Regulace vzteku

Poznání toho, co nás rozčiluje, nám může pomoci předcházet výbuchům vzteku. Například pokud víme, že jsme více podráždění, když máme hlad, můžeme se snažit pravidelně jíst.

Když cítíme, že náš vztek roste, můžeme se naučit techniky jako hluboké dýchání, počítání do deseti nebo představování si klidného místa. Můžeme například stisknout míček proti stresu nebo si chvíli hrát s plyšovou hračkou.

Mluvit o tom, co nás štve, může být mnohem účinnější než křičet nebo být agresivní. Asertivní komunikace se dá trénovat.

Například když si spolusedící opakovaně bere věci bez optání, můžeme říct: „Všiml jsem si, že si občas půjčuješ moje věci. Mohl bys mě prosím tě příště říct? Rád ti je půjčím, ale chci vědět, kde co mám.“

Někdy nemůžeme změnit situaci, ale můžeme změnit svůj pohled na ni. Například pokud nás někdo opakovaně štve, můžeme se rozhodnout, že se s touto osobou budeme méně potkávat.

Pokoušet se vidět situaci z pohledu druhé osoby může pomoci snížit vztek.

Představme si, že kamarádka v poslední době často ruší plány na poslední chvíli. Můžeme si myslet: „Proč to dělá? To je tak neslušné!“ Ale když se snažíme porozumět a projevit empatii, místo toho bychom mohli říci: „Co se v ní asi děje? Možná má ve škole hodně stresu nebo prochází těžkým obdobím.“

Tento přístup nám může pomoci lépe chápat situaci kamarádky a možná nás i méně naštve, protože chápeme, že její chování nemusí být zaměřené proti nám osobně.