Zvuk: základy – 4. třída (4. ročník)

Zvuk je vlnění. Tedy, zvuková vlna je mechanická vlna, která se šíří látkovým prostředím (např. vzduchem, vodou). Vzniká, když nějaké těleso v tomto prostředí kmitá.

Podle toho, zda je kmitání periodické, můžeme rozlišovat tóny a hluky.

Tón

Zvuková vlna tónu je periodická – je v ní vzor, který se pravidelně opakuje. Jak často se opakuje, nám udává frekvence.

Tóny rozdělujeme na jednoduché a složené. Jednoduché tóny můžeme popsat harmonickou funkcí.

Harmonická funkce

Vysvětlit, co je harmonická funkce, je složité. My si vystačíme s tím, že příkladem harmonické funkce je funkce sinus.

Složené tóny lze vytvořit kombinací několika jednoduchých tónů, které se sečtou. Popisují je složitější funkce.

Složené tóny většinou najdeme v hudbě (zpěv, zvuk flétny, klavíru nebo klarinetu), zatímco jednoduché tóny umí vytvořit počítač nebo ladička. Složené tóny od sebe rozlišíme sluchem, díky tomu že obsahují zastoupení různých tónů vyšších frekvencí.

Příklady tónu:

• vyslovení samohlásky, např. samohlásky a, e, o, i (naše hlasivky kmitají pravidelně)
• hra na flétnu
• drnknutí na kytaru
• zvuk vrtačky (pravidelně se opakuje)
• bzučení hmyzu (moucha periodicky kmitá křídly)

Hluk

Zvuková vlna hluku není periodická. Tím, že je nepravidelná, nemá přesnou frekvenci (počet opakování vzoru za sekundu). Speciálním případem hluku je šum (náhodné změny tlaku ve vzduchu).

Příklady hluku:

• vyslovení souhlásky, např. souhláska r, t, z (naše hlasivky kmitnou nepravidelně)
• kýchnutí
• zvuk rozbité sklenice
• výstřel
• štěrchání rumbakoulemi (přesto že to je hudební nástroj, nevydávají pravidelný zvuk)