značné ztráty.

Francouzského neúspěchu ve Španělsku využili Rakušané, kteří vyhlásili v roce 1809 válku Francii. Podařilo se jim zvítězit v bitvě u Aspernu a Esslingu (první Napoleonova porážka), ale následně byli poraženi v bitvě u Wagramu a museli uzavřít mír. Bylo také dohodnuto, že se rakouská princezna Marie Luisa vdá za Napoleona.

Tažení do Ruska 1812

Po neúspěchu ve Španělsku a další porážce Rakouska zaměřil Napoleon svoji pozornost na Rusko. Tažení se zúčastnila obrovská armáda více než 600 000 mužů nejen z Francie, ale také z německých zemí, Itálie, Varšavského vévodství a dalších států Evropy. Ruské obraně velel generál Kutuzov, který chytře ustupoval a účinně použil taktiku Spálené země.

Rusové se pod velením Kutuzova postavili Napoleonovi až před Moskvou v bitvě u Borodina, která znamenala obrovské ztráty pro obě strany a fakticky skončila nerozhodně. Francouzi pronikli do Moskvy, která byla ruskými vojáky záměrně zapálena. Protože se Napoleon nedočkal cara ani jeho armády a začaly mu docházet zásoby, musel se z Moskvy stáhnout. Na ústupu byla jeho armáda decimována kozáky i krutou zimou. Následně byly jeho jednotky poraženy v bitvě na řece Berezině.

Bitva u Lipska 1813 a zajetí Napoleona

Po návratu z Ruska byl Napoleon poražen koalicí nepřátelských států v bitvě u Lipska, které se také říká bitva národů.

Po bitvě u Lipska byl Napoleon zajat a odeslán do vyhnanství na ostrov Elba. Ve Vídni začal kongres, který měl za cíl uspořádat evropské záležitosti.

Stodenní císařství 1815

Napoleonovi se podařilo uprchnout z Elby do Francie a postavit novou armádu. Koaliční mocnosti se ho rozhodly zastavit a nasměrovaly proti němu všechny síly. Francouzský císař měl v plánu se střetnout s každým soupeřem zvlášť, aby měl větší šanci. V bitvě u Waterloo však byla jeho vojska poražena Brity a Prusy a Napoleon zajat. To znamenalo jeho definitivní konec. Po druhém zajetí byl odeslán na ostrov Sv. Heleny v Atlantiku, kde v roce 1821 umřel.

Průmyslová revoluce značuje období přeměny agrární (zemědělské) společnosti v průmyslovou. Jde o postupnou změnu začínající na konci 18. století v Anglii.

Rozvoj průmyslu byl umožněn pokrokem ve vědě, novými vynálezy a technologickými postupy. Do výroby byly zavedeny první stroje poháněné párou, což značně změnilo organizaci výroby. Dílenská a manufakturní činnost postupně přešla na výrobu tovární.

Nejvýznamnější vynálezy

V roce 1712 uvedl Angličan Thomas Newcomen do provozu důlní parní stroj na těžbu nerostných surovin a čerpání vody. Ten byl však značně nehospodárný, proto prošel mnoha úpravami. Tu nejvýznamnější provedl James Watt.

Parní stroj brzy přestal sloužit jen v dolech a stal se základem pro celou průmyslovou revoluci. Zároveň však bylo potřeba parní stroje něčím pohánět a z něčeho stavět. Zvedla se tedy výrazně poptávka po uhlí jakožto hlavním zdroji energie a železe, které se získávalo tavbou rudy ve vysokých pecích.

Průmyslová revoluce postupně zasáhla většinu odvětví. Byly sestrojeny první lokomotivy, parníky a později auta a letadla, což výrazně usnadnilo přepravu zboží, lidí i informací. Výzkum elektřiny vedl k jejímu využívání např. pro veřejné osvětlení.

Změny ve společnosti

Spolu se změnou výrobního systému se změnilo i uspořádání společnosti. Lidé se ve velkém stěhovali do měst, kde mohli najít práci. Výrazně se zvýšil i počet obyvatelstva celkově. Vznikla nová a velmi početná vrstva obyvatel – dělníci (proletariát).

Velkou změnou bylo i samotně zapojení strojů do výroby. Z počátku dělníci považovali stroje za zdroj jejich problémů a rozbíjeli je.

Typy průmyslu

Doprava