Raný středověk v Evropě

Raným středověkem v Evropě nazýváme období od 5. do 11. století.

První státy v Evropě: obecně pokrývají základy o tématech, které detailněji rozebíráme níže. Je vhodná pro základní přehled.

Sekce Francké říše se věnuje její historii od 5. do 9. století.

Zadání ze sekce Vikingové se zabývají situací v raně středověké Skandinávii. S nimi poté volně souvisí témata Vznik Anglie a Kyjevská Rus.

Sekce Byzantské říši v raném středověku se mimo politických dějin zabývá i náboženským odklonem východních křesťanských církví, ke kterému došlo v tomto období.

Prostoru mezi Byzantskou říši a českými zeměmi, které jsou detailně rozebrané v samostatně zde, se věnuje sekce Středovýchodní Evropy v raném středověku.

Raný středověk: mix obsahuje zadání procvičující témata z ostatních sekcí.

Po pádu Západořímské říše postupně dochází ke vzniku národních států po celé Evropě.

Na území dnešní Francie, Německa a severní Itálie vznikla Francká říše, která existovala mezi lety 481 až 843.

Britské ostrovy byly postupně osidlovány kmeny Anglů, Sasů a Jutů, které nakonec sjednotil Alfréd Veliký v roce 871 a postavil se jako král do čela nově vzniklé Anglie.

Sever Evropy byl obýván vikingskými kmeny, které se vydávali na objevné a expanzní plavby, nejen po Evropě.

Na východě Evropy Vikingové stáli u založení Kyjevské Rusi. Ta existovala v období mezi 9. až 13. stoletím a jejím centrem byl Kyjev.

Na území Balkánu a Malé Asie se pak rozprostírala Byzantská říše s hlavním městem Konstantinopolí. Ta se odklonila od vývoje západního křesťanství a vyvíjela se nezávisle na zbytku Evropy.

Francká říše byla jedním z raně středověkých států, který existoval na území dnešní Francie, Německa a severní Itálie mezi lety 481 až 843. Jeho jméno je odvozeno od germánského kmene Franků, který během 5. století našeho letopočtu začal toto území osidlovat.

Vznik Francké říše

Prvním rodem, který se ve Francké říši ujal vlády, byli Merovejci. Její zakladatel Chlodvík sjednotil francké kmeny a stal se prvním franckým panovníkem. Stejně jako ostatní raně středověcí panovníci přijal křesťanství, aby tak podpořil svou moc.

Z majordomů králové

Během 8. století postupně slábla moc králů a více jí získávali majordomové, což byli nejvyšší úředníci. Jedním z nich byl Karel Martel (nazývaný Kladivo), který v roce 732 v bitvě u Poitiers porazil Araby. Tahle událost je někdy považována za zastavení jejich postupu do Evropy.

Jeho syn Pipin Krátký založil dynastii Karlovců, nazvanou podle jeho otce, a stal se králem Francké říše. Dynastie Karlovců byla druhou dynastií v dějinách Francké říše.

Karel Veliký

Nejvýznamnějším panovníkem z rodu Karlovců a v dějinách Francké říše je Karel Veliký. Ten byl v roce 800 korunován papežem na císaře, stal se tak prvním středověkým císařem. Během jeho vlády se jeho říše rozrůstala. Nechal budovat marky, což byla opevněná hraniční území.

Byl také velkým podporovatelem vzdělanosti a často se vracel zpátky k antice. Období jeho vlády se proto říká karolinská renesance. V této době byly centrem vzdělanosti kláštery, kde se ve skriptoriích opisovali knihy.

Konec Francké říše

Francká říše se rozpadla v roce 843 po podepsání Verdunské smlouvy. Byla rozdělena na tři části, a to:

• Západofranskou říši,
• Východofranskou říši a
• Lotharingii.

Vikingové pocházeli ze Skandinávie, tedy dnešního Dánska, Švédska a Norska. Původně jsou to germánské kmeny, které postupně osidlovaly sever Evropy. Doba Vikingů v Evropě je datována mezi 8. a 11. stoletím.

Život na severu

Vzhledem ke klimatickým podmínkám, tedy krátkým létům a dlouhým zimám, se Vikingové živili zejména dálkovým obchodem, rybolovem a zemědělstvím, pro které ale nebyly ve Skandinávii příznivé podmínky. Byli to výborní mořeplavci a do dějin vstoupili také jako piráti.

Expanze Vikingů

V jednotlivých částech Evropy jsou známi pod odlišnými jmény podle toho, kterým směrem se vydali.

Normané se vydali směrem na západ, kde se přes Francii, Normandie získala jméno právě podle nich,. Dostali do Anglie, objevili Island, Grónsko a v čele s Leifem Erikssonem se jako první dostali až do severní Ameriky.

Varjagové se vydali na východ, kde začali obchodovat s Byzantskou říši. Po cestě založili Kyjevskou Rus, které začal vládnout rod Rurikovců.

Náboženství a kultura Vikingů

Vikingové byli pohané . Věřili ve velké množství bohů, nejvyšším bohem byl Odin. V dnešní době patří mezi ty známější také Thor. Psali runami, které jim dle legendy získal svou obětí právě Odin.

Od Keltů k Vikingům

V Anglii žilo původně keltské obyvatelstvo, které bylo během 1. století našeho letopočtu ovládnuto Římany. Ti zde založili provincii Britannia, podle které je dnes pojmenována Velká Británie.

Během 5. století se do Anglie dostávaly kmeny Anglů, Sasů a Jutů. Souhrnně jim dnes říkáme kmeny Anglosasů. Tvořili malá království, jejichž odkaz zůstává v dnešní době v podobě hrabství (jedná se například o Kent, Essex nebo Sussex). V 8. století se v Anglii objevili Vikingové a bojovali s anglosaskými kmeny.

Vznik křesťanské Anglie

Během 6. století se do té doby pohanskou Anglií začalo šířit křesťanství s centrem v Canterbury, kde se prvním arcibiskupem stal svatý Augustin.

Vikingové byli poraženi Alfredém Velikým, kterému se podařilo sjednotit anglosaské kmeny a stal se prvním anglickým králem v roce 871. Oproti většině středověkých panovníků Alfréd Veliký uměl číst a psát.

Bitva u Hastings

Na počátku 11. století dochází k bojům o anglický trůn, který se snaží ubránit král Harold II. Ten se střetl v roce 1066 s normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem v bitvě u Hastings.

Vilém Dobyvatel bitvu u Hastings vyhrál, porazil anglosaského krále a stal se tak anglickým králem. Zároveň byl ale normanským vévodou, který byl leníkem (podřízeným) francouzského krále.

Kyjevská Rus představovala státní útvar v období raného a vrcholného středověku, který se rozprostíral na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Jednalo se o nejstarší stát východních Slovanů.

Slovanské kmeny ve východní Evropě

Slovanské kmeny se v období stěhování národů rozdělily na tři větve:

• západní Slované
• jižní Slované
• východní Slované.

Východní Evropu, tedy území dnešního Ruska, Běloruska a Ukrajiny, osídlily východoslovanské kmeny. Usadily se mezi řekami Vislou a Dněprem. Mezi významné východoslovanské kmeny patřili Kriviči, Uliči a Drevljané.

Příchod Vikingů

Vikingové začali pronikat do východní Evropy ze Skandinávie na konci 8. století n. l. Nazývali se Varjagové. Postupně se jim podařilo ovládnout zdejší slovanské obyvatelstvo a vytvořili vládnoucí vrstvu společnosti. Nejvýznamnější z nich, Rurik, se v roce 862 n. l. usadil v Novgorodu.

Počátky Kyjevské Rusi

Po smrti Rurika se vlády v Novgorodu ujal kníže Oleg. Ten v roce 882 dobyl Kyjev, území mezi Novgorodem a Kyjevem sjednotil a vytvořil jádro Kyjevské Rusi. Sídlo knížete bylo z Novgorodu přesunuto do Kyjeva. O dějinách tohoto státu se dozvídáme díky kronice Povesť vremennych let, kterou napsal mnich Nestor.

Jednalo se o první státní útvar východních Slovanů. Nejdůležitějšími centry byly Novgorod a Kyjev. Nejvýznamnější panovnicí Kyjevské Rusi se stala kněžna Olga, manželka knížete Igora. Kněžna Olga proslula četnými kontakty s Byzantskou říší i německými knížaty. Pokusila se o christianizaci Kyjevské Rusi a byla pokřtěna. Za svoje úsilí byla svatořečena. Její syn, kníže Svjatoslav, proslul jako zdatný válečník, který zničil říši Chazarů.

Vladimír (980–1015)

Po krvavé občanské válce, se dostal k moci kníže Vladimír I. Vladimírovi se podařilo získat kontrolu nad Kyjevskou Rusí s pomocí Varjagů a stát stabilizovat. Nejdůležitější událostí za jeho vlády bylo přijetí křtu z Byzantské říše. Bylo tedy zavedeno křesťanství východního typu.

Jaroslav Moudrý (1019–1054)

Po smrti Vladimíra I. nastal opět boj o moc. Situaci konsolidoval až kníže Jaroslav. Za jeho vlády došlo v Kyjevské Rusi ke značnému kulturnímu rozkvětu. Navázal vztahy s mnohými evropskými panovníky včetně císaře Svaté říše římské. Kyjevskou Rus definitivně zbavil hrozby ze strany kmene Pečeněhů. Využil slabosti byzantské říše a do úřadu kyjevského metropolity jmenoval slovanského mnicha Ilariona.

Rozpad Kyjevské Rusi

Po smrti Jaroslava se jeho potomci začali přít a Kyjevská Rus se rozpadla na jednotlivá knížectví. K dočasnému opětovnému spojení došlo za vlády Vladimira II. Monomacha (1113–1125), ale po jeho smrti došlo opět k rozpadu centrální vlády. Jednotlivá knížectví se oslabovala vzájemným soupeřením. Postavení Kyjeva jako centra moci sláblo. Faktický zánik Kyjevské Rusi nastal po přesunutí sídla kyjevského knížete do Vladimiru v roce 1169.

Mongolové přicházejí

Od počátku 13. století pronikali Mongolové na území jednotlivých ruských knížectví. Ruská knížata se postavila na odpor. V bitvě na řece Kalce (1223) byla vojska knížat drtivě poražena. V roce 1240 byl Kyjev vypálen mongolskými vojsky. Ačkoliv v té době Kyjevská Rus již více než 70 let fakticky neexistovala, mongolské nájezdy zasadily poslední ránu jakýmkoliv snahám o její znovusjednocení nebo obnovení.

Středovýchodní Evropa v raném středověku je pojem, který zahrnuje vznik polského a uherského státu. Dále se zabývá vznikem První bulharské říše na Balkáně a okrajově se věnuje také polabským slovanům.

Vznik polského státu

Na území dnešního Polska se nacházelo mnoho slovanských kmenů. Nejvýznamnější postavení získali Polané. Na území tohoto kmene, kolem města Hnězdna, se začalo formovat jádro budoucího Polského státu.

Prvním historicky doloženým knížetem byl Měšek z rodu Piastovců. Ten, protože se oženil s Doubravkou Přemyslovnou, se nechal pokřtít a zahájil tak christianizaci Polska. První biskupství na polském území bylo založeno v Poznani a spadalo přímo pod Papeže. Nejvýznamnějším polským panovníkem raného středověku byl Boleslav I. Chrabrý, který získal titul polského krále. Za jeho vlády došlo k rozšíření území polského státu a založení arcibiskupství v Hnězdně v roce 1000 n. l. Za vlády Boleslava I. Chrabrého v Polsku působil také Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců.

Vznik Uherska

Maďaři přišli do Panonské nížiny na přelomu 9. a 10. století n. l. Legendárním vůdcem Maďarů byl Arpád, po kterém dostala název vládnoucí uherská dynastie – Arpádovci. Arpád založil Maďarské velkoknížectví. Maďaři podnikali loupeživé nájezdy do střední i západní Evropy a žili polokočovným způsobem života.

Jedním z důsledků jejich nájezdů byl i zánik Velkomoravské říše. Nájezdy Maďarů ustaly po porážce v bitvě na Lechu v roce 955 a ti se natrvalo usadili v Panonské nížině, na území dnešního Maďarska.

Uherské království bylo založeno v roce 1000 n. l. Prvním králem se stal kníže Vajk, pokřtěný jako Štěpán I. z dynastie Arpádovců. Mocenským centrem státu se stala Ostřihom, kde bylo téhož roku založeno arcibiskupství.

Bulharská říše

Bulhaři přišli na území Balkánu koncem 7. století n. l. z oblasti severně od Azovského moře. Pod vedením náčelníka Asparucha si podmanili sedm slovanských kmenů a v roce 681 n. l. založili První bulharskou říši. Ta se stala konkurencí pro Byzantskou říši, která se rozkládala východněji.

V roce 864 n. l. přijal bulharský kníže Boris I. Michal křesťanství. Na území Bulharska se rozšířila staroslověnská kultura a liturgie psaná ve slovanském jazyce.

Borisův syn Simeon I. získal titul car. Musel však čelit soustředěnému náporu Byzantské říše. Definitivní zánik První bulharské říše přišel po porážce bulharských vojsk byzantskou armádou v bitvě u Belasice v roce 1018 n. l.

Polabští slované

Jednalo se o skupiny západoslovanských kmenů, které sídlily mezi řekami Labem a Odrou. Mezi tyto kmeny patřili například Obodrité a Veléti. Jednotlivé kmeny se na obranu proti vnějším nepřátelům slučovaly do kmenových svazů.

Na svém území uznávali Obodrité i Veléti nejrůznější pohanské kulty. Bránili se pokřesťanštění, o což se snažila především jednotlivá německá knížata pomocí četných válečných výprav.