Výpis souhrnů
Raný novověk v českých zemích
Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.
Podtémata
Doba předbělohorská
Jedná se o období českých dějin mezi lety 1526–1618, tedy smrti Ludvíka Jagellonského a nástupu Habsburků na český trůn až po české stavovské povstání.
Císař i český král
V této době byli všichni čeští králové, kteří vždy byli členové rodu Habsburků, také císaři Svaté říše římské, nebo-li římskými králi.
Ferdinand I. Habsburský
Byl zvolen českým sněmem na základě svých volebních slibů. V nich se zavázal dodržovat stavovská práva, náboženskou svobodu a s tím spojené udržení platnosti Basilejských kompaktát. Byl zvolen i přesto, že měl na český trůn dědický nárok jako manžel Anny Jagellonské (sestry Ludvíka Jagellonského).
Jeho nástupem na český trůn vzniká habsburská monarchie, která se skládá ze zemí Koruny české, Rakous a Uherska. Sídelním místem panovníka se stává Vídeň, i přes volební slib, že se jím stane Praha.
Za jeho vlády se stavovská monarchie postupně změnila na absolutistickou, to znamená, že panovník se stal neomezeným vládcem. Prvním krokem bylo vydání dvorského řádu, který nadřadil jednotlivé dvorské kanceláře nad stavovské sněmy.
Stavovské povstání
První stavovské povstání proběhlo v roce 1547. Čeští stavové odmítli vyslat české vojsko na pomoc králi ve šmalkaldské válce. Potrestána byla jak vysoká šlechta, tak i královská města, která přišla o svou svobodu a jejich správa podléhala královským rychtářům.
Požár zemských desek
V roce 1541 došlo v Praze k požáru desek zemských, které sloužily k zápisům majetku, ale také v nich byly například volební sliby krále. Ten toho využil a změnil pravidla volby panovníka. Z požáru byli obviněni Židé, a proto byli vypovězeni z Čech.
Maxmilián II.
Po smrti Ferdinanda I. nastoupil na český trůn jeho syn Maxmilián II. Jeho nástup byl spojen s nadějí českých protestantů o stabilizaci náboženských poměrů, které se za vlády jeho otce zhoršily. V roce 1575 slíbil uznání České konfese, která umožňovala náboženskou svobodu. K jejímu uznání ale nikdy nedošlo.
Rudolf II.
Dalším habsburským panovníkem byl syn Maxmiliána II. Za své vlády přesunul sídlo císaře do Prahy. Ta se tak stala nejen politickým, ale také kulturním centrem monarchie.
Za jeho vlády došlo ke krizi v habsburském státě, kromě dlouhotrvajících bojů s Osmanskou říší, došlo ke střetu s uherskou evangelickou šlechtou. Tuto situaci řešil bratr Rudolfa II. Matyáš, který dospěl k míru se zástupcem uherské šlechty Štěpánem Bočkajem. Říká se mu vídeňský mír.
Tato situace způsobila konflikt mezi oběma bratry, který skončil vítězně pro Rudolfa II. díky podpoře českých stavů. Na oplátku v roce 1609 vydal Rudolfův majestát, kterým císař zrovnoprávnil katolíky a evangelíky a svobodu vyznání i pro poddané.
Kultura za života Rudolfa II.
Po přesunutí dvora do Prahy se z ní stalo hlavní kulturní centrum v Evropě. Rudolf II. se obklopoval umělci, astrology, alchymisty a mnohými dalšími lidmi. S jeho dvorem je spojen pověst o golemovi či pokusy o výrobu zlata nebo kamene mudrců. Mezi významné astronomy patřili Tycho de Brahe a Johannes Kepler.
Matyáš II.
Po smrti Rudolfa II. nastoupil na český trůn jeho bratr Matyáš. Přenesl sídlo panovníka zpátky do Vídně, kde zůstalo až do roku 1918.
Za jeho vlády došlo k vyostření náboženské situace ve státě a k porušení Rudolfova majestátu, což vedlo přímo ke stavovskému povstání.
NahoruČeské stavovské povstání
České stavy povstaly proti vládě Habsburků v letech 1618 až 1620. Důvodem byly náboženské rozdíly i mocenské spory mezi stavy a králem. Povstání bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, výrazně však přispělo k vypuknutí třicetileté války.
Příčiny stavovského povstání
Po uzavření evangelického kostela v Broumově a zbourání toho v Hrobu svolali čeští stavové stavovský sjezd v Klementinu. Jednalo se o totiž o porušení Rudolfova majestátu. K setkání došlo 21. května 1618 i přes zákaz krále Matyáše, a jedná se o začátek stavovského povstání.
Rudolfův majestát
Byl vydán Rudolfem II. v roce 1609 a potvrzoval náboženskou svobodu v českém království. Došlo k zrovnoprávnění katolíků a evangelíků a svoboda vyznání se vztahovala i na poddané.
Pražská defenestrace
Do čela šlechty, která se dohodla na potrestání královských místodržících, se postavil Jindřich Matyáš Thurn. Během pražské defenestrace byli z okna Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, Jaroslav Bořita z Martinic a královský sekretář Filip Fabricius. Všichni tři pád přežili a uprchli.
Druhá nebo třetí defenestrace?
Otázka číslování defenestrací v českých dějinách je složitá, i když se často defenestrace, která proběhla v roce 1618, označuje jako druhá. Mezi touto defenestrací a defenestrací v roce 1419, která byla první, proběhla ještě defenestrace v roce 1483. Při ní došlo ke vzpouře na třech radnicích v Praze a na Novoměstské došlo k vyhození konšelů z okna. Tato defenestrace ale neodstartovala další zásadní události jako ty zbylé dvě.
Další průběh povstání
Byla jmenována provizorní zemská vláda, ve které zasedlo deset pánů, deset rytířů a deset měšťanů. Nazývala se direktorium.
V této době se stal českým králem Ferdinand II. Štýrský, který se rozhodl, že povstání potlačí vojensky. K českým stavům se postupně připojily i stavy moravské. Jejich spolupráce byla potvrzena ve stavovské konfederaci, která byla vydána v roce 1619, ke které se připojily i stavy slezské, lužické a rakouské. Její hlavní myšlenkou byla proměna stylu vlády zpátky ve stavovský.
Stavovská monarchie
Ve stavovské monarchii je moc dělena mezi panovníka a stavy. České stavy se dělily na šlechtu, duchovenstvo a město.
V srpnu 1619 byl na český trůn zvolen českými stavy Fridrich Falcký místo sesazeného císaře Ferdinanda II.
Císař Ferdinand II. získal na svou stranu více vojenské podpory, naopak stavovské vojsko bylo demoralizované a špatně informované. Vše vyvrcholilo v bitvě na Bílé hoře 6. listopadu 1620, kterou prohráli stavové. Fridrich Falcký uprchl z českých zemí a díky své krátké době vlády je nazýván zimním králem. Prahu obsadilo katolické vojsko císaře Ferdinanda II. a české stavovské povstání tím končí.
Důsledky stavovského povstání
Českým králem se znovu stal Ferdinand II., který rozhodl o potrestání členů povstání. Poprava vybraných účastníků proběhla 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Oběšeno bylo sedmnáct měšťanů a deset šlechticů, z toho pouze tři měli oficiální titul pán. I tak tato událost vstoupila do dějin jako poprava dvaceti sedmi českých pánů.
Dalšími kroky byla konfiskace majetku zapojených osob, upevnění panovnické moci a rekatolizace. Vše vyvrcholilo v roce 1627 vydáním Obnoveného zřízení zemského, které zakotvilo katolické náboženství jako jediné povolené, dědičnost českých zemí pro habsburský rod, a také přesunutí veškeré moci do rukou panovníka.
Jan Amos Komenský
Je nazýván učitelem národů, protože je autorem mnoha pedagogických a didaktických knih a příruček. Kromě nich je za jeho vrcholné dílo považován Labyrint světa a ráj srdce. Byl členem Jednoty bratrské a po bitvě na Bílé hoře byl nucen konvertovat ke katolictví. To odmítal a utekl z českých zemí do exilu do Nizozemska.
Rekatolizace
Rekatolizace znamená obracení protestantů na jinou víru, v tomto případě na katolickou. Probíhala v českých zemích po bitvě na Bílé hoře, uzákoněna byla v Obnoveném zřízení zemském v roce 1627. V českých zemích probíhala i násilná rekatolizace. V tom případě byli lidé nuceni ke konvertování pod pohrůžkou ztráty majetku nebo tvrdých trestů.
Doba pobělohorská
Jedná se o dobu úzce spojenou s českým stavovským povstáním a třicetiletou válkou. Časově je doba pobělohorská ohraničena lety 1620–1648, tedy bitvou na Bílé hoře až po konec třicetileté války.
Přímé následky stavovského povstání
Po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře se do čela českého státu znovu dostal Ferdinand II. Habsburský. Ten okamžitě začal s trestáním členů povstání a s nápravou poměrů v českém státě.
Vrcholem byla poprava dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621.
Dvacet sedm pánů?
I když je tato událost nazývaná jako poprava dvaceti sedmi českých pánů, popraveni byli doopravdy páni pouze tři. Pán byl totiž v této době šlechtický titul, který náležel Jáchymu Ondřeji Šlikovi, Václavovi Budci z Budova a Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Dále pak bylo popraveno sedm rytířů a sedmnáct měšťanů. Pravděpodobně nejznámějším z měšťanů byl Jan Jessenius, lékař, který provedl první veřejnou pitvu v českých zemích.
Mezi další kroky krále patřilo zabavení majetků českých šlechticů, kteří se zúčastnili povstání, upevnění jeho moci s pomocí nově jmenovaných zástupců do zemské vlády – Karla z Lichtenštejna a Františka z Ditrichštejna a rekatolizace.
Rekatolizace probíhala v několika fázích. Moc na pražské univerzitě převzali husité, ze země byli vypovězeni evangeličtí duchovní a šlechtici a měšťané byli donuceni ke změně víry pod pohrůžkou ztráty majetku a vypovězení ze země.
Výměna šlechty
Vzhledem ke konfiskacím se šlechtický majetek dostal do rukou velmi malého množství šlechtických rodů. Zároveň také docházelo k příchodu šlechtických rodů ze zahraničí, které postupně vyměnily staré české rody.
Obnovené zřízení zemské
V roce 1627 bylo přijato Obnovené zřízení zemské pro Čechy, o rok později pro Moravu, které stvrzovalo změny, které nastaly po bitvě na Bílé hoře.
- přesunutí veškeré moci do rukou panovníka
- dědičnost českého královského titulu pro habsburský rod
- povolené jediného náboženství – katolického
- došlo ke zrovnoprávnění češtiny s němčinou
- větší politická moc pro duchovenstvo a zničení politické moci pro města
Zásady obsažené v Obnoveném zřízení zemském byly stvrzeny i Vestfálským mírem, který byl podepsán na konci třicetileté války.
Další důsledky
Doba pobělohorská je spojena také s probíhající třicetiletou válkou na území celé Evropy, která zasáhla také české země. Ve spojení s kroky panovníka po bitvě na Bílé hoře a válkou, která trvala třicet let, se zásadně proměnila životní situace obyčejných lidí v českých zemí. Kromě rekatolizace a výměně šlechtických rodů, znamenala válka také mnohem větší daňovou zátěž, docházelo k plenění na venkově i ve městech a v zemi propukaly epidemie nemocí. Za třicet let (1618–1648) se počet obyvatel snížil o 30%.
Doba pobělohorská = doba temna?
Období po Bílé hoře bývá často vnímáno v pohledu na české dějiny jako doba temna. Tomuto pojmenování pomohl i román Aloise Jiráska Temno, který se tímto obdobím zabývá. V dnešní době již tak ale historiky rozhodně považováno, i přes výše zmíněné události, není.
Jan Amos Komenský
Je nazýván učitelem národů, protože je autorem mnoha pedagogických a didaktických knih a příruček. Kromě nich je za jeho vrcholné dílo považován Labyrint světa a ráj srdce. Byl členem Jednoty bratrské a po bitvě na Bílé hoře byl nucen konvertovat ke katolictví. To odmítal a utekl z českých zemí do exilu do Nizozemska, kde je i pohřben.
Vláda Marie Terezie a Josefa II.
Vláda Marie Terezie a jejího syna Josefa II. je půl století dlouhé období, během kterého došlo k velkému množství reforem v celé habsburské monarchii. Oba panovníci jsou považováni za vládce, kteří vládli s pomocí osvícenského absolutismu.
Osvícenský absolutismus
Způsob vlády, který umožňuje reformy pro zlepšení života obyčejných lidí, ale panovníkovi zanechává absolutní moc. Rozšířil se během 18. století, kromě Marie Terezie nebo Josefa II., tak například vládla Kateřina Veliká v Rusku.
Marie Terezie
Marie Terezie je první a jedinou ženou, která vládla českým zemím. Na český trůn se dostala díky Pragmatické sankci, kterou vydal její otec Karel VI. Byla panovnicí na území celé habsburské monarchie, ale nikdy se nestala císařovnou Svaté říše římské. Titul císaře připadl jejímu manželovi Františku Štěpánovi Lotrinskému.
Pragmatická sankce
Pragmatickou sankci vydal Karel VI. v roce 1713. Jednalo se o listinu, která zajišťovala nástupnický nárok na habsburský trůn jeho dětem bez ohledu na jejich pohlaví.
Války o dědictví rakouské
Války probíhaly mezi lety 1740–1748. Bavorsko a Sasko, které sousedily s monarchií, odmítly uznat nástupnictví Marie Terezie a Fridrich II., který vládl v Prusku, vznesl nárok na území Slezska.
Do válek se zapojila také Francie na protihabsburské straně a Velká Británie na straně Habsburků.
Války byly definitivně ukončeny Cášským mírem, který potvrdil Pragmatickou sankci, na úkor toho ale habsburská monarchie přišla o velkou část Slezska a území v severní Itálii.
Sedmiletá válka
Mezi lety 1756–1763 probíhala válka nejen v Evropě, ale také v zámoří, kde se bojovalo o kolonie. V jejím průběhu došlo i k obléhání Prahy, která byla během toho poničena. Válka skončila pro Marii Terezii potvrzením ztráty Slezska a Kladska.
Reformy
Během vlády jediné ženské panovnice došlo k mnoha reformám. Mezi ty nejzásadnější patří:
- centralizace říše s centrem ve Vídni,
- soupis půdy do tereziánského katastru,
- zavedení jednotných měr a vah,
- první sčítání lidu,
- zrušení řádu jezuitů,
- vydání robotního patentu, který upravoval robotní povinnosti,
- vydání Všeobecného školního řádu, který upravoval školní systém a zaváděl povinnou školní docházku do 12 let věku.
Josef II.
Po smrti svého otce Františka Lotrinského v roce 1765 nastoupil na císařský trůn jeho syn nejstarší Josef II., který spoluvládl se svou matkou v habsburské monarchii. Po její smrti v roce 1780 se stal jediným panovníkem a pokračuje v zavádění reforem.
Toleranční patent uzákonil náboženskou svobodu pro luterány, kalvinisty, pravoslavné. Patent o zrušení nevolnictví znamenal, že nevolníci získali osobní svobodu. Mohli rozhodovat o svém životě, například měli možnost se přestěhovat nebo se oženit či vdát podle vlastního přání.
Z rozhodnutí Josefa II. bylo také zrušeno mnoho klášterů, které neposkytovaly služby veřejnost. Výjimkou byly například ty, které nabízely vzdělání nebo zdravotnické služby.
Nahoru
