Živočichové jsou různorodou skupinou eukaryotních organizmů. Vyznačují se mj. tím, že se pohybují pomocí svalových buněk (svalů), dýchají kyslík a rozmnožují se obvykle pohlavně. Živočichy se zabývá zoologie.

Živočichy lze orientačně rozdělit na „bezobratlé“ (nepřirozená, pomocná skupina) a obratlovce.

Skupiny živočichů, stavba těla

Přejít ke cvičením na toto téma »

Živočichové jsou skupinou živých organizmů, kteří se většinou aktivně pohybují pomocí svalů, dýchají kyslík a rozmnožují se pohlavně (dochází u nich ke splynutí pohlavních buněk). Mezi živočichy patří i člověk. Živočichy lze zjednodušeně rozdělit na „bezobratlé“ a obratlovce. Slovo „zvířata“ obvykle označuje obratlovce, případně i živočichy obecně.

Bezobratlí živočichové

Mezi bezobratlé patří většina druhů živočichů na Zemi. Bezobratlí živočichové nemají vnitřní kostru, jejich tělo však může mít kostru vnější. Stavba těla se výrazně liší mezi různými skupinami bezobratlých. Mezi bezobratlé patří např.:

  • kroužkovci – Jejich tělo má často červovitý tvar (žížala).
  • měkkýši – Mají měkké tělo často kryté vápenatou schránkou (hlemýžď zahradní).
  • hmyz – Obvykle létá, jeho dospělci mají 6 nohou (včela medonosná, moucha domácí).

Obratlovci mají vnitřní kostru, její součástí je páteř složená z obratlů. Mezi obratlovce patří mj. ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci.

Ryby

Paprskoploutvé ryby žijí ve vodě a pohybují se pomocí ploutví. Dýchají žábrami. Příkladem ryb je kapr obecný či pstruh obecný.

Obojživelníci

Dospělci obojživelníků žijí na souši, dýchají plícemi. Larvy (pulci) se většinou líhnou z rosolovitých vajíček a k vývoji potřebují vodní prostředí. Příkladem obojživelníků je čolek či žáby (ropucha obecná, skokani…).

Plazi

Plazi na rozdíl od obojživelníků snášejí vejce krytá vápenatou skořápkou, k rozmnožování nepotřebují vodní prostředí. Mezi plazy patří např. želva bahenní, zmije obecná, krokodýl nilský, slepýš křehký či ještěrka obecná. Někteří plazi (hadi, slepýš) mají druhotně zakrnělé končetiny, jejich tělo je tedy hadovité.

Želva není obojživelník

Živočichy nelze spolehlivě rozdělit do skupin jen podle prostředí, v němž žijí. Naopak je třeba sledovat společné znaky určitých organizmů. Např. mnohé želvy v dospělosti žijí ve vodě (např. želva bahenní). Rozmnožují se ale na souši a snášejí vejce s vápenatou skořápkou, jedná se o plazy.

Ptáci

Ptáci vznikli z plazů. Mají tělo pokryté peřím, jejich tělesná teplota je stálá. Obvykle jsou schopni letu. Mezi zástupce patří např. čáp bílý, kos černý či vrabci.

Savci

Savci mají tělo kryté srstí. Mají stálou tělesnou teplotu a jejich mláďata se živí mateřským mlékem. Příkladem savců je např. zajíc polní, vlk obecný, tur domácí či člověk. Někteří savci jsou druhotně přizpůsobeni přizpůsobeni životu ve vodě (velryba grónská) či mohou létat (netopýři).

Živočichové se určitým způsobem chovají, aby mohli přežít, žít v souladu se svým okolím (např. v rámci společenských skupin) či se rozmnožovat. Chováním živočichů se zabývá obor etologie.

Vrozené a získané chování

Chování lze rozdělit na vrozené (např. migrace ptáků, stavba hnízd) a získané. Získané chování vzniká během života a zahrnuje:

  • imprinting (vtištění) – Mláďata si při narození trvale vtisknou podobu svých rodičů.
  • učení – Vytváření podmíněných reflexů, jedinec se naučí reagovat na určité podněty a situace. Zvláště u mláďat savců dochází k vyhledávání nových podnětů v okolí (explorační chování) a učení hrou.

Chování podle účelu

Podle funkce (účelu) lze rozlišovat například chování:

  • orientační – Vyhledávání určitého podnětu, buď náhodným pohybem nebo po zjištění smysly (na to může navazovat i útěk).
  • ochranné – Ochrana před nebezpečím, hlavně před predátory. Např. znehybnění, útěk, zastrašování nepřítele (ukazování zubů či zježení srsti – zvíře se snaží vypadat „větší“). Obranný útok zahrnuje samotný boj.
  • potravní – Shánění potravy, lov kořisti.
  • komfortní – Souvisí s péčí o povrch těla či pocity libosti (např. protahování, zívání).
  • sociální – Udržování hierarchie (vztahů), „přátelské“ chování či vzájemná komunikace. Součástí je i teritoriální chování, území může být vyznačeno např. pachem či hlasem.
  • rozmnožovací – Vyhledávání partnera, zjišťování připravenosti k rozmnožování, páření, péče o mláďata.

Etologie v praxi

Znalosti etologie se v praxi uplatňují při chovu hospodářských zvířat, ale i při chovu zvířat v zoologických zahradách nebo domácnostech (např. člověk je v rámci „smečky“ nadřízený psovi).

Významní etologové

Za zakladatele etologie je považován rakouský zoolog Konrad Lorenz (1903–1989). Průkopníkem etologie v Česku byl Zdeněk Veselovský (1928–2006).

Žahavci jsou skupinou bezobratlých živočichů. Žijí zejména ve slané, ale i ve sladké vodě. Jsou vybaveni žahavými buňkami, které jim slouží k obraně a lovu. Mají jednoduchou stavbu těla, to je paprsčitě (radiálně) souměrné. Mají rozptýlenou nervovou soustavu, dýchají celým povrchem těla. Jeden otvor u nich slouží k přijímání potravy i vyvrhování jejích zbytků, vede do dutiny nazývané láčka.

Mezi žahavce patří mj. polypovci, medúzovci, čtyřhranky, korálnatci a parazitické výtrusenky.

Polypovci

Do skupiny polypovců náleží:

  • nezmaři (a) – Drobní, ve sladkých vodách. Žijí ve stádiu polypa, k podkladu jsou přichyceni nožním terčem. Rozmnožují se zejména nepohlavně (pučením), ale i pohlavně (jsou to hermafrodité, jeden jedinec tvoří samčí i samičí pohlavní buňky).
  • medúzka sladkovodní (b) – Invazní organizmus pocházející z Číny, např. v opuštěných pískovnách.

Medúzovci

U medúzovců dochází v rámci životního cyklu ke střídání stádia (přisedlého) polypa a (pohyblivé) medúzy. Polyp se vyvíjí z larvy (planuly) vzniklé splynutím pohlavních buněk, z polypa se následně odškrcují malé medúzy (tomu se říká strobilace). Mezi medúzovce náleží například talířovka ušatá (c) či kořenoústka plicnatá (d).

příklady žahavců

Čtyřhranky

Čtyřhranky (e) mají na rozdíl od medúz hranatý zvon, některé druhy jsou smrtelně nebezpečné pro člověka.

Korálnatci

Korálnatci mají ve svém životním cyklu jen stádium polypa. Sasanky si netvoří schránky, patří mezi ně např. sasanka koňská (e) či sasanka plášťová (f), která žije v mutualistickém vztahu s rakem poustevníčkem. Koráli žijí ve velkých koloniích a vytvářejí si schránky z uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}). Náleží mezi ně např. korál červený (g) či větevník mozkový (h).

Korálové útesy (např. Velký bariérový útes) jsou cennými biotopy, které hostí až 25 % druhů mořských živočichů. Jsou ohroženy např. změnou teploty či složením mořské vody.

Ploštěnci jsou skupinou bezobratlých živočichů. Mají zploštělé, dvoustranně souměrné tělo. Žijí buď volně (často ve vodě či vlhkém prostředí) či jako vnitřní parazité živočichů. Parazitičtí ploštěnci mívají složitý vývojový cyklus, v rámci něhož střídají mezihostitele (zde se rozmnožují nepohlavně) a hostitele (zde se rozmnožují pohlavně).

ploštěnka mléčná
a – ploštěnka mléčná
motolice jaterní
b – motolice jaterní
tasemnice bezbranná
c – tasemnice bezbranná

Ploštěnky

Ploštěnky žijí volně, druhy původní v Česku jsou velké v řádu centimetrů (např. ploštěnka mléčná – a). Dýchají celým povrchem těla, vylučují pomocí plaménkových buněk, jejich tělo řídí nervová soustava sestávající ze shluků nervových buněk. Dokáží velmi dobře regenerovat, obnovovat ztracené či poškozené části těla.

Motolice jaterní

Motolice jaterní (b) je parazit, jeho dospělci žijí v játrech definitivního hostitele: dobytka či člověka. Vajíčka hostitele opouští trusem, larvy žijí ve vodě a vyvíjejí/množí se v mezihostiteli, plži bahnatce.

Tasemnice

Mezi tasemnice náleží např. tasemnice bezbranná (c). Jejím mezihostitelem je skot (hovězí dobytek), ve svalovině zde vznikají zapouzdřené larvy (boubele). Konzumací masa s boubelemi se může nakazit definitivní hostitel (např. člověk). Tasemnice žije v tenkém střevě hostitele. Má pentlicovité tělo dlouhé až několik metrů, z něj se uvolňují články s vajíčky. Tasemnice dlouhočlenná (jejím mezihostitelem je prase) se v Česku nevyskytuje.

Nákazy parazitickými ploštěnci

Nákaza výše zmíněnými parazity je v současnosti u člověka v rozvinutých zemích vzácná díky dodržování hygieny a veterinární kontrole masa. Ojedinělé případy nákazy tasemnicí bezbrannou souvisejí s konzumací tatarského bifteku. Patřičná tepelná úprava masa vývojová stádia parazitů ničí.

Parazitickými ploštěnci (a dalšími vnitřními parazity) však může být napaden dobytek nebo domácí zvířata (proto se např. provádí „odčervení“ psů či koček).

Hlístice jsou bezobratlí živočichové. Mají válcovité, nečlánkované tělo a průchodnou trávicí soustavu. Některé druhy žijí volně, některé parazitují na rostlinách či živočiších. Většinou mají oddělená pohlaví.

příklady hlístic

Příklady hlístic

  • škrkavka dětská (a) – Dosahuje 15–20 cm, parazituje v tenkém střevě. Nákaza je možná např. z nemyté zeleniny, na kterou se dostanou vajíčka z výkalů (v Česku vzácná, v rozvojových zemích však ucpání střeva škrkavkami může vést i k úmrtí).
  • svalovec stočený (b) – Jeho larvy se opouzdřují ve svalovině, např. v praseti divokém.
  • roup dětský (c) – Parazituje v tlustém střevě, samičky kladou vajíčka kolem řitního otvoru (těmi se děti mnohdy opětovně nakazí, dochází k tzv. autoinfekci).
  • háďátka – Rozkladači v půdě, někdy parazitují na rostlinách (např. háďátko řepné, háďátko obilné). Háďátko obecné (d) se v biologii používá jako modelový organizmus.

Hlístice a ploštěnci

Ploštěnci i hlístice mnohdy parazitují, na první pohled vypadají podobně a často se o nich učí společně. Tyto skupiny jsou však zcela nepříbuzné (ploštěnci patří do skupiny Lophotrochozoa, kdežto hlístice náleží do skupiny Ecdysozoa).

Měkkýši jsou skupinou bezobratlých živočichů. Jejich měkké tělo mnohdy kryje vápenatá schránka. Mezi měkkýše patří např. plži, mlži či hlavonožci. Informace a procvičování najdete v následujících podkapitolách:

Měkkýši obecně, plži

Přejít ke cvičením na toto téma »

Měkkýši obecně

Měkkýši jsou bezobratlí živočichové, mají měkké tělo obvykle kryté vápenatou schránkou (ta může být druhotně ztracená či přeměněná). Žijí zejména ve slané vodě, ale i ve sladké vodě a na souši. Potravu rozmělňují pomocí raduly – pásky s chitinovými zuby (u mlžů je redukovaná). Mezi měkkýše se řadí plži, mlži a hlavonožci, ale také další méně početné skupiny (ze současných červovci, chroustnatky, přílipkovci, kelnatky). Měkkýši se zabývá vědní obor malakologie.

Plži

Plži mohou žít ve slané i sladké vodě či na souši. Jejich schránkou je obvykle spirálně stočená ulita. Mezi plže patří například:

  • hlemýžď zahradní (a) – Největší ulitnatý plž původní v Česku. Na zimu si vytváří vápenaté víčko v ústí schránky, zimuje v zemi. Konzumovaný druh. Podobně jako další plži je hermafrodit, k rozmnožování jsou ale třeba dva jedinci.
  • páskovka keřová (b) – Menší než hlemýžď zahradní, má obvykle páskovanou ulitu (ta ale může být i žlutá či růžová).
  • plovatka bahenní (c) – Zejména ve stojatých vodách, má špičatou ulitu.
  • bahnatka malá (d) – Mezihostitelem motolice jaterní.
  • okružák ploský (e) – Vodní. Má zploštělou, terčovitou ulitu.
hlemýžď zahradní
a – hlemýžď zahradní
páskovka keřová
b – páskovka keřová
plovatka bahenní
c – plovatka bahenní
bahnatka malá
d – bahnatka malá
okružák ploský
e – okružák ploský
  • slimák největší (f) – Nahý plž, ulita je redukovaná ve vápencovou destičku. Jako další slimáci má lištu (kýl) v zadní části těla.
  • plzák španělský (g) – Nahý plž, jeho dospělci jsou hnědě zbarveni. Pochází z jihozápadní Evropy, v Česku je invazní a často se vyskytuje v blízkosti člověka. Podobný původní plzák lesní (h) má obvykle rezavější zbarvení, žije ve vlhkých lesích.

Proč nesolit plzáky?

Zahrádkáři se někdy snaží bojovat s plzáky španělskými tím, že je solí. Tato metoda jejich likvidace je však značně neefektivní a navíc krutá: sůl ze živočicha pozvolna odnímá vodu. Sůl zároveň neprospívá půdě.

Efektivnějším a zároveň humánnějším způsobem smrcení plzáků je ruční sběr a zalití vařící vodou či oddělení hlavy (např. ostrými zahradnickými nůžkami).

  • achatina žravá (i) – Z Afriky, chována doma.
  • ostranky (j) – Draví mořští plži, ve starověku využívány jako zdroj purpurového barviva.
slimák největší
f – slimák největší
plzák španělský
g – plzák španělský
plzák lesní
h – plzák lesní
achatina žravá
i – achatina žravá
ostranka jaderská
j – ostranka jaderská

Mlži

Mlži žijí ve slané či sladké vodě. Jejich schránka sestává ze dvou lastur, které se mohou otevírat a zavírat. Lastury jsou spojené vazem (jeho tah lastury otevírá), schránku naopak uzavírají svaly. Mlži se obvykle živí filtrováním drobných částeček z vody. Mají nepřímý vývoj, larvy sladkovodních druhů často parazitují na žábrách ryb. Do skupiny mlžů náleží například:

  • škeble rybničná (1), škeble říční (2) – Velcí sladkovodní mlži s tenkostěnnými lasturami.
  • ústřice jedlá (3) – Běžný konzumovaný mořský druh, chována i uměle.
  • perlotvorka mořská (4) – Typická tvořením perel, tělíska (např. zrnka písku) vniklá do schránky jsou obalována perletí.
  • další mořské druhy, jako např. slávka jedlá (5) s nesouměrnými modrošedými lasturami, srdcovka (6), hřebenatka (7), zéva obrovská (8) patřící mezi největší mlže
škeble rybničná
1 – škeble rybničná
škeble říční
2 – škeble říční
ústřice jedlá
3 – ústřice jedlá
perlotvorka mořská
4 – perlotvorka mořská
slávka jedlá
5 – slávka jedlá
srdcovka jedlá
6 – srdcovka jedlá
hřebenatka
7 – hřebenatka
zéva obrovská
8 – zéva obrovská

Hlavonožci

Hlavonožci jsou výlučně mořští, živí se dravě. Mimo loděnky mají redukovanou schránku. Pohybují se pomocí chapadel, ploutevního lemu či vypouštění vody (reaktivní způsob pohybu). Mezi hlavonožce náleží například:

  • chobotnice pobřežní (I) – Velmi inteligentní, žere např. korýše či jiné měkkýše.
  • sépie obecná (II) – Schránku má redukovanou v sépiovou kost (tu lze využít jako zdroj vápníku např. pro exotické ptactvo).
  • krakatice obrovská (III) – Včetně chapadel až 20m délky, možná předloha pro bájného krakena.
chobotnice pobřežní
I – chobotnice pobřežní
sépie obecná
II – sépie obecná
krakatice obrovská
III – krakatice obrovská

Kroužkovci zahrnují vodní i suchozemské druhy. Mají tělo rozdělené na víceméně stejné články. Některé tělní soustavy se opakují v každém článku (např. vylučovací), jiné (např. uzavřená cévní, nervová) prostupují všemi články.

Mnohoštětinatci

Mnohoštětinatci jsou mořští, dýchají žábrami. Mezi zástupce této skupiny patří např. palolo zelený či nereidka hnědá.

Opaskovci

Mezi opaskovce patří například:

  • žížaly – Živí se tlejícím listím, svou činností vytvářejí humus a provzdušňují půdu. Dýchají celým povrchem těla, pohyb jim usnadňují štětinky na jednotlivých článcích. Jsou světloplaché. Při rozmnožování se dva jedinci spojují opasky.
  • nitěnka obecná – Žije na dně znečištěných vod, lze jí krmit akvarijní ryby.
  • pijavka koňská – Dravá pijavka.
  • pijavka lékařská – Živí se krví teplokrevných obratlovců. Aby se krev v ráně nesrážela, využívá enzym hirudin. V Česku vzácná.
  • chobotnatka rybí – Parazit, saje krev na žábrách a kůži ryb.

Pavoukovci jsou skupinou bezobratlých živočichů. Patří do kmene členovci a podkmene klepítkatci. Mezi pavoukovce se řadí pavouci, sekáči, roztoči, štíři, štírci a další. Jsou převážně suchozemští. Mají obvykle 6 párů končetin: 1. pár je přeměněn na klepítka (chelicery), 2. pár na makadla (pedipalpy), 4 páry končetin jsou kráčivé.

Pavouci

Pavouci jsou draví (mimo drobné výjimky). Jako další pavoukovci mají 4 páry kráčivých končetin (nohou). Mají obvykle 8 (či 6) očí. Pavouci pomocí snovacích bradavek na konci zadečku produkují pavučinové vlákno. To může sloužit k vytváření pavučin, ale také např. kokonů chránících vajíčka a mláďata. V období babího léta mláďata mnohých pavouků na pavučinovém vlákně cestují po krajině.

Hlavohruď je se zadečkem u pavouků spojena (tenkou) stopkou. Pavouci ochromují kořist pomocí klepítek, do nichž ústí jedové žlázy. Následně do kořisti vypouštějí trávicí enzymy, což zajišťuje mimotělní trávení. Natrávenou kořist přijímají většinou v tekutém stavu.

příklady pavouků

Samice pavouků jsou obvykle větší než samci. Mezi zástupce pavouků náleží například:

  • křižák obecný (a) – Tvoří svislé kruhové sítě, na zadečku má typický kříž.
  • křižák pruhovaný (b) - Z teplejších oblastí se rozšířil do celého Česka, zejména na loukách, má výstražné žluto-černé zbarvení.
  • vodouch stříbřitý (c) – Pavouk přizpůsobený životu ve vodě (zde si tvoří zvon naplněný vzduchem).
  • třesavka (d) – Původně ze Středomoří, obývá domácnosti.
  • sklípkani (e) – Zejména v subtropech a tropech, hrabou si nory. Mnohé druhy se dají chovat.
  • pokoutníciPokoutník tmavý (f) či vzácný pokoutník domácí žijí v blízkosti člověka, stavějí si pavučiny často v rozích místností.
  • běžníci (g) – Často mají maskovací zbarvení, loví opylovače na květech. Netvoří pavučiny.

Jen velké druhy pavouků (např. zápřednice jedovatá – h) mají dostatečně rozměrná klepítka na to, aby prokousli lidskou kůži. Drtivá většina běžných druhů je pro člověka neškodná. Pavouci v domácnostech naopak loví různé nevítané živočichy.

Sekáči

Sekáči mají hlavohruď se zadečkem srostlou celou šíří. Na rozdíl od pavouků nestaví sítě a mají pouze 2 oči. Mnohdy mají dlouhé nohy. Ty dokáží v případě ohrožení odlomit (tomu se říká autotomie), hýbající se odlomená končetina může „zdržet“ predátora. Mezi zástupce sekáčů náleží sekáč domácí (1).

další pavoukovci

Roztoči

Roztoči jsou obvykle drobní. Žijí různými způsoby života. Náleží mezi ně například:

  • klíště obecné (2) – Samičky sají krev obratlovců, přenáší např. bakterie způsobující lymskou boreliózu či viry způsobující klíšťovou encefalitidu (proti ní lze očkovat).
  • kleštík včelí (kleštík zhoubný) (3) – Nepůvodní v Česku (zavlečen koncem 20. století), parazituje na včele medonosné.

Štíři, štírci

Štíři (4) žijí zejména v tropech a subtropech. Makadla mají zakončena klepety, na konci článkovaného zadečku mají jedový osten. Štírci (5) dosahují menších rozměrů než štíři (v řádu milimetrů), nemají jedovou žlázu na konci zadečku.

Korýši jsou dle tradičního pojetí převážně vodní bezobratlí živočichové, kteří patří do kmene členovců. Často mají nad pokožkou pevný krunýř (zejména z chitinu a uhličitanu vápenatého).

Korýši a současná systematika

Korýši v tradičním pojetí jsou dle současných poznatků nepřirozenou skupinou. Mezi korýše totiž patří i skupina šestinozí, která obsahuje mj. hmyz. Korýši v tomto širším smyslu se označují jako Pancrustacea.

Sladkovodní a suchozemští zástupci

  • raci – V Česku je původní např. rak říční (a) či rak kamenáč. Invazní americké druhy raků (např. rak pruhovaný – b, rak signální) přenášejí původce račího moru, tím původní druhy ohrožují.
  • planktonní korýši (drobní, vznášejí se ve vodě): např. hrotnatka (c), buchanka (d)
  • stínky (e) a svinky (f) – Suchozemské, žijí např. v opadance, pod kameny, ve sklepích apod.
  • žábronožka sněžní (g), listonoh jarní či letní (h) – Žijí v periodických tůních, ty v létě vysychají, živočichové toto období přežívají ve formě vajíček.

příklady korýšů

Mořští zástupci

  • humr evropský (1), langusta obecná (2), garnát obecný (3), krevetka severní (4) – Konzumovaní.
  • krabi (5) – Mají zadeček stočený pod hlavohrudí, pohybují se obvykle do stran.
  • raci poustevníčci (6) – Obývají prázdné ulity plžů, žijí v mutualizmu se sasankami.
  • velekrab japonský (7) – Největší korýš žijící ve velkých hloubkách.

příklady korýšů

Hmyz zahrnuje přes 90 % druhů živočichů na Zemi. Hmyz je převážně suchozemskou skupinou, některé druhy či vývojová stádia žijí ve sladké vodě. Zástupci hmyzu mají většinou 6 kráčivých nohou a složené oči z drobných oček. Suchozemští zástupci dýchají vzdušnicemi.

Hmyz patří mezi členovce, dále pak do skupiny Pancrustacea (korýši v širším smyslu) a skupiny šestinozí.

Vzdušnicovci neexistují

Zástupci hmyzu (respektive šestinohých) se dříve společně se stonožkovci řadili do skupiny vzdušnicovci. Tato skupina je však nepřirozená (vzdušnice šestinohých a stonožkovců vznikly nezávisle na sobě). Zastaralé systematické zařazení hmyzu však stále přetrvává v učebnicích.

Zástupci hmyzu mohou mít různě vyvinuté ústní ústrojí (např. lízací u much, bodavě-sací u komárů či ploštic, kousací u brouků, sací u motýlů).

Zástupci hmyzu většinou létají za pomoci křídel protkaných žilnatinou. Křídla chybějí evolučně původním zástupcům (např. rybenkám). U některých druhů (zejména u parazitů – blecha, štěnice, veš…) jsou ztracená druhotně.

U „hmyzu s proměnou nedokonalou“ se stavba těla mladého jedince podobá stavbě těla dospělce (např. rovnokřídlí, polokřídlí). Hmyz s proměnou dokonalou má ve svém životním cyklu stádium kukly, mladý jedinec se od dospělce liší jak stavbou těla, tak často i ekologií (např. motýli, dvoukřídlí).

Hmyz je zásadní součástí ekosystémů, některé druhy (např. včela medonosná, potemník moučný) jsou přímo využívané člověkem.

Hmyz s proměnou nedokonalou

Přejít ke cvičením na toto téma »

„Hmyz s proměnou nedokonalou“ je umělá (pomocná) skupina hmyzu, u kterého je mladý jedinec stavbou těla podobný dospělci. Mladý jedinec (nymfa) obvykle nelétá a nedokáže se rozmnožovat. V životním cyklu není přítomno stádium kukly.

příklady hmyzu s proměnou nedokonalou

Rybenka domácí (a) je bezkřídlý hmyz. Žije v blízkosti člověka, bývá aktivní v noci.

Larvy jepic (b) žijí ve několik let ve vodě, dospělci mají velmi krátký život (v řádu hodin až dnů).

Vážky i jejich larvy jsou dravé. Larvy žijí pod vodou, loví mj. prodlouženým spodním pyskem (maskou). Do této skupiny hmyzu patří např. vážky, šídla (c) či motýlice.

Švábi mnohdy mají zakrnělá křídla. Bývají všežraví. Některé druhy, např. šváb obecný (d) či rus domácí, jsou škůdci v budovách. Mezi šváby náleží i termiti, ti žijí sociálním (společenským) způsobem života. Švábi jsou častí zejména v tropech a subtropech.

Škvoři (např. škvor obecný – e) mají první pár křídel přeměněný v malé krovky. Klíšťkovité štěty na konci zadečku jim slouží k obraně a skládání blanitých křídel.

příklady hmyzu s proměnou nedokonalou

Rovnokřídlí mají často 3. pár končetin přizpůsobený ke skákání, dokáží vytvářet zvuky třením částí těla o sebe (stridulace). Patří sem saranče (např. saranče čárkovaná – f), kobylky (oproti sarančím mají delší tykadla, české druhy jsou větší), cvrčci či krtonožka obecná.

Vši druhotně ztratily křídla a přizpůsobily se parazitování. Veš dětská (g) žije ve vlasech, živí se krví. Lze proti ní bojovat např. ručním vyčesáváním vajíček (hnid) z vlasů.

Do skupiny polokřídlých patří mj. mšicosaví a ploštice:

  • Mezi mšicosavé patří mšice (h), ty se živí šťávami rostlin. Mnohdy žijí v symbióze s mravenci.

  • Ploštice mají polokrovky, první pár křídel, který je vpředu zpevněný (sklerotizovaný) a vzadu blanitý. Ústní ústrojí ploštic je bodavě sací. Většinou se živí rostlinnými šťávami, některé druhy (např. štěnice domácí) jsou parazitické. Mezi ploštice patří např. ruměnice pospolná (i) žijící často na kmenech lip či bruslařka (j), dravá ploštice pohybující se po vodní hladině.

Hmyz s proměnou dokonalou

Přejít ke cvičením na toto téma »

Hmyz s proměnou dokonalou zahrnuje skupiny hmyzu, u nichž má mladý jedinec zcela jinou stavbu těla než dospělec. Mladý jedinec se od dospělce často liší svou ekologií (např. tím, kde žije, čím se živí).

Životní cyklus hmyzu s proměnou dokonalou

Z vajíčka (A) se líhne mladý jedinec (larva, např. u motýlů konkrétně housenka – B), ten se několikrát svléká a roste. Poslední svlečená pokožka (kutikula) vytvoří kuklu (C). Zde dojde k rozpadu tkání a prakticky od základu se „sestaví“ dospělý jedinec (imago, D). Dospělci se rozmnožují a cyklus se opakuje.

životní cyklus hmyzu s proměnou dokonalou

Příklady skupin (řádů)

Síťokřídlí mají křídla s výraznou žilnatinou. Patří sem např. dravá zlatoočka obecná či mravkolev obecný, jehož larvy (1) loví s využitím jamek v písku.

Blanokřídlí mají dva páry blanitých křídel. Zahrnují mnohé sociální druhy: Včela medonosná (2) je významným opylovačem. Z nektaru rostlin či medovice vytváří med, který uskladňuje do plástů jako potravu. Čmeláci (např. čmelák zemní) jsou zavalitější než včely. Vosy a sršně (3) mají výstražné zbarvení, jsou dravé. Mravenci (např. mravenec lesní) žijí pospolitě v mraveništích, křídla mají pouze v čase rozmnožování.

příklady hmyzu s proměnou dokonalou

Brouci mají první pár křídel přeměněný na zpevněné krovky. Mívají různorodá tykadla, jejich ústní ústrojí je kousací (často přeměněné v lízací). Mezi brouky patří např. draví střevlíci (4), roháč obecný (5), světlušky (6) či slunéčka (7).

Dvoukřídlí mají jeden pár blanitých křídel, druhý pár mají přeměněný na kyvadélka (haltery), ta jim slouží k manévrování. Mají beznohé larvy. Mezi dvoukřídlé patří např. moucha domácí (a), komáři (b) sající krev či pestřenky (c), které mají výstražné zbarvení.

příklady hmyzu s proměnou dokonalou

Mezi blechy patří blecha obecná (d). Má zploštělé tělo, saje krev člověka a dalších obratlovců.

Motýli mají rozměrná křídla pokrytá drobnými šupinkami. Housenky jsou zpravidla býložravé, dospělci se živí nektarem. Mezi motýly s denní aktivitou patří například babočky (e) či okáči (f), noční aktivitu má třeba kovolesklec gama (g) či dlouhozobka svízelová (h).

Paryby jsou skupinou převážně mořských obratlovců. Mají chrupavčitou kostru, dýchají žábrami.

Žraloci

Žraloci mají torpédovité tělo pokryté ostrými šupinami. Jejich zuby se postupně obměňují. Patří mezi ně například:

  • žralok obrovský (a) – Největší zástupce, filtruje plankton.
  • žralok bílý (b) – Dravý, na vrcholu potravních řetězců.
  • kladivoun bronzový (c) – Dravý, má zploštělou hlavu.
žralok obrovský
a – žralok obrovský
žralok bílý
b – žralok bílý
kladivoun bronzový
c – kladivoun bronzový

Útoky dravých žraloků na lidi jsou vzácné (celosvětově se odehraje kolem 80 případů za rok), nicméně jsou medializované. Asi 15 % z nich vede k úmrtí člověka.

Rejnoci

Rejnoci mají zploštělé tělo, jejich párové ploutve srůstají v ploutevní lem. Mezi rejnoky náleží například:

  • rejnok ostnatý (d) – Žije např. ve Středozemním a Baltském moři.
  • manta obrovská (e) – Největší z rejnoků, široká až 5 m.
  • parejnok elektrický (f) – Loví za použití elektrického výboje.
rejnok ostnatý
d – rejnok ostnatý
manta obrovská
e – manta obrovská
parejnok elektrický
f – parejnok elektrický

Paprskoploutvé ryby jsou skupinou vodních obratlovců. Mohou žít ve sladké i slané vodě, případně mezi sladkou a slanou vodou migrovat. Mají obvykle kostěnou kostru. Dýchají žábrami, které jsou kryté kostěnými skřelemi. Kůže ryb je pokryta šupinami a slizem. Ryby mohou mít plynový měchýř, který udržuje pozici těla ve vodě. Mezi smyslové orgány ryb náleží např. hmatové vousy či postranní čára, která umožňuje vnímání proudění vody.

Rozmnožování ryb se nazývá tření. Oplození je vnější, samec vypouští spermie (mlíčí) a samice vajíčka (jikry).

Příklady sladkovodních druhů

  • kapr obecný (a) – Přirozeně žije v okolí Černého a Kaspického moře, na území Česka se chová již asi 500 let.
  • okoun říční (b) – Má rozdělenou hřbetní ploutev, dravý.
  • lín obecný (c) – Žije u dna vod, má oblé ploutve.
  • karas obecný (d) – Menší než kapr, vytlačován invazním karasem stříbřitým.
  • štika obecná (e) – Dravec s protáhlým tělem.
  • sumec velký (f) – Aktivní hlavně v noci, patří mezi největší ryby Evropy.
  • pstruh potoční (g) – Jako další lososovití má tukovou ploutvičku, mívá červené skvrny na světlém podkladu.
kapr obecný
a – kapr obecný
okoun říční
b – okoun říční
lín obecný
c – lín obecný
karas obecný
d – karas obecný
štika obecná
e – štika obecná
sumec velký
f – sumec velký
pstruh obecný
g – pstruh obecný

Příklady migrujících a mořských druhů

Losos obecný (1) žije po většinu života v moři, za účelem rozmnožování migruje do řek. Úhoř říční (2) má hadovité tělo, za rozmnožováním migruje ze sladkých vod Evropy do Sargasového moře.

  • sleď obecný (3) – Připravují se z něj např. závitky (zavináče).
  • treska obecná (4) – Dravá ryba chladných moří, často zpracovávána na filety.
  • různé druhy tuňáků (5)
  • sardinka obecná (6) – Často konzervována.
  • koníček mořský (7) – Má netypický tvar těla a chápavý ocas, jikry se vyvíjejí v břišním vaku samce.
  • klaun očkatý (8) – Žije v mutualistickém (vzájemně prospěšném) vztahu se sasankami.
losos obecný
1 – losos obecný
úhoř říční
2 – úhoř říční
sleď obecný
3 – sleď obecný
treska obecná
4 – treska obecná
tuňák
5 – tuňák
sardinka obecná
6 – sardinka obecná
koníček mořský
7 – koníček mořský
klaun očkatý
8 – klaun očkatý

Je člověk ryba?

Mezi „ryby“ se historicky řadily paprskoploutvé ryby (o těch je tato kapitola, většina běžných ryb) a vodní svaloploutví.

Mezi svaloploutvé patří např. latimérie, ale také čtyřnožci včetně člověka. Pokud bychom tedy jako ryby nebrali pouze vodní organizmy a zahrnuli bychom celou skupinu svaloploutvých, mohli bychom prohlásit, že člověk je ryba. Koneckonců, např. končetiny čtyřnožců (včetně člověka) vznikly přeměnou ploutví jejich „rybích“ předků.

Obojživelníci jsou skupinou obratlovců. Žijí na souši, ale do určité míry jsou vázaní na vodní prostředí (zejména při rozmnožování). Jejich kůže je žláznatá a neustále vlhká. Larvy dýchají žábrami, dospělci plícemi (též se u nich uplatňuje kožní dýchání). Mají nestálou teplotu těla.

Ocasatí obojživelníci

Mezi ocasaté obojživelníky patří například čolek obecný (a) či výstražně zbarvený, vejcoživorodý mlok skvrnitý (b).

příklady ocasatých obojživelníků

Bezocasí obojživelníci (žáby)

Larva žab se nazývá pulec. Žáby v dospělosti nemají ocas. Samci mnohdy mívají ozvučné měchýřky, které zesilují jejich skřehotání.

příklady bezocasých obojživelníků (žab)

Mezi žáby patří například:

  • ropucha obecná (1) – Má zavalité tělo s bradavičnatou kůží.
  • skokani – Např. skokan zelený (2) a skokan hnědý (3). V Česku žije více druhů ze skupiny hnědých skokanů (ti se mimo rozmnožování zdržují spíše mimo vodu) i zelených skokanů (ti žijí blíže vody).
  • kuňka žlutobřichá (4) – Na břiše má výstražné zbarvení, které ukazuje při ohrožení.
  • rosnička zelená (5) – Na nohou má přísavné polštářky, dokáže lézt po rostlinách.
  • pralesničky (6) – Často výstražně zbarvené, jedovaté. Žijí v tropech.

Plazi jsou skupinou obratlovců. Neptačí plazi mají nestálou tělesnou teplotu. Plazi jsou přizpůsobeni životu na souši (suchozemští plazi mají suchou kůži), někteří jsou druhotně vodní. U plazů jsou vyvinuté zárodečné obaly. Mláďata se většinou líhnou z vajec s vápenatou skořápkou.

Želvy

Želvy mají tělo kryto kostěným krunýřem, který vzniká mj. přeměnou žeber. Mají bezzubé čelisti. Patří sem například:

  • želva bahenní (a) – Původní v Česku, má tmavý krunýř se žlutými skvrnkami.
  • želva žlutohnědá (řecká) (b) – Žije na jihu Evropy, býložravá.
  • želva nádherná (c) – Ze Severní Ameriky, chová se.
  • želva sloní (d) – Žije na Galapágách, patří mezi největší želvy a nejvíce dlouhověké obratlovce.
  • kareta obrovská (e) – Přizpůsobena životu ve slané vodě.

příklady želev

Šupinatí

Šupinatí plazi zahrnují ještěry a hady. Mezi ještěry náleží:

  • ještěrka obecná (1) – Samci jsou zelení, samice hnědé.
  • ještěrka zelená (2) – Samci mají modré hrdlo, v teplejších oblastech.
  • slepýš křehký (3) – Ještěr se zakrnělými končetinami.
  • varan komodský (4) – Největší ještěr, dravý.
  • leguán zelený (5) – Býložravý, má hřeben trnů na hřbetě.
  • chameleon obecný (6) – Dokáže měnit zbarvení kůže dle nálady a nezávisle hýbat očima.

příklady ještěrů

Hadi jsou výlučně draví, mají výrazně roztažitelné čelisti. Patří sem například:

  • užovka obojková (a) – Má za hlavou bílé/žluté skvrny, jako další užovky má kulatou zornici.
  • zmije obecná (b) – Má svislou zornici a obvykle černý klikatý pruh na zádech, jedovatá.
  • V tropech žijí např. škrtiči hroznýš královský (c) či anakonda velká (d). Kobra indická (e) usmrcuje kořist jedem.

příklady hadů

Krokodýli

Mezi krokodýly náleží například:

  • krokodýl nilský (1)
  • aligátor severoamerický (2)
  • gaviál indický (3) – Má dlouhé a úzké čelisti.

příklady krokodýlů

Dinosauři

V druhohorách byli dominantními plazi dinosauři.

Ptáci patří mezi dinosaury

Podle současného poznání jsou plazi nepřirozenou skupinou. Pokud by měla skupina být monofyletická (zahrnovat všechny potomky společného předka), zahrnovali by plazi i ptáky. Plazi včetně ptáků se řadí do skupiny Sauropsida.

Ptáci jsou teplokrevní obratlovci. Jejich čelisti jsou bezzubé, přeměněné v zobák. Velké množství ptačích druhů je uzpůsobeno létání. Efektivnější výměnu vzduchu v plicích zajišťují vzdušné vaky, které mohou zasahovat i do kostí (kosti jsou tak odlehčené). Povrch těla je u ptáků kryt peřím. Obrysové peří slouží zejména k letu, peří prachové slouží jako tepelná izolace. Mohutné létací svaly se upínají na hřeben hrudní kosti. Ptáci za účelem rozmnožování snášejí vejce, která obvykle zahřívají. Mláďata ptáků mohou být krmivá (rodiče je krmí, např. pěvci) či nekrmivá (po vylíhnutí si sama hledají potravu, např. u kura domácího).

Běžci, hrabaví, měkkozobí a vodní skupiny

Přejít ke cvičením na toto téma »

Běžci

Běžci nedokážou létat, rychle však běhají. Patří mezi ně např. pštros dvouprstý (a) žijící v Africe, nandu pampový (b) z Jižní Ameriky či australský emu hnědý (c).

Hrabaví

Hrabaví ptáci nepříliš dobře létají, množství času tráví na zemi. Do této skupiny náleží např. křepelka polní (d) či koroptev polní (e). Tyto druhy jsou ohrožené hlavně intenzivním zemědělstvím. Tetřev hlušec (f) je v Česku vzácný. Kur domácí (g, samice je slepice, samec kohout) byl pravděpodobně vyšlechtěn mj. z kura bankivského žijícího v jižní a jihovýchodní Asii. Bažant obecný (h) pochází z Malé Asie, projevuje se u něj výrazná pohlavní dvojtvárnost.

příklady ptáků

Měkkozobí

Mezi měkkozobé patří např. holub domácí (i) původně chovaný pro maso a přenos zpráv. Holub hřivnáč (j) je ve srovnání s holubem domácím větší a má světlé skvrny na stranách krku. Hrdlička zahradní (k) se na území Česka rozšířila z Balkánu, má černý pruh na krku a světle šedé peří. Původní hrdlička divoká (l) má na krku pruhů více.

Vrubozobí

Vrubozobí mají vroubkovaný zobák, který slouží k drcení rostlinné či živočišné potravy. Do této skupiny patří např. labuť velká (m), kachna divoká (n) či husa velká (o).

příklady ptáků

Čápi

Mezi čápy vyskytující se na území Česka náleží čáp bílý (n, hnízdí v blízkosti člověka) a čáp černý (o, hnízdí zejména v lesích, na skalách). Čápi jsou typickým příkladem migrujících ptáků, kteří v zimě pobývají v Africe.

Veslonozí

Volavka popelavá (p) se živí hlavně rybami, v letu rozlišit od čápa podle prohnutého krku. Kormorán velký (q) je v dospělosti černě zbarven, v jeho potravě též převládají ryby.

Krátkokřídlí

Lyska černá (r) má typickou bílou lysinu nad kořenem zobáku. Nemá plovací blány, na nohou má kožní lemy. Slípka zelenonohá (s) má tmavé peří, žlutozelené nohy a červený čelní štítek.

Dlouhokřídlí

Racek chechtavý (t) má typický hlas, hnízdí v koloniích. V letním šatu má černou hlavou, v zimním černou tečku za okem.

Tučňáci

Tučňáci (např. tučňák kroužkový – u) žijí až na výjimku na jižní polokouli. Druhotně ztratili schopnost létat, dovedou však dobře plavat.

příklady ptáků

Sovy, dravci, sokoli, šplhavci a další

Přejít ke cvičením na toto téma »

Sovy

Sovy jsou draví ptáci, kteří jsou aktivní zejména v noci. Mají výborný sluch, oči směřující dopředu, dokáží tiše létat. Kořist polykají vcelku, následně zvrátí její zbytky (vývržky). Mezi sovy náleží například:

  • puštík obecný (a) – Nejběžnější sova Česka.
  • kalous ušatý (b) – Má pírka připomínající uši, oranžové oči.
  • výr velký (c) – Největší sova Evropy.
  • sýček obecný (d) – Drobná sova, kriticky ohrožena mj. kvůli úbytku vhodných míst k životu.
  • sova pálená (e) – Světle zbarvená sova se srdcovitým závojem kolem očí.

příklady ptáků

Dravci, sokoli

Dravci a sokoli jsou dvě obdobně přizpůsobené, avšak nepříbuzné skupiny. Jedná se o predátory s výborně vyvinutým zrakem. Mezi dravce patří třeba:

  • káně lesní (f) – Častý středně velký dravec, živí se zejména drobnými savci.
  • orel mořský (g) – Největší evropský orel, v Česku vyhuben a reintrodukován. Má bílý ocas, často v blízkosti vod.
  • jestřáb lesní (h) – Středně velký dravec s černo-bíle proužkovaným břichem a žlutým okem.

Do řádu sokolů patří například:

  • poštolka obecná (i) – Běžný malý sokol, má rezavé zbarvení, v letu zužující se ocas; dokáže se třepotat na místě.
  • sokol stěhovavý (j) – Má černý „vous“ pod okem, v Česku vzácný.

příklady ptáků

Svišťouni

Mezi svišťouny náleží například rorýs obecný (k). Pobývá prakticky jen ve vzduchu (za letu i spí). Lze poznat podle srpovitých křídel, živí se hmyzem. Kolibříci (l) žijí v Americe, živí se nektarem z květů.

Srostloprstí

Do skupiny srostloprstých patří kupříkladu ledňáček říční (m). Má nezaměnitelné, výrazné modro-oranžové zbarvení. Živí se zejména rybami, hnízdí v písčitých či hlinitých březích.

Šplhavci

Šplhavci často hnízdí v dutinách stromů, které sami tvoří. Mezi šplhavce patří:

  • datel černý (n) – Největší český šplhavec; má černé peří, samec má červené temeno, samice pouze proužek na týlu.
  • strakapoud velký (o) – Černo-červeno-bíle zbarven, menší a v Česku častější než datel.
  • žluna zelená (p) – Často hledá potravu na zemi, žere hlavně mravence.

Kukačky

Zástupcem kukaček je kukačka obecná (q). Jedná se o hnízdního parazita, klade vejce do hnízd jiných ptáků.

příklady ptáků

Pěvci jsou početnou skupinou ptáků (tvoří asi polovinu ptačích druhů celkově). Mají zpravidla dobře vyvinuté hlasové ústrojí, mají krmivá mláďata

Příklady druhů pěvců

  • sýkora koňadra (a) – Běžný pěvec se žlutým břichem a černou hlavou, příbuzná sýkora modřinka (b) je menší a má modré temeno.
  • kos černý (c) – Samci jsou černí se žlutooranžovým zobákem, samice hnědé. Často v blízkosti člověka.
  • pěnkava obecná (d) – Jeden z nejběžnějších pěvců, má dva bílé proužky na křídle.
  • vrabci – Obývají např. okraje obcí a křoviny. U vrabce domácího (e) se projevuje pohlavní dvojtvárnost, vrabec polní (f) má černou skvrnu na tváři.
  • strnad obecný (g) – V zemědělské krajině, na mezích a v křovinách, samci jsou výrazně žlutí.
  • stehlík obecný (h) – Má červené zbarvení na hlavě a žluté na křídle, živí se např. semeny pcháčů a bodláků.

příklady ptáků

  • hýl obecný (i) – Má černou hlavu, samci červené břicho, samice hnědé.
  • vlaštovka obecná (j) – Má červené hrdlo a výrazně vidlicovitý ocas, loví hmyz za letu, tvoří si miskovitá hnízda z bláta a slin.
  • jiřička obecná (k) – Oproti vlaštovce má jen slabě vykrojený ocas, bílou kostrč, tvoří pospolitá polokulovitá hnízda vně budov.
  • špaček obecný (l) – Menší než kos, samci mají tečkované peří. Živí se zejména plody.
  • červenka obecná (m) – Má červenou náprsenku, teritoriální, vyhledává potravu hlavně na zemi.
  • drozd zpěvný (n) – Zejména hnědého/okrového zbarvení, žere zejména bezobratlé (dokáže např. rozbíjet schránky měkkýšů).
  • brhlík lesní (o) – Modrošedě a žlutooranžově zbarven, obratně šplhá po stromech.
  • králíček obecný (p) – Nejmenší opeřenec Česka, v jehličnatých lesích.

příklady ptáků

  • krkavcovití pěvci – Jsou zpravidla všežraví, vynikají svou inteligencí.
    • sojka obecná (q) – Má modré pole na křídle.
    • straka obecná (r) – Má černo-bílé zbarvení, často ve městech.
    • vrána černá (s; rozšířena na západě), vrána šedá (t; rozšířena na východě)
    • havran polní (u) – Větší než vrána, má lysinu kolem zobáku.
    • krkavec obecný (v) – Z jeho siluety při letu důrazně vyčnívá hlava, má klínovitý ocas.

příklady ptáků

Savci obecně, vejcorodí, vačnatci

Přejít ke cvičením na toto téma »

Savci jsou obratlovci se stálou tělesnou teplotou. Tělo mají kryté srstí, svá mláďata krmí mateřským mlékem. Zárodek se alespoň určitý čas vyvíjí v těle matky (u placentálů zajišťuje výměnu látek mezi matkou a plodem placenta). Srdce savců obsahuje 2 síně a 2 komory, pravá a levá část srdce jsou dokonale oddělené přepážkou.

Savci žijí na souši, někteří (např. kytovci) druhotně obývají vodní prostředí. Letouni jsou schopni aktivního letu.

Vejcorodí

Mezi vejcorodé (resp. do skupiny ptakořitní) patří ptakopysk podivný (a) a čtyři druhy ježur (b). Tito savci mají kloaku, snášejí vejce. Vyskytují se pouze v Austrálii a na Nové Guinei.

příklady vejcorodých savců a vačnatců

Vačnatci

Vačnatci přirozeně obývají zejména Austrálii, vačice žijí v Americe. Jejich mláďata se rodí nedokonale vyvinutá a dále se vyvíjejí ve vaku samice. Mezi vačnatce patří například:

  • koala medvídkovitý (1) – Živí se prakticky výhradně eukalyptem (blahovičníkem).
  • klokani (např. klokan rudý, 2) – Jsou býložraví, pohybují se i za pomoci svalnatého ocasu.
  • ďábel medvědovitý (3, „tasmánský čert“) – Žije prakticky jen na Tasmánii.
  • vačice (např. vačice opossum, 4) – Jedná se zejména o všežravce, žijí v Americe.

Placentálové

Skupině placentálů jsou věnovány následující kapitoly.

Šelmy jsou skupinou placentálních savců. Jsou to obvykle masožravci, v potravních řetězcích stojí na pozici vrcholových predátorů. Šelmy jsou často velmi pohyblivé, mají výkonné smysly (zejména zrak, čich). Do skupiny šelem náleží i ploutvonožci, kteří se přizpůsobili životu ve vodě.

Kočkovití

  • kočka divoká (a) – Zavalitější a plašší než kočka domácí (b), která z kočky divoké byla vyšlechtěna.
  • rys ostrovid (c) – Největší kočkovitá šelma Česka, má trojúhelníkové uši s typickými černými štětinami, živí se zejména srnčí zvěří.
  • lev (d) – Žije v savanách Afriky (a omezeně v Indii), má výraznou pohlavní dvojtvárnost.
  • tygr (e) – Největší kočkovitá šelma, má různé poddruhy (např. tygr indický, kriticky ohrožený tygr sumaterský, tygr ussurijský žijící v tajze).
  • levhart skvrnitý (f) – Žije v Asii a Africe, má skvrny se světlejším středem.
  • gepard štíhlý (g) – Nejrychlejší suchozemský živočich, žije zejména v savanách Afriky.
  • puma americká (h) – Obývá širokou škálu prostředí, pískově zbarvena.
  • jaguár americký (i) – S. a J. Amerika, usmrcuje kořist prokousnutím lebky, má na srsti skvrny s černým středem.

příklady šelem

Psovití

  • vlk obecný (1) – V Česku vyhuben, v roce 2014 se zde opět začal rozmnožovat a jeho počty stoupají. Není přímým ohrožením člověka, může však způsobovat škody na hospodářských zvířatech (to vede k rozporům mezi hospodáři a ochránci přírody). Z vlka byl vyšlechtěn pes.
  • liška obecná (2) – Všežravá, aktivní zejména v noci.
  • psík mývalovitý (3) – Zavlečený z východní Asie.

příklady šelem

Lasicovití

  • kuna skalní (a) – Největší lasicovitá šelma v Česku, všežravá (žere např. hlodavce, ptáky, vejce, ovoce).
  • kuna lesní (b) – Oproti kuně skalní žije spíše v lesích. Na hrdle má žlutou srst, její postava je „shrbená“.
  • kolčava (c) – Nejmenší lasice, všežravá.
  • hranostaj (d) – V zimní srsti bílý, má černou špičku ocasu.
  • vydra říční (e) – Má uzavíratelné uši a nozdry, svalnatý ocas, plovací blány a hustou podsadu.
  • jezevec lesní (f) – Měří až 85 cm, černo-šedo-bílé zbarvení, žije v norách.

příklady šelem

Medvídkovití

Mezi medvídkovité šelmy patří mýval severní (**). Je všežravý. Pochází z Ameriky, v Česku je nepůvodní a rozšiřuje se.

Medvědovití

  • medvěd hnědý (1) – Na východě Česka, kam proniká ze Slovenska. Všežravý. Největší evropská šelma.
  • medvěd lední (2) – Žije v Arktidě, loví zejména tuleně.
  • panda velká (3) – Z Číny, žere prakticky jen bambus.

příklady šelem

Ploutvonožci

  • tuleni (a) – Mají zakrnělé zadní končetiny směřující dozadu, přední končetiny mají viditelné prsty.
  • rypouš sloní (b) – Největší ploutvonožec, náleží mezi tuleňovité, žije na jižní polokouli.
  • lachtani (c) – Oproti tuleňům mají ušní boltce, výraznější končetiny, častěji pobývají na souši (kde i spí).
  • mrož lední (d) – Má výrazné kly (prodloužené špičáky), na severní polokouli.

příklady šelem

Hlodavci

Hlodavci jsou druhově nejbohatším řádem savců. Ke zpracování potravy jim slouží mj. dva páry dorůstajících řezáků (hlodáků). Hlodavci se živí hlavně rostlinami. Sami bývají kořistí mnoha predátorů (např. dravců, sokolů, sov, šelem…). Dokáží se rychle rozmnožovat. Mezi zástupce hlodavců patří:

  • veverka obecná (a) – Žije samotářsky na stromech, živí se rostlinnou potravou (dělá si zásoby na zimu, kterou nepřespává). Staví si hnízda z větví a listí. Jediný druh veverky v Česku, jedinci mohou mít různé zbarvení od rezavé do černé.
  • myš domácí (b) – Malý hlodavec žijící v blízkosti člověka, používá se i jako laboratorní zvíře.
  • potkan (c) – Z východní Asie, nyní rozšířen celosvětově, všežravý.
  • krysa (d) – Má ocas delší než tělo, v Česku víceméně vytlačena potkanem.
  • hraboš polní (e) – Oproti myši má zakulacenější čenich, žije na polích, opakovaně dochází k jeho přemnožení.
veverka obecná
a – veverka obecná
myš domácí
b – myš domácí
potkan
c – potkan
krysa
d – krysa
hraboš polní
e – hraboš polní
  • křeček polní (f) – Žere zejména rostliny, vzácněji živočichy. Má lícní torby. Oproti chovaným křečkům je větší (kolem 25 cm). Ubývá, zvláště chráněný.
  • sysel obecný (g) – Žlutošedý, žije v koloniích. Dříve byl běžným zemědělským škůdcem, dnes je zvláště chráněný a vzácně obývá rovné travnaté plochy.
  • bobr evropský (h) – Největší evropský hlodavec, žije v norách v březích. Má široký šupinatý ocas ke kormidlování a varování ostatních bobrů. V zimě se živí dřevinami uskladněnými díky stavění hrází, v létě žere zejména byliny.
  • ondatra pižmová (i) – Počátkem 20. století dovezena z Ameriky mj. do Dobříše.
  • nutrie říční (j) – Původně chována pro kožešinu, nyní její početnost ve volné přírodě stoupá (invazní druh).
křeček polní
f – křeček polní
sysel obecný
g – sysel obecný
bobr evropský
h – bobr evropský
ondatra pižmová
i – ondatra pižmová
nutrie říční
j – nutrie říční

Zajícovci

Mezi zajícovce náleží pišťuchovití a zajícovití. Zástupci zajícovitých jsou:

  • králík divoký (1) – Původně ze západní Evropy, na území Česka dovezen ve středověku. Hrabe si nory, samice rodí neosrstěná a nevidoucí mláďata. Invazní např. v Austrálii. Byl z něj vyšlechtěn králík domácí.

Králík divoký v Česku

V minulosti býval králík běžnou lovnou zvěří, v současnosti mají populace v Česku minimální velikost mj. kvůli chorobě myxomatóze.

  • zajíc polní (2) – Původní v Česku, oproti králíkovi má černé špičky uší, delší zadní končetiny, je celkově větší. Samice rodí osrstěná a vidoucí mláďata na povrchu země (mladé zajíčky koncem zimy tedy není vhodné vozit do záchranných stanic, přežijí i mráz a matky je kojí).
králík divoký
1 – králík divoký
zajíc polní
2 – zajíc polní

Příbuznost hlodavců a zajícovců

Hlodavci a zajícovci jsou si navzájem blízce příbuzní, společně se řadí do skupiny zvané Glires.

Sudokopytníci jsou skupinou savců. Třetí a čtvrtý prst u nich obvykle nesou váhu těla a jsou opatřeny kopyty či kopýtky. Mezi sudokopytníky jsou na základě molekulární biologie řazeni i kytovci. Ti se druhotně přizpůsobili životu ve vodě, jejich končetiny jsou přeměněné v ploutve.

„Nepřežvýkaví“ sudokopytníci

Mezi „nepřežvýkavé“ sudokopytníky náleží prasatovití:

  • prase divoké (a) – Je všežravec s dobře vyvinutým čichem, obývá zejména listnaté lesy. V současnosti je v Česku přemnoženo. Bylo z něj vyšlechtěno prase domácí.
prase divoké
a – prase divoké

Přežvýkavci

Přežvýkaví sudokopytníci jsou býložraví, tomu je přizpůsobena jejich trávicí soustava. Zpracování rostlinné potravy (obsahující těžko stravitelnou celulózu) zajišťují mj. tři předžaludky (bachor, čepec, kniha) a žaludek (slez). Zejména v bachoru se na trávení podílejí bakterie, prvoci a houby. Potrava se také vrací k přežvýkání do tlamy.

Přežvýkaví mají parohy kostěného původu (po říji je shazují, u jelenovitých) či rohy kožního původu (u turovitých). Mezi přežvýkavé patří například:

  • turovití
    • tur domácí (b) – Též skot, hovězí dobytek. Chová se pro maso i mléko.
    • koza domácí (c) – Je schopna spásat i dřeviny, čehož se využívá při managementu krajiny.
    • ovce domácí (d) – Chována zejména pro vlnu.
    • kamzík horský (e) – Žije nad hranicí lesa, do Česka uměle vysazen.
    • muflon (f) – Druhotně zdivočelá ovce.
tur domácí
b – tur domácí
koza domácí
c – koza domácí
ovce domácí
d – ovce domácí
kamzík horský
e – kamzík horský
muflon
f – muflon
  • jelenovití
    • srnec obecný (g) – Nejčastější volně žijící sudokopytník v Česku, jeho říje probíhá v červenci–‍srpnu.
    • jelen lesní (též jelen evropský, h) – Větší než srnec obecný, říje nastává v září–‍říjnu.
    • daněk evropský (i) – Pochází z Malé Asie a Středomoří, původně chován v oborách. Má lopatovité parohy.
    • los (j) – Žije zejména na severu Evropy, v Česku (na Šumavě, Třeboňsku) se nachází malé populace. Má lopatovité parohy.
    • jelen sika (k) – Nepůvodní druh z Asie. V Česku (zejména na západě) přemnožen. Kříží se s jelenem lesním, čímž ho důrazně ohrožuje.
srnec obecný
g – srnec obecný
jelen lesní
h – jelen lesní
daněk evropský
i – daněk evropský
los
j – los
jelen sika
k – jelen sika

Mezi přežvýkavce žijící mimo Česko patří např. sob (l; oproti losovi má u soba samec i samice rozvětvené parohy). Dalšími zástupci jsou žirafy (m).

Do samostatných skupin sudokopytníků patří velbloudovití, mezi něž patří např. velbloud jednohrbý (n) či velbloud dvouhrbý (o). Hrochovití, např. hroch obojživelný (p), jsou blízce příbuzní kytovcům.

sob
l – sob
žirafa
m – žirafa
velbloud jednohrbý
n – velbloud jednohrbý
velbloud dvouhrbý
o – velbloud dvouhrbý
hroch obojživelný
p – hroch obojživelný

Přehled pojmenování samců/samic/mláďat sudokopytníků

Druh Samec Samice Mládě
prase domácí kanec, vepř (vykastrovaný) svině, bachyně (již rodila), prasnice (nerodila) sele, podsvinče
tur domácí býk, vůl (vykastrovaný) kráva, dojnice (již rodila), jalovice (nerodila) tele
koza domácí kozel, hňup (vykastrovaný) koza kůzle
ovce domácí beran, skopec (vykastrovaný) bahnice (již rodila), jehnice (nerodila) jehně
srnec obecný srnec srna srnče
jelen lesní jelen laň kolouch
daněk evropský daněk daněla daňče
los evropský los losí samice/kráva losíče

Kytovci

Kytovci žijí ve vodním prostředí. Dýchají plícemi, musejí se tedy pravidelně nadechovat. Pro udržení teploty těla mají velkou vrstvu podkožního tuku. Orientují se pomocí echolokace (vnímání odražených zvuků), zvukem spolu též komunikují. Mezi kytovce náleží skupiny kosticovci a ozubení.

Kosticovci mají na horní čelisti kostice, pomocí nichž filtrují potravu (kril, mořský plankton). Patří mezi ně:

  • plejtvák obrovský (1) – Největší současný obratlovec, měří až 32 m.
  • velryba grónská (2) – Žije ve studených mořích severní polokoule.

příklady kosticovců

Ozubení kytovci jsou draví, patří mezi ně např. delfín obecný (3), kosatka dravá (4) či vorvaň tuponosý (5).

delfín obecný
3 – delfín obecný
kosatka dravá
4 – kosatka dravá
vorvaň tuponosý
5 – vorvaň tuponosý

Lichokopytníci, chobotnatci, letouni, hmyzožravci, primáti

Přejít ke cvičením na toto téma »

Lichokopytníci

Lichokopytníci se při chůzi opírají o jeden, nebo o tři prsty (u nosorožce). Patří mezi ně například:

  • kůň (a) – Domestikovaný. Dříve využíván k práci a dopravě, dnes spíše k rekreační jízdě.
  • osel (b) – Využíván k práci zejména v jižní Evropě a severní Africe.
  • zebra (c) – Různé druhy žijí v savanách Afriky, pruhy zajišťují splývání v rámci stáda.
  • nosorožec (d) – Mnohé druhy kriticky ohrožené, roh vzniká přeměnou kůže.

Chobotnatci

Chobotnatci mají chobot vzniklý srůstem nosu a horního pysku. Patří sem slon africký (1) či menší slon indický (2). Sloni jsou ohroženi pytláctvím souvisejícím se získáváním slonoviny.

příklady lichokopytníků a chobotnatců

Letouni

Letouni jsou schopni aktivního letu. Často se orientují pomocí echolokace. V Česku žijí netopýři (I) a vrápenci.

Hmyzožravci

Zástupcem hmyzožravců je například krtek obecný (II), který má nohy přizpůsobené hrabání. Ježci (ježek západní – III – a ježek východní) se dovedou v ohrožení stočit do klubka. Rejsek obecný (IV) je drobný, žere např. hmyz, plže či pavoukovce.

příklady letounů a hmyzožravců

Primáti

Primáti obývají zejména tropy a subtropy. Mají sociální způsob života. Jsou býložraví či všežraví, mají dobře vyvinutý zrak.

příklady opic

Mezi poloopice patří např. komby (a) či lemuři (b). Ploskonosí žijí v Americe, mají širokou nosní přepážku a nozdry směřující od sebe. Patří mezi ně např. malpy (c) či vřešťani (d). Úzkonosí obývají Starý svět, zahrnují např. paviány (e), kočkodany (f) či makaky (g).

příklady lidoopů

Mezi lidoopy patří:

  • orangutani (1) – Žijí na Borneu a Sumatře. Pohybují se zejména v korunách stromů, jsou převážně býložraví.
  • gorily (2) – Žijí v Africe. Mají mezi lidoopy nejvýraznější pohlavní dvojtvárnost, jsou býložravé, nejméně agresivní z lidoopů.
  • šimpanzi (3) – Žijí v Africe, obývají širokou škálu prostředí. Menšího vzrůstu. Žerou menší množství kvalitní stravy (rostlinné i živočišné). Jsou teritoriální. Jde o nejbližší příbuzné člověka.
NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence