České země v 19. století – 7. třída

Období dlouhého 19. století bylo turbulentní v celé Evropě. Velké společenské, politické a hospodářské změny se samozřejmě dotkly i českých zemí.

České země byly v tomto období součástí rakouské monarchie, které se pak v 2. polovině 19. století stala Rakousko-Uherskem.

Prvním zásadním milníkem je doba národního obrození, které začíná již na konci 18. století a trvá až do poloviny století 19. Proces obrození je spojen zejména s pozvednutím českého jazyka na vyšší úroveň a formování moderního českého státu.

Období obrození se překrývá s dobou předbřeznovou, která je ohraničena Vídeňským kongresem po porážce Napoleona na jedné straně a revolučním rokem 1848 na straně druhé. Pro české země je to obdobím metternichovského absolutismu.

Revoluční rok 1848 je zásadní pro většinu Evropy, české obyvatelstvo bylo dlouhodobě nespokojeno s potlačováním vlastních práv politickým režimem kancléře Metternicha, revoluce však byla neúspěšná. V roce 1848 nastupuje na trůn císař František Josef I., který bude vládnout po zbytek 19. století.

50. a 60. léta jsou spojená s bachovským absolutismem, který omezoval svobodu lidí, využíval služby tajné policie a zavedl rozsáhlý byrokratický aparát.

Zbytek 19. století je charakteristický pokusy českého národa o zvýšení vlastní autonomie v rámci rakouského státu, později Rakousko-Uherska. Dochází k obrovskému kulturnímu rozvoji a industrializaci českých zemí.