Smykové tření: základy
Mezi dvěma tělesy, která jsou v kontaktu, působí různé síly. Jednou skupinou těchto sil je působení mezi jejich povrchy, pokud jsou v přímém kontaktu (doteku).
Když se dvě tělesa po sobě sunou dochází ke smykovému tření (sunutí=smýkání). Vzniká tzv. třecí síla namířená proti směru pohybu (nebo proti směru, ve kterém se o pohyb snažíme). Záleží na tlakové síle a vlastnostech povrchů obou materiálů (hlavně nerovnosti a jak do sebe zapadají).
Jak po sobě umí daná dvojice materiálů klouzat vyjadřuje experimentální konstanta, tzv. koeficient smykového tření (čím nižší, tím lepší klouzání).
| Materiály | Koeficient |
|---|---|
| ocelový nůž brusle a led | 0,03 |
| hladká ocel a mosaz (naolejované) | 0,11 |
| cihla a suché dřevo | 0,60 |
| pneumatika a suchý asfalt | 0,72 |
| guma a guma | 1,16 |
| (většinou se f pohybuje v rozmezí 0 až 1) |
Smykové tření dělíme na klidové (statické) a smykové tření v pohybu (dynamické).
Klidové tření
Probíhá, dokud jsou tělesa vzájemně v klidu a ještě nedochází ke smýkání (i když se jej nějaká síla snaží vyvolat). Třecí síla je tím, co rozpohybování brání. Například jde o:
- auto zabrzděné v kopci
- sešit ležící na křivém stole
- skříň, kterou se snažíme posunout, ale nemůžeme s ní ani hnout
Třecí síla je pak rovna silám, které se pokoušejí vyvolat vzájemný pohyb. Má ale svoji horní hranici. Pokud je překročena, tělesa se začnou smýkat a přesouváme se do kategorie smykového tření v pohybu.
Smykové tření v pohybu
Setkáme se s ním, když se po sobě tělesa pohybují. Funguje jako brzda působící proti směru pohybu. Jde například o:
- dítě klouzající po skluzavce
- tužku píšící na papír
- koleno drásající se o asfalt
- nebo i ten sešit, když se jej pokusíme položit na příliš nakloněný povrch
