Skupiny krytosemenných rostlin

Listnaté stromy a keře rostou v lesích i na otevřených stanovištích. Jsou součástí kulturní krajiny. Mnohdy se vysazují jako okrasné dřeviny v parcích, též jsou součástí městské zeleně. Dřeviny se v souvislosti s vědou, výzkumem a osvětou pěstují v arboretech, domácí i cizokrajné dřeviny nalezneme též v botanických zahradách.

Listnaté dřeviny jsou pro člověka zdrojem dřeva. Plody dřevin jsou potravou živočichů. Úlohu v ekosystémech má mrtvé dřevo, na které jsou vázáni mnozí živočichové (zejména bezobratlí, též v něm mohou hnízdit dutinoví ptáci – např. datel, strakapoud, brhlík…).

Mnoho listnatých dřevin v lesích má nenápadné květy, opyluje je tedy zejména vítr (výjimkou je např. lípa srdčitá, javory, třešeň ptačí či bez černý).

Příklady listnatých stromů

• dub letní (a), dub zimní – Druhy původní v Česku, dlouhověké stromy s laločnatými listy a rozpraskanou šedohnědou borkou, jejich plody (žaludy) jsou nažky ve zdřevnatělé číšce.
• dub červený (b) – Pochází z Ameriky, má špičaté laloky listů, mnohde se chová invazně.
• buk lesní (c) – Strom s hladkou šedou borkou, listy jsou celokrajné, vejčité. Plodem jsou nažky (bukvice).
• javory (d–f) – Mají dlanitě členěné listy, plodem jsou dvounažky. Javor mléč (d) má části listů ostré, řapík listu po poranění roní mléko (latex). Javor klen (e) má oblé listy a výrazněji klenuté dvounažky. Javor babyka (f) má listy nejmenší, roste mj. v křovinách, vyskytuje se hlavně v nížinách.

a – dub letní

b – dub červený

c – buk lesní

d – javor mléč

e – javor klen

f – javor babyka

• bříza bělokorá (g) – Obsazuje uvolněná stanoviště, rychle roste, má bílou borku, trojúhelníkové listy a květy v jehnědách.
• habr obecný (h) – Oproti buku má dvojitě pilovitý okraj listů a borku se světlými pruhy, plodem jsou oříšky na listenech. Často se používá v živých plotech.
• jasan ztepilý (i) – Má lichozpeřené listy, roste v blízkosti vodních toků či v lužních lesích. V zimě má výrazné tmavé pupeny.
• lípa srdčitá (malolistá) (j) – Národní strom Česka. Má listy se srdčitou čepelí, plody jsou oříšky v úžlabí listenu.
• topoly – Např. topol osika (k) s široce vejčitými zubatými čepelemi listů, které se třepotají ve větru. Topol černý s trojúhelníkovými listy (běžně se pěstuje sloupovitý kultivar ‘Italica’).
• vrba jíva (l) – Na rozdíl od jiných druhů vrb nevyhledává vlhko, častá na rumištích, obsazuje nová stanoviště.

Čeledi pryskyřníkovitých i brukvovitých patří mezi vyšší dvouděložné rostliny.

Pryskyřníkovité

Pryskyřníkovité jsou zejména vytrvalé byliny. Často obsahují jedovaté látky. Jejich květy bývají opylované hmyzem, mnohdy jsou žluté. Obsahují větší množství pestíků i tyčinek. Z pestíků vznikají souplodí nažek či měchýřků.

Mezi zástupce pryskyřníkovitých patří například:

• pryskyřníky (a – pryskyřník prudký) – Často na loukách, obvykle kvetou žlutě.
• blatouch bahenní (b) – V blízkosti vody, má 5četné žluté květy a ledvinité listy.
• orsej jarní (c) – Často ve světlých lesích, menšího vzrůstu než blatouch.
• jaterník podléška (d) – Má fialové či růžové květy, trojlaločné listy připomínají játra.
• oměje (e) – Zejména na horách, prudce jedovaté, opylované čmeláky.
• upolín nejvyšší (f) – Na vlhkých loukách, má žluté kulovité květy.
• sasanka hajní (g) – Ve velkých skupinách v listnatých lesích, přezimuje v oddenku.

Brukvovité

Čeledi růžovitých i bobovitých patří mezi vyšší dvouděložné rostliny.

Růžovité

Růžovité rostliny zahrnují byliny i dřeviny. Mají pravidelné, obvykle 5četné květy s rozlišenými květními obaly. Plodem bývá malvice, peckovice či nažka. Do této čeledi patří většina ovocných dřevin pěstovaných v Česku.

Mezi užitkové růžovité patří například:

• jabloň domácí (a), hrušeň obecná (b) – Plodí malvice.
• třešeň (c), meruňka obecná (d), broskvoň obecná (e), slivoň švestka (f) – Plodí peckovice.
• jahodník velkoplodý (g) – Vyšlechtěný jahodník.

Mezi plané růžovité patří například:

Čeleď miříkovité i hluchavkovité náleží mezi vyšší dvouděložné rostliny.

Miříkovité

Miříkovité rostliny jsou byliny. Jejich listy bývají zpeřené, mnohdy víckrát. Jejich květy jsou obvykle drobné, bílé či žluté, uspořádané do složených okolíků. Před květenstvím se nachází obal z listenů. Plodem bývá dvounažka, která se rozpadá na dvojici plůdků (merikarpií). Mezi miříkovité náleží druhy využívané jako zelenina či koření.

Mezi užitkové miříkovité patří například:

• mrkev obecná (a) – Dvouletá rostlina, roste i volně v přírodě. Vyšlechtěná mrkev ve svém zdužnatělém kořeni obvykle obsahuje oranžové barvivo β-karoten (provitamin A).
• petržel obecná (b) – Kořenová zelenina využívaná např. do polévek. Využívají se i její listy (např. u tzv. kudrnky).
• pastinák setý (c) – Využíván podobně jako petržel, kvete žlutě.
• miřík celer (d) – Pěstován pro své bulvy, ty se užívají jako kořenová zelenina. Řapíkatý celer je pěstován pro zdužnatělé řapíky listů.
• kopr vonný (e) – Listy využívány jako koření, např. do koprové omáčky či při nakládání okurek, kvete žlutě.
• kmín kořenný (f) – Dvouletý, kmín jsou jeho plůdky (využívány např. na chleba a další pečivo).

Mezi plané miříkovité patří například:

Čeledi lilkovité i hvězdnicovité patří mezi vyšší dvouděložné rostliny.

Lilkovité

Mezi lilkovité rostliny náleží množství zemědělsky významných, ale též jedovatých druhů. Jedná se o byliny, jejich květy jsou pravidelné, 5četné, mají srostlý kalich a srostlou korunu. Typickým plodem je bobule.

Mezi pěstované lilkovité patří následující rostliny pocházející z Ameriky:

• lilek brambor (1) – Původně dovezen do Evropy jako okrasná rostlina, pěstuje se pro škrobnaté oddenkové hlízy.
• rajče jedlé (2)
• paprika setá (3) – Plody (bobule) obsahují různé množství alkaloidu kapsaicinu, který může způsobovat pálivost.
• lilek vejcoplodý (4)
• tabák virginský (5) – Do tabákových výrobků, obsahuje nikotin a další alkaloidy. Z celosvětového hlediska rostlina způsobující nejvíce úmrtí lidí.

Mezi planě rostoucí lilkovité náleží tyto jedovaté rostliny:

• rulík zlomocný (6) – V lesích, jedovaté jsou zejména plody (bobule) obsahující alkaloid atropin. Podobné látky se užívají v očním lékařství pro roztažení zornice.
• durman obecný (7) – Planě na rumištích a jako polní plevel, vyšlechtěné durmany se pěstují pro okrasu.

Jednoděložné rostliny klíčí jedním děložním lístkem, mají obvykle svazčité kořeny, souběžnou žilnatinu listů, neuspořádané cévní svazky a trojčetné květy s nerozlišeným okvětím. Mezi jednoděložné patří následující čeledi.

Amarylkovité

Amarylkovité rostliny mají často cibule nebo oddenky. Náleží mezi ně:

• česnek kuchyňský (a) – Stroužky jsou zdužnatělé pupeny.
• cibule kuchyňská (b) – Cibule jsou tvořené krátkým stonkem (podpučím) a zdužnatělými listy.
• pór zahradní (c) – Cibule je podlouhlá, válcovitá.
• pažitka pobřežní (d) – Využívají se listy (např. k ozdobě jídel), roste i volně v přírodě.
• sněženka podsněžník (e) – V přírodě zvláště chráněná, má zelený vzor na vnitřních okvětních lístcích.
• bledule jarní (f) – V přírodě zvláště chráněná, má žluté/zelené skvrny na všech okvětních lístcích, kvete později než sněženka.
• narcisy (g) – Vyšlechtěné pěstované pro okrasu, jedovaté.
• hvězdník (Hippeastrum, h, v zahradnictví „amarylis“) či klivie (i) pěstované jako pokojové rostliny

Kosatcovité

Kosatcovité se vyznačují častou tvorbou oddenků či hlíz, mají v květu tři tyčinky. Do této čeledi patří:

Rostliny se životu ve vodě nebo v její blízkosti musely přizpůsobit. Často mají provzdušňovací pletiva, ta zajišťují rozvod plynů po těle rostliny, ale i nadnášení orgánů (např. listů stulíku). Mnohé vodní rostliny jsou svými oddenky zakotvené ve dnu (např. leknín), nebo jsou jimi navzájem spojené (např. rákos). Plody a semena vodních rostlin jsou často uzpůsobené přenosu vodou.

Některé vodní rostliny se pěstují pro okrasu. Vodních rostlin se využívá v kořenových čistírnách u přírodních koupališť („biotopů“).

Příklady bylin vázaných na vodu

• leknín bílý (a) – Ve stojatých vodách. Uměle (např. v zahradních jezírkách) se pěstují kříženci leknínů.
• stulík žlutý (b) – Oproti leknínu má spíše oválné listy a menší, žluté květy.
• rákos obecný (c) – Součást břehového porostu, tvoří monokultury – rákosiny.
• orobinec (d) – Na březích, má typická hnědá plodenství sestávající z nažek s chmýrem (šíří je vítr).
• kosatec žlutý (e) – Má mečovité listy a 3četné žluté květy.
• blatouch bahenní (f) – V mokřadech, má 5četné žluté květy a ledvinité listy.
• okřehek (g) – Má velmi zjednodušenou stavbu těla, plave na hladině, množí se vegetativně.
• rosnatka okrouhlolistá (h) – Masožravá rostlina rostoucí v rašeliništích.

Dřeviny v blízkosti vody

• olše lepkavá (i) – Má obvejčité listy. Plodenství obsahuje zdřevnatělé listeny, ty mu umožňují plavat.
• vrby – U vody roste množství druhů, např. vrba bílá (j) či vrba košíkářská (k; její proutí se využívá na výrobu košíků).

Louky a pastviny

Louky obhospodařuje člověk a pravidelně je kosí, proto zde rostou prakticky jen byliny. Pastviny jsou spásané hospodářskými zvířaty. Na loukách i pastvinách převažují trávy (čeleď lipnicovité). Mezi rostliny luk a pastvin náleží například:

• pryskyřníky (a) – Jedovaté, většinou žlutě kvetoucí se složenými listy.
• řebříček obecný (b) – Má členěné listy a bílá květenství.
• šalvěj luční (c) – Má fialové souměrné květy, v teplejších oblastech.
• zběhovec plazivý (d) – Vytváří plazivé výběžky, kvete modře.
• ocún jesenní (e) – Prudce jedovatý, kvete na podzim, listy raší a plody se dostávají nad zem na jaře.
• zvonek rozkladitý (f) – Má fialovou korunu z 5 srostlých lístků.
• jetele – Mají typické trojčetné listy.
  • jetel luční (g) – Kvete růžově.
  • jetel plazivý (h) – Kvete bíle.

a – pryskyřník prudký

b – řebříček obecný

c – šalvěj luční

d – zběhovec plazivý

e – ocún jesenní

f – zvonek rozkladitý

g – jetel luční

h – jetel plazivý

• kohoutek luční (i) – Má čtyřklané růžové korunní lístky.
• pampelišky (j) – Žlutě kvetoucí, nažky mají chmýr a šíří se větrem.
• kopretina bílá (k) – Má žluté trubkovité květy vprostřed a bílé jazykovité na okraji úboru.
• sedmikráska obecná (l) – Menší než kopretina, má obvejčité listy v přízemní růžici, dobře snáší sešlap.
• lipnice luční (m) – Běžná tráva, květenstvím je lata tvaru jehlanu.
• jílek vytrvalý (n) – Běžná tráva, květenství jsou štíhlé klasy, společně s lipnicí se používá do travních směsí (i na fotbalová hřiště).

Na loukách rostou též orchideje (např. prstnatec májový – o), ty obvykle vyžadují specifické prostředí a patřičnou péči o něj.

i – kohoutek luční

j – pampeliška

k – kopretina bílá

l – sedmikráska obecná

m – lipnice luční

n – jílek vytrvalý

o – prstnatec májový

Masožravé rostliny obvykle rostou v místech, kde je nedostatek živin. Tyto živiny (zejména dusík a fosfor) mohou získávat ze živočišné kořisti, kterou nalákají (např. vůní/zápachem či vzhledem pastí) a následně rozloží (pomocí trávicích enzymů).

Získávání živin

Kořistí masožravých rostlin je obvykle hmyz, určité druhy mohou být ale specializované i na jiné bezobratlé (např. pavoukovce, korýše). Obratlovci jsou spíše výjimečnou kořistí masožravých rostlin s velkými pastmi (např. láčkovka rádža). Některé masožravé rostliny se druhotně přizpůsobily získávání živin z rostlinného opadu (láčkovka soudečková, která je vlastně vegan) či trusu živočichů (např. láčkovka Lowova).

Žádná masožravá rostlina nezískává kořist květem, květy masožravým (stejně jako jiným) rostlinám slouží k pohlavnímu rozmnožování. Pasti masožravých rostlin jsou ve většině případů přeměněné listy.

Typy pastí

• gravitační – Kořist spadne do dolní části pasti a nemůže vylézt ven. Víčko u gravitačních pastí obvykle slouží k zabránění vniknutí dešťové vody do pasti (a zředění trávicí tekutiny v její spodní části), po lapení kořisti se nezavírá. Vyskytuje se např. u láčkovek či špirlic.
• adhezní (lepivé) – Kořist je nalepena na povrch listu. Např. u tučnic, rosnatek, rosnolistů.
• mechanické sklapovací – Aktivně se hýbou v reakci na přítomnost kořisti, např. u mucholapky podivné či aldrovandky měchýřkaté.
• detentivní (vrš) – Past je jednosměrná, kořist do ní může zalézt, ale nemůže vylézt. Např. u genlisejí.
• podtlakové – Vázané na vodní prostředí, dochází k otevření víčka pasti a rychlému nasátí kořisti, u bublinatek.

Masožravost u rostlin vznikla víckrát nezávisle na sobě. Mají-li různé druhy masožravých rostlin stejný typ pasti, nemusejí si být blízce příbuzné. Může se jednat o sbíhavý vývoj (konvergenci), např. u láčkovky a láčkovice či rosnatek a tučnic.

Sukulenty

Sukulenty jsou rostliny, které ve svých ztlustlých orgánech skladují vodu (nejčastěji v listech či stoncích). Díky tomu jsou přizpůsobené životu v suchých podmínkách, např. na pouštích či polopouštích. Sukulence vznikla vícekrát nezávisle na sobě – například africké pryšce (a) a americké sloupovité kaktusy (b) žijí v podobných podmínkách a vypadají obdobně, ale nejsou si příbuzné.

Mezi kaktusy patří i opuncie (c) s plochými stonky či vánoční kaktus (d), který roste v tropických lesích. Listovými sukulenty jsou agáve obecná pocházející z Ameriky (e) či aloe pravá (Aloe vera, f; aloe přirozeně rostou v Africe a Asii). Z Evropy pochází netřesk střešní (g).

a – sloupový pryšec

b – sloupový kaktus

c – opuncie (nopál)

d – vánoční kaktus

e – agáve obecná

f – aloe pravá (Aloe vera)

g – netřesk střešní

Parazitické rostliny

Parazitické rostliny ke své výživě využívají jiné rostliny nebo houby. Mnohdy jim chybí chlorofyl či jej mají malé množství. Rostliny parazitující na jiných rostlinách získávají látky pomocí specializovaných kořenů, haustorií. Vodu, minerální látky i produkty fotosyntézy od hostitele získávají např. kokotice evropská (h), zárazy (i) či podbílek šupinatý (j).

Rostliny, které od hostitele přijímají látky a zároveň samy fotosyntetizují, se tradičně označují jako poloparazitické (např. jmelí bílé – k). Rostliny, které získávají výživu od hub, jsou mykotrofní (respektive mykoheterotrofní), např. hlístník hnízdák (l) či hnilák smrkový (m).

Okrasné a pokojové rostliny lidé pěstují zejména proto, aby zkrášlili své okolí a učinili ho příjemnějším k pobývání. Tyto rostliny jsou obvykle vyšlechtěné, díky umělému výběru a křížení se od svých předků pocházejících z přírody liší např. výraznějšími květy, listy či bujnějším vzrůstem. Také mohou být snazší na pěstování. Rostliny určitých vlastností (vzniklé obvykle šlechtěním) se označují jako odrůdy neboli kultivary.

Pokojové rostliny

Jako pokojové se pěstují hlavně tropické a subtropické druhy rostlin, které by venku nepřežily zimu. Vyžadují náležitou péči (např. odpovídající zálivku) i podmínky (např. určitou míru osvětlení). Pokojové rostliny lze mnohdy vegetativně rozmnožovat, např. řízkováním či dělením trsů. Mezi známé pokojové rostliny patří:

• různé druhy fíkusů, např. Ficus benjamina (a)
• „africká fialka“ (Saintpaulia) (b) – Nepříbuzná violkám, lze snadno množit listovými řízky.
• difenbachie (c) – Jedovatá árónovitá rostlina dekorativní listem.
• Phalaenopsis (můrovec) (d) – Nejběžnější pěstovaná orchidej, kultivar druhů z Jižní Asie.
• klivie (e), hvězdník (f, Hippeastrum, v zahradnictví nepřesně „amarylis“) – Jednoděložné rostliny s výraznými květy.
• muškáty (pelargonie) (g) – Původně z tropů a subtropů Afriky, často pěstované na oknech a balkonech.

Doma se též mnohdy pěstují sukulenty (např. kaktusy, aloe).

Okrasné rostliny pěstované venku

Mnohé rostliny člověk cíleně pěstuje jako zdroj obživy.

Ovoce a zelenina

Za ovoce se považují obvykle plody vytrvalých rostlin, které kvetou a plodí opakovaně. Zelenina pochází z jednoletých až víceletých bylin, které kvetou pouze jednou za život. Rozdělení na ovoce a zeleninu je do určité míry neostré. V kuchyni často rozhoduje obsah cukru v dané rostlinné části. Ovoce i zelenina by měly být dostatečně zastoupeny v jídelníčku, neboť obsahují cenné živiny (mj. vitamíny či vlákninu).

Aromatické rostliny

Aromatické rostliny mají uplatnění při dochucování jídel či nápojů, využívají se jako koření. V této kapitole jsou zahrnuty aromatické rostliny, které se dají pěstovat na území Česka (např. majoránka, máta, křen, kmín). O tropickém koření pak pojednává kapitola užitkové rostliny tropů a subtropů.

Na polích se pěstují užitkové rostliny. Obvykle je zde přítomen jeden druh takové rostliny (jedná se tedy o monokulturu), někdy se však pěstuje i více druhů najednou (např. v případě krmných směsí). Při pěstování plodin se zvětšuje úrodnost půdy pomocí hnojiv, též se omezuje přítomnost plevelů a škůdců (pomocí herbicidů, respektive pesticidů). Tyto postupy na jednu stranu vedou ke zvětšení výnosů, na stranu druhou mohou (zvláště při neodpovídajícím použití) negativně ovlivňovat životní prostředí. Pole dále mohou být ohrožena např. vodní či větrnou erozí.

Druhy pěstovaných rostlin se obvykle dělí do určitých skupin.

Obilniny

Obilniny patří do čeledi lipnicovitých. Konzumují se jejich škrobnaté obilky (obiloviny), jejich sušená stébla se využívají jako sláma. Mezi obilniny patří:

• pšenice setá (a) – Základ výživy v Evropě. Má nahé obilky a nelámavé vřeteno klasu, pěstuje se hlavně v nižších polohách, obilky se melou na mouku či krupici.
• žito seté (b) – Má zelenavé obilky, žitná mouka se užívá k pečení chleba, dále se ze žita vyrábí např. melta.
• ječmen obecný (c) – Má značně dlouhé osiny a často krátká stébla, k výrobě krup a krupek, sladu pro výrobu piva.
• oves setý (d) – Květenstvím je lata, k výrobě ovesných vloček.
• kukuřice setá (e) – Pochází z Ameriky. Pěstuje se jako krmivo pro dobytek, zvláště jižněji též k výrobě mouky, cornflakes či popcornu. Konzumována i jako zelenina.

a – pšenice setá

b – žito seté

c – ječmen obecný

d – oves setý

e – kukuřice setá

Okopaniny

Užitkové rostliny tropů a subtropů mají široké využití po celém světě. Pěstují se kvůli konzumaci (ovoce, zelenina, pochutiny, koření…), ale také jako zdroj různých látek či materiálů (např. vlákno). Tropy a subtropy nabízejí podmínky vhodné pro růst rostlin, v tropech se navíc tyto podmínky během roku jen málo mění. Produkty z tropických rostlin tak mnohdy bývají dostupné po celý rok.

Problémy spojené se (sub)tropickými plodinami

Mezi problémy spojené s využíváním tropických plodin patří nutnost dálkové dopravy, ničení původních stanovišť (např. tropického lesa) zakládáním plantáží a jejich udržováním (to vede mj. k erozi půdy a znečišťování prostředí chemickými látkami), častý je též negativní vliv na původní obyvatele těchto oblastí.

Dále uvádíme příklady tropických plodin dle využití.

Pochutiny

• čajovník čínský (a) – Čaj se připravuje z jeho listů či mladých pupenů (druh čaje je odvislý od jejich úpravy).
• kávovník – Z Afriky, pěstuje se zejména v Americe. Káva se připravuje z pražených semen. Pěstuje se zejména kávovník arabský (b, káva z něj se označuje jako arabica) či statný (robusta).
• kakaovník pravý (c) – Z Jižní Ameriky, pěstuje se zejména v Africe. Pro výrobu kakaa a čokolády se využívají semena („kakaové boby“), ta se melou na kakaovou hmotu, z níž se následně získává kakaové máslo a kakaový prášek.

a – čajovník čínský

b – kávovník arabský

c – kakaovník pravý