Porozumění

Elektrický odpor (1) je to, co překáží elektronům a dalším nabitým částicím ve volném pohybu. Když je elektron v kovu urychlován elektrickým polem (napětím), právě odpor jej brzdí v rozletu a snižuje tím i elektrický proud (protože proud je množství prošlého náboje za vteřinu). Čím vyšší je odpor, tím hůře si elektron hledá cestu materiálem dál – je to jako prodírat se hustším a hustším porostem (2) nebo ucpanější a ucpanější dálnicí.

Velikost odporu součástky závisí na materiálu, ale taky na jeho rozměrech. Čím delší, tím delší drahou se elektrony musí prodírat a tím je (přímo úměrně) vyšší odpor. Naopak s plochou průřezu klesá odpor nepřímo úměrně, protože elektrony „ve frontě“ mohou zvolit další cestičky. Jako když otevřete na oné dálnici další pruh...

No a protože elektrický odpor je vlastnost řady reálných součástek, říká se odporové součástce (3) obvykle rezistor (aby se to nepletlo). Velikost odporu je značena barevně nebo číselně.

Základem jednoduchého usměrňovače (1) je dioda, která propouští do obvodu napětí jen v jednom směru. Při usměrňování zdroje střídavého napětí to znamená, že propustí jen jednu půlperiodu napětí (tehdy, když je pól zdroje připojeného na její anodě kladný). Ve druhé půlperiodě dioda záporné napětí blokuje. Pomocí usměrňovačů můžeme jednak ochránit přístroje, jejichž elektroniku by opačné napětí mohlo poškodit, ale také zajišťujeme, že některé přístroje budou pracovat správně (u střídavého proudu se částice posunou obvodem vpřed a v druhé půlce periody se vrací na původní místo). K usměrňovači můžeme případně přidat další prvky k vyhlazení průběhu napětí na spotřebičích (zde je šedou barvou naznačena možnost připojení kondenzátoru).