Na světě existují stovky hudebních nástrojů. Tóny v nich vznikají různými způsoby, podle toho nástroje dělíme na různé druhy.

Bicí nástroje (blanozvučné a samozvučné)

• Jsou to například: triangl, kastaněty, dřívka, xylofon, zvon, …
• Zvuk v nich vzniká buď rozkmitáním membrány (např. buben) nebo samotného nástroje (např. gong, zvon).
• Čím je membrána tenčí a napjatější, tím vyšší základní tón buben vydává.

Většina bicích nástrojů má jednu základní frekvenci, ale například u tympánů může hudebník sešlápnutím pedálu napínat nebo povolovat membránu bubnu, čímž zvyšuje nebo snižuje základní frekvenci. U xylofonu získáme různé tóny zase úderem do různě dlouhých kamenů.

Strunné nástroje

• Patří mezi ně například: kytara, banjo, ukulele, housle, viola, violoncello, kontrabas, klavír, harfa, cimbál, …
• Zvuk vzniká rozechvěním struny, zesiluje se často v rezonanční dutině (např. tělo kytary či houslí).

Strunné: smyčcové (housle, viola, violoncello, kontrabas)

Chvění struny vzniká díky tření mezi smyčcem a strunou. Pro zvýšení tření se často smyčec potírá kalafunou.

Strunné: úderné (klavír, cimbál)

Klavír: Při stisknutí klávesy udeří kladívko do struny, ta pak rozkmitá rezonanční desku, která tón zesílí.

Cimbál: Při hře na cimbál rozechvívá struny hudebník tím, že do nich udeří paličkou.

Strunné: drnkací (kytara, harfa, ukulele)

Kytara, ukulele: Hmatník a pražce využívá muzikant pro zkrácení struny, díky tomu zní vyšší tóny. Nástroj se dá také ladit kolíky, které napínají nebo povolují strunu – napjatější struna kmitá s vyšší frekvencí.

Harfa: Výšku tónu ovlivňuje hudebník pedály, které zkracují kmitající část struny.

Dechové nástroje

• V řadě dechových nástrojů může muzikant měnit výšku tónu tím, že prodlužuje nebo zkracuje vzduchový sloupec. Například ve flétně mění hráč délku sloupce zakrýváním nebo odkrýváním otvorů prsty.
• Čím je sloupec kratší (např. při hře na flétnu nezakrývám prstem žádné otvory), tím je tón vyšší.
• Jiné nástroje se dají prodloužit, aby hrály hlubší tóny (např. klarinet nebo trubka).

Flétna: Tón ve flétně vzniká nárazem proudu vzduchu na hranu otvoru. To vytváří opakující se víry, které rozkmitají vzduchový sloupec ve flétně a vzniká stojaté vlnění.

Trubka, tuba: Zdrojem kmitání jsou hudebníkovy rty, mezi kterými vyfukuje tenký proud vzduchu. Pro hru na tyto nástroje musí mít hudebník správný nátisk – kombinace napětí rtů a tlaku vzduchu, který mezi ně hráč vpouští. Plechovým dechovým nástrojům (trubka, tuba, lesní roh, pozoun a další) se také říká nástroje žesťové.

Saxofon, klarinet: Vzduch, který hudebník fouká do nástroje, rozkmitá plátek, který rozkmitá vzduch v nástroji.

Hoboj: V hoboji jsou plátky dva, muzikant fouká mezi ně. Díky tomu se přibližují a oddalují, čímž vznikají kmity.

Varhany: Varhany mají ke každé klávese připojenou píšťalu (dřevěnou nebo kovovou trubici), do které vhání vzduch měchy.

Elektrické nástroje

• Řada nástrojů má také svou elektrickou variantu, ve které se elektrické signály převádějí na akustické.
• Například v elektrické kytaře zaznamenávají snímače (malé cívky) změny v magnetickém poli, které vznikají díky kmitání struny s ocelovým jádrem. Kmity jsou pak převedeny do reproduktorů.