Výpis souhrnů
Sociologie
Podtémata
Sociální stratifikace a mobilita
Sociální stratifikace
Sociální stratifikace je rozvrstvení lidí ve společnosti a je výsledkem strukturované nerovnosti mezi lidmi.
Stratifikační systémy
Pojmem stratifikační systémy označujeme, jak je ve společnosti organizována strukturovaná nerovnost. Jednotlivci jsou v rámci těchto nerovných systémů rozděleni do sociálních vrstev (stratum), které se liší mírou vzájemné prostupnosti. Příklady sociální stratifikace z historie jsou:
Kasty
Kasty jsou uzavřené neprostupné sociální uspořádání, které je dané už před narozením a nábožensky je spojené s Indií. Indové rozdělují obyvatelsko do čtyř skupin tzv. varen (bráhmani, kšatrijové, vaišjové, šúdrové). Příslušníci jednotlivé kasty smí uzavírat sňatky, přijímat jídlo a pití a dědit pouze v rámci jedné kasty.
Otroctví
Otroctví je sociální uspořádání, kdy jeden člověk (otrok) je majetkem (vlastnictvím) člověka druhého. V historii bylo otroctví spojeno se starověkým Egyptem, antickým Řeckem, nebo v novověku s USA (zrušeno v 60. letech 19. století).
Stavy
Stavy byly historické sociální skupiny, které odrážely míru úcty k jejich příslušníkům. Historicky byly spojeny například se středověkou Francií (první stav duchovní, druhý stav šlechta, třetí stav zbylé obyvatelstvo).
Vrstvy
Vrstvy jsou uspořádání lidí podle ve společnosti. Vrstva je tvořena jedinci, které spojují společné sociální ukazatele. Mezi tyto ukazatele například patří: příjem, vzdělání, životní styl, výše majetku, míra prestiže povolání, moc, neformální sociální kontakty, atd. Příslušnost k určité vrstvě je spojena s hodnocením a mírou prestiže. Některé vrstvy jsou ve společnosti více vážené a uznávané než jiné. Příslušnost jedinců k vrstvě neurčuje barva vlasů nebo výška.
Sociální mobilita
Sociální mobilita je pohyb mezi společenskými vrstvami. Tuto mobilitu dělíme do několika druhů:
Vertikální mobilita
Vertikální mobilita znamená přesun mezi vyššími a nižšími společenskými vrstvami například díky vzdělání (zisk vysokoškolského titulu) nebo povýšení v práci. Vertikální mobilitu dále dělíme na mobilitu:
- sestupnou – posun směrem dolů v rámci společenských vrstev (ztráta zaměstnání, zbavení vojenské hodnosti)
- vzestupnou – posun směrem nahoru v rámci společenských vrstev (zisk vysokoškolského titulu, povýšení v zaměstnání)
Horizontální mobilita
Horizontální mobilita je charakteristická přesunem zejména prostorovým. Typickým příkladem horizontální mobility je změna bydliště (např. přestěhování se z města na venkov) nebo uzavření sňatku (bez změny sociální vrstvy).
Intergenerační mobilita
Intergenerační mobilita je charakteristická přesunem mezi vrstvami napříč generacemi, zejména mezi rodiči a jejich dětmi (např. dítě dělníka vystuduje vysokou školu a uplatní se jako právník).
NahoruRodokmen a členové rodiny
Rodokmen graficky znázorňuje, jak jsou mezi sebou navzájem členové jedné rodiny příbuzní. Slouží jak k lepšímu poznání své rodiny a její minulosti, tak například pro porozumění některým dědičným aspektům (např. nemocem).
Čtení rodokmenu
Rodokmen si můžeme představit jako strom, který začíná jednou osobou, které patří, a postupně se rozvětvuje. Každý řádek představuje jednu generaci. Nejčastěji jsou starší členové rodiny nakresleni výše, tedy v řádcích nad mladšími.
Pro učitele: Popis cvičení a příklady jejich využití ve výuce
- Cvičení týkající se rodokmenu předpokládají, že žáci znají názvy rodinných příslušníků. Pro jejich zopakování lze použít dostupnou rozhodovačku (lehká úroveň, střední úroveň), případné další procvičování je dostupné zde. Zároveň všechna cvičení umisťují nejstarší zobrazené členy nahoru a nejmladší dolů.
- Označování procvičuje čtení v rodokmenu a praktické užívání pojmenování pro jednotlivé členy rodiny. Může navazovat například na výklad o tom, co je to rodokmen a jak funguje.
- Doplňování textu se věnuje opakování teoretických základů, tedy co je to rodokmen a k čemu slouží, jak v něm číst či jak jej vytvořit. Může sloužit pro zopakování tématu v další hodině nebo jako domácí úkol.
Školský systém Česka
Školní vzdělávání má za cíl připravit žáky na život a jejich budoucí pracovní uplatnění. Ve škole se děti učí nejen základní dovednosti, jako je čtení, psaní a počítání, ale také rozvíjejí spolupráci, odpovědnost a kritické myšlení. Na vyšších stupních vzdělávání se studenti mohou specializovat na konkrétní profesní zaměření.
Před nástupem na základní školu navštěvují děti mateřskou školu, která je připravuje na povinnou školní docházku. Ta v Česku začíná v šesti letech, trvá devět let a je nejčastěji realizována na základních školách. Povinná školní docházka zajišťuje všem dětem bezplatné základní vzdělání. Po jejím dokončení si žáci mohou vybrat, zda budou pokračovat na střední škole, kde mohou získat výuční list, maturitu nebo obojí. Další navazující dobrovolné vzdělávání nabízejí vysoké školy, kde se studenti mohou zaměřit na specifické obory podle svých zájmů.
Pro učitele: Popis cvičení a příklady jejich využití ve výuce
- Zadání jsou primárně určena pro 2. stupeň základní školy, některá cvičení však mohou být užitečná i pro střední školy.
- Doplňování textu se snaží navazovat na to, co už žáci znají (např. jak je rozdělena základní škola), a rozšířit to směrem ke středním školám a smyslu vzdělávání ve škole. Procvičuje informace o systému škol v Česku v kontextu, může tedy posloužit jako opakování na konci hodiny nebo na začátku příští hodiny, pokud na téma chcete navazovat.
- Rozhodovačka je tematicky podobná jako doplňování textu, více se zde objevují otázky na práva a povinnosti spojené se školní docházkou a kontext vysokých škol.
- Pexeso a Otázky na Školský systém Česka se věnují výhradně názvosloví druhů škol a některým přidruženým pojmům.
- Pexeso a Otázky na Tituly jsou jediné cvičení, které se více dotýká systému vysokých škol, respektive akademických titulů.
- Téma se silně doplňuje s tématem Celoživotního vzdělávání (specificky cvičení Situace může být vhodným doplněním pro Vaši hodinu).
Formy a smysl vzdělávání
Vzdělání hraje klíčovou roli v našem životě, protože nám otevírá dveře k osobnímu i profesnímu růstu. V dnešní dynamické společnosti proces učení nekončí ani získáním vysokoškolského diplomu. Naopak, abychom udrželi krok s rychle se měnícím světem a jeho nároky, musíme se vzdělávat po celý život. Tomuto procesu říkáme celoživotní vzdělávání.
Ač je škola a školský systém (tedy formální vzdělávání) důležitým základem našeho vzdělání, velká část učení se se odehrává mimo ni. Informální vzdělávání, které probíhá například při práci, v rodině nebo mezi přáteli, a často i nevědomky hraje v tomto procesu zásadní roli. Stejně tak je důležité neformální vzdělávání, které zahrnuje například různé kurzy, kroužky nebo workshopy mimo standardní školní rámec.
Pro učitele: Popis cvičení a příklady jejich využití ve výuce
- Cvičení volně navazují na téma školského systému a rozšiřují ho o kontext vzdělávání mimo školu.
- Situace se věnují krátkým příběhům lidí s různým vzděláním a kvalifikací. Příběhy částečně opakují znalosti o školském systému, primárně však ilustrují potřebu vzdělávání po celý život i mimo školu bez ohledu na zvolenou profesi. Cvičení lze použít například na úvodu hodiny pro uvedení tématu a doplnit je společnou diskuzí.
- Rozhodovačka opakuje primárně pojmy celoživotního vzdělávání, formální, neformální a informální vzdělávání a rekvalifikace. Může sloužit například jako opakování na závěr hodiny nebo domácí úkol.
