Polokovy

Polokovy jsou prvky, které tvoří přechod mezi kovy a nekovy. Jsou za standardních podmínek pevné. Vzhledem se obvykle podobají kovům (jsou lesklé), vlastnostmi spíše nekovům (jsou křehké, nejsou kujné, v čisté podobě obvykle nevedou elektrický proud). Tvoří kationty. Mají zásadní význam pro výrobu polovodičů.

Dále uvádíme příklady významných polokovů.

Křemík

Sloučeniny křemíku (\mathrm{Si}) jsou hojně zastoupeny v zemské kůře. Křemík je součástí minerálu křemene (oxid křemičitý, a) či křemičitanů. Tyto minerály pak mohou tvořit horniny.

Oxid křemičitý (\mathrm{SiO_2}) je obsažen ve sklářském písku a využívá se k výrobě skla (b, v běžném sodnovápenatém skle je obsažen asi ze 60–80 %, přidává se ještě uhličitan sodný – \mathrm{Na_2CO_3} – ke snížení teploty tavení a uhličitan vápenatý – \mathrm{CaCO_3}).

Čistý křemík (c) se používá k výrobě polovodičů. Polovodiče jsou nezbytné pro výrobu tranzistorů, které jsou např. součástí procesorů. Také jsou součástí solárních panelů.

Silikony jsou sloučeniny, jejichž základ tvoří řetězec se střídajícími se atomy křemíku (\mathrm{Si}) a kyslíku (\mathrm{O}), dále obsahují uhlík (\mathrm{C}) a vodík (\mathrm{H}). Jsou tepelně i chemicky stálé. Používají se např. pro výrobů tmelů a výplňových hmot (d), nádobí, mazadel/olejů či tělních implantátů.

a – křemen

b – sklo

c – krystal čistého křemíku

d – silikon

Germanium

Čisté germanium (\mathrm{Ge}) i jeho sloučenina oxid germaničitý (\mathrm{GeO_2}) propouštějí infračervené (IR) záření. Toho se využívá např. u termokamer či termovize. Sloučeniny germania se také využívají jako příměsi do optických vláken.

Arsen

Arsen (\mathrm{As}) je značně toxický prvek. Jeho sloučeniny se dříve používaly jako jedy: oxid arsenitý (\mathrm{As_2O_3}, arsenik, otrušík) je zmíněn např. v divadelní hře Maryša (e) bratří Mrštíků (1894). Zhruba do konce 19. století se arsen používal i k výrobě barviv (f).

e – divadelní hra Maryša

f – svinibrodská zeleň