Polokovy jsou prvky, které tvoří přechod mezi kovy a nekovy. Jsou za standardních podmínek pevné. Vzhledem se obvykle podobají kovům (jsou lesklé), vlastnostmi spíše nekovům (jsou křehké, nejsou kujné, v čisté podobě obvykle nevedou elektrický proud). Tvoří kationty. Mají zásadní význam pro výrobu polovodičů.
Dále uvádíme příklady významných polokovů.
Křemík
Sloučeniny křemíku (\mathrm{Si}) jsou hojně zastoupeny v zemské kůře. Křemík je součástí minerálu křemene (oxid křemičitý, a) či křemičitanů. Tyto minerály pak mohou tvořit horniny.
Oxid křemičitý (\mathrm{SiO_2}) je obsažen ve sklářském písku a využívá se k výrobě skla (b, v běžném sodnovápenatém skle je obsažen asi ze 60–80 %, přidává se ještě uhličitan sodný – \mathrm{Na_2CO_3} – ke snížení teploty tavení a uhličitan vápenatý – \mathrm{CaCO_3}).
Čistý křemík (c) se používá k výrobě polovodičů. Polovodiče jsou nezbytné pro výrobu tranzistorů, které jsou např. součástí procesorů. Také jsou součástí solárních panelů.
Typy polovodičů
Ke křemíku se v rámci polovodičů cíleně dodávají příměsi dalších prvků (tzv. dopanty):
- Přidání prvku 13. skupiny (3 valenční elektrony, např. bor – \mathrm{B}) vytváří polovodič typu P („pozitivní“, nositelem náboje jsou „díry“).
- Přidání prvku 15. skupiny (5 valenčních elektronů, např. fosfor – \mathrm{P} či arsen – \mathrm{As}) vytváří polovodič typu N („negativní“, nositelem náboje jsou volné elektrony).
Silikony jsou sloučeniny, jejichž základ tvoří řetězec se střídajícími se atomy křemíku (\mathrm{Si}) a kyslíku (\mathrm{O}), dále obsahují uhlík (\mathrm{C}) a vodík (\mathrm{H}). Jsou tepelně i chemicky stálé. Používají se např. pro výrobů tmelů a výplňových hmot (d), nádobí, mazadel/olejů či tělních implantátů.
a – křemen
b – sklo
c – krystal čistého křemíku
d – silikon
Germanium
Čisté germanium (\mathrm{Ge}) i jeho sloučenina oxid germaničitý (\mathrm{GeO_2}) propouštějí infračervené (IR) záření. Toho se využívá např. u termokamer či termovize. Sloučeniny germania se také využívají jako příměsi do optických vláken.
Arsen
Arsen (\mathrm{As}) je značně toxický prvek. Jeho sloučeniny se dříve používaly jako jedy: oxid arsenitý (\mathrm{As_2O_3}, arsenik, otrušík) je zmíněn např. v divadelní hře Maryša (e) bratří Mrštíků (1894). Zhruba do konce 19. století se arsen používal i k výrobě barviv (f).
e – divadelní hra Maryša
f – svinibrodská zeleň
Arsen a barviva
Před rozvojem organických barviv bylo obtížné dosáhnout výrazných zelených odstínů. Arsen toto však umožňoval (např. ve formě tzv. svinibrodské či Scheeleho zeleně). Barviva obsahující \mathrm{As} však byla toxická, uvolňování sloučenin arsenu z oděvů či tapet neprospívalo zdraví.
Arsenid gallitý
Arsenid gallitý (\mathrm{GaAs}) je polovodič, který má některá specifická využití. Používá se např. pro výrobu velmi efektivních solárních panelů (pro vesmírné aplikace) či LED a laserových diod.