Po Přemyslovcích se dostávají na trůn Lucemburkové, kteří českým zemím vládli ve 14. a 1. polovině 15. století. Nejvýznamnějším panovníkem z rodu Lucemburků byl Karel IV.

Jan Lucemburský

Prvním panovníkem tohoto rodu u nás. Vzal si v roce 1310 dědičku rodu Přemyslovců Elišku Přemyslovnu. Kromě panovníka českých zemí, kde mu náležel titul krále, byl i panovníkem Lucemburska.

V českých dějinách byl známý jako „král cizinec“, jeho zahraniční politika byla ale pro český stát výhodná. Za jeho vlády bylo trvale připojeno Chebsko, další připojenou částí byla Horní Lužice a slezské knížectví.

Jeho syn Karel IV. se za jeho vlády stal moravským markrabětem a postupně jeho spoluvládcem. Během této spoluvlády bylo v roce 1344 založeno pražské arcibiskupství a položen základní kámen katedrály svatého Víta.

Jan Lucemburský zemřel v roce 1346 v bitvě stoleté války u Kresčaku.

Karel IV.

Karel IV. byl synem Jana Lucemburského a otcem Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. Jeho vládu detailněji rozebírame samostatně zde.

Václav IV.

Nástupcem Karla IV. byl jeho nejstarší syn Václav IV., který korunován českým králem již ve svých dvou letech. Později se stal i císařem Svaté říše římské, za jeho vlády však gradovala krize církve. Jako císař musel řešit papežské schizma, ale kvůli své nerozhodnosti si zkomplikoval vykonávání svého úřadu.

Církevní problémy musel řešit i jako český král. Neshody vyvrcholily, když nechal umučit spolupracovníka českého arcibiskupa Jana z Pomuku. Později byl podporovatelem Jana Husa. Proti jeho vládě vznikl i šlechtický odboj, který si říkal panská jednota a byl podporován jeho bratrem Zikmundem. Ti krále dokonce dvakrát zadrželi. Kvůli komplikacím jak s církví, tak ve vnitřních záležitostech českého státu, byl v roce 1400 sesazen z trůnu císaře Svaté říše římské.

V roce 1409 vydal Dekret kutnohorský, který umožnil získat Čechům kontrolu nad univerzitou v Praze. Volební hlasy byly rozděleny 3:1 ve prospěch Čechů, jeden hlas měly všechny zbývající národy.

Zemřel v roce 1419 po první pražské defenestraci, říká se, že měl v reakci na zprávy o události mrtvici.

Zikmund Lucemburský

Nástupcem Václava IV. měl být jeho mladší bratr Zikmund Lucemburský, uherský král, kterému se v českých dějinách přezdívá „liška ryšavá“.

Ten byl v této době již císařem Svaté říše římské. V roce 1419 byl přijal za moravského markraběte a částí Čechů za českého krále, husité ho ale neuznali až do konce husitských válek. V českých dějinách je toto období nazýváno obdobím mezivládí, interregnum.

Českým králem byl oficiálně uznán až v souvislosti s Basilejskými kompaktáty v roce 1436. Zemřel o rok později v roce 1437 bez nástupce.