Revoluce 1848 v českých zemích

Události revolučního roku 1848 postihly většinu Evropy. Výjimkou nebyly ani české země.

Setkání ve Svatováclavských lázních 11. března 1848 se zúčastnily asi tři tisíce lidí. Výsledkem bylo sepsání požadavků pro císaře Ferdinanda I. Jednalo se o:

• samostatnost Čech v rámci Rakouska,
  
• rovnoprávnost češtiny a němčiny ve školách a na úřadech,
  
• zrušení cenzury, svobodu tisku a shromažďování,
  
• zrušení roboty a lepší postavení dělníků.

Sepsáním petice, která měla informovat císaře, byl pověřen ustanovený Národní výbor, který ze své petice vynechal zrušení roboty a zlepšení postavení dělníků.

Císař na to reagoval Kabinetním listem, ve kterém slíbil změny. Mezi obyvateli se ale zvýšila nespokojenost, protože k žádným změnám nedošlo, což vyústilo ve vznik národních gard zejména ze studentů a na venkově došlo k radikalizaci.

V červnu byl do Prahy svolán Slovanský sjezd, který se věnoval řešení vztahů mezi Němci a Čechy. Češi se odmítli stát součástí Německé říše.

12. června 1848 vypuklo Pražské červnové povstání, které trvalo až do 17. června. Říká se mu také Svatodušní bouře. Vzbouřenci, což byli většinou studenti, se setkávali v Klementinu a Karolinu, kde se také opevnili. Po Praze byly postaveny barikády. Proti vzbouřencům vyslal generál Windischgrätz vojsko. Jeho manželka byla zabita na počátku povstání náhodnou kulkou, když se vyklonila z okna.

Proti vojsku se revolucionáři neměli šanci ubránit a 17. června 1848 se vzdali. Až do konce července byla situace kontrolována vojsky, ale revoluce v Čechách již nepokračovala.